Zabiják sovětských tanků: Od 70. let k SEPv4

Abrams vstoupil do služby v roce 1980. Byl určený pro zastavení sovětských tankových armád, které se měly valit Evropou. Dlouhý život Abramsu zajišťovaly balíčky vylepšení SEP (System Enhancement Package), které postupně přidávaly optiku, elektroniku a pancéřování.

SEPv4 měl navázat na verzi SEPv3. Podle dostupných popisů měl tank disponovat konektivitou se sítí Joint Battle Command Network a měl mít dostatečné energetické zdroje pro zbraňové systémy budoucnosti. Zůstával tedy u stejného konstrukčního principu, kdy se nové vybavení přidávalo na osvědčený stroj z 70. let.

Hlavní zbraní zůstal 120mm hladký kanón M256. Datové propojení umožňuje použít programovatelnou munici M1147 AMP (Advanced Multi-Purpose) od firmy Northrop Grumman. Ta má jediným typem střeliva nahradit několik dřívějších nábojů a podle popisu umí zasáhnout tanky, pěchotu i lehká vozidla. Umí také vybuchnout nad protitankovým družstvem.

Součástí modernizace měl být i systém řízení palby s prvky umělé inteligence. Měl střelce upozornit, že cíl může být spojenecké vozidlo. Kvalita tohoto systému se v praxi neověřila.

Ochranu tvoří pancéřový balíček NGAP s prvky ochuzeného uranu v přední části korby a věže. Podle zdrojů byl tank připraven na integraci aktivní ochrany Trophy od firmy Rafael, určené proti protitankovým střelám a granátům typu RPG. Pohon zůstal plynová turbína Honeywell AGT1500 s výkonem 1 500 koní.

Nová diagnostika měla hlásit poruchy do zázemí ještě za boje. Logistika tak měla v reálném čase sledovat stav paliva a munice tanků na bitevní linii. Pomocná energetická jednotka měla umožnit provoz elektroniky bez spuštění hlavní turbíny.

Základní parametry podle otevřených zdrojů (údaje zdrojů se liší)

• posádka: 4 (velitel, střelec, nabíječ, řidič),
• délka s dělem vpřed: 9,77 m; šířka: 3,66 m; výška: 2,44 m,
• bojová hmotnost: 66,8 t, s přídavným pancéřováním a pluhy na miny podle 19FortyFive přes 80 tun,
• hlavní zbraň: 120mm M256; sekundární: 12,7mm M2 na dálkově ovládané zbraňové stanici CROWS, dva 7,62mm kulomety M240,
• motor: AGT1500, 1 500 k,
• rychlost: 67 km/h po silnici, 48 km/h v terénu,
• dojezd: zhruba 426 km při zásobě paliva 1 911 l.

M1A2 SEPv4 Abrams: Hmotnost jako první hřebík do rakve

Hmotnost se stala jednou z hlavních příčin konce programu. Podle 19FortyFive byl tank příliš těžký pro většinu evropských mostů i pro taktický mostní systém armády. Údajně by také přesáhl možnosti vyprošťovacích vozidel a přepravních návěsů, což by vyžadovalo výměnu celé podpůrné techniky.

Oficiální zdůvodnění armády tento směr potvrzuje. Generálmajor Glenn Dean uvedl, že Abrams už nemůže dále zvyšovat schopnosti bez přidávání hmotnosti a že ochrana musí být budována zevnitř, nikoli přidávána zvenčí. Válka na Ukrajině podle něj ukázala, jak kritické to je.

Německý Leopard 2A7 se podle údajů výrobce pohybuje kolem 67 tun a je tedy hmotnostně blízko SEPv3. Ruský T-90M je výrazně lehčí, zhruba 46 až 48 tun, ale za cenu nižší ochrany posádky. Rozdíl ukazuje, že hmotnost není jediným kritériem a že lehčí tank neznamená nutně větší schopnost přežití.

Dronové války: Druhý hřebík do rakve a cesta k M1E3

Válka na Ukrajině probíhá od února 2022, tedy před rozhodnutím armády o tanku M1A2 SEPv4 Abrams. Levné bezpilotní se staly jedním z hlavních způsobů jak vyřadit obrněnec. A podle 19FortyFive měly prototypy SEPv4 slabé střešní pancéřování věže a nechráněné mřížky motorového prostoru, což by znamenalo obrovský problém na bojišti.

Tank M1E3 Abrams má podle veřejných informací zahrnovat to nejlepší ze SEPv4 a využívat modulární otevřenou architekturu (MOSA). Cílová hmotnost je kolem 60 tun a součástí koncepce je hybridní pohon. Inspirací byl i technologický demonstrátor AbramsX, který měl být ještě zhruba o deset tun lehčí než SEPv3.

Od dubna 2025 se objevují zprávy, že armáda se snaží urychlit práce na tanku M1E3. Zadání bylo jasné, tedy do konce roku 2025 první tank a do konce roku 2026 četa tanků. Způsob, jakým se americká armáda posunula tak rychle, bylo díky zaměření se na komercializaci. Takže místo toho, aby stavěli zakázkovou pohonnou jednotku, zakázkovou převodovku a další komponenty, využijí dodávky od tržních poskytovatelů.

Pohonnou jednotku pro raný prototyp měla dodat společnost Caterpillar, a že převodovku poskytne firma SAPA. Klíčovým aspektem budoucího modelu M1E3 bude nějaká forma hybridního pohonu, která nabídne ekonomičtější alternativu k palivově náročné plynové turbíně, jež se nachází v současných tancích Abrams. Stroj nebude plně elektrický, protože by ho nebylo kde nabíjet. Od hybridního pohonu si armáda slibuje úsporu paliva přibližně ve výši 40 %.

SEPv4 ukázal hranici filozofie „přidat další vrstvu“. Armáda USA usoudila, že delší postupné zvyšování hmotnosti nedává smysl, a raději přešla k novému návrhu moderního tanku.

Zdroj: 19FortyFive, TWZ, Defense magazine
Autor/Licence fotografie: AbramsX, General Dynamics Land Systems

Konec programu M10 Booker: bojové vozidlo ztloustlo

M10 Booker, vyvíjený společností General Dynamics Land Systems, měl poskytnout pěchotním brigádám (IBCT) mobilní, chráněnou a účinnou palebnou podporu. Vozidlo bylo vybaveno 105mm kanónem M35 a mělo být rychle nasaditelné. Armáda plánovala nákup stovek kusů, přičemž v době zrušení programu už bylo dodáno přibližně 80 vozidel. Dne 2. května 2025 však ministr armády Dan Driscoll oznámil ukončení programu kvůli několika závažným problémům: příliš vysoké hmotnosti, neúnosným nákladům a špatně vyjednané smlouvě na údržbu.

Podle webu Defense One bylo jasné, že nové vozidlo bude problém již v roce 2013, kdy krátce poté, co velitelé 82. výsadkové divize oznámili armádě, že by chtěli nový lehký tank, podobný vysloužilému M551 Sheridan, narazil tým pracující na jeho požadavcích na překážku. 82. divize požádala o možnost shazovat nové obrněné vozidlo z letounu C-130 nebo C-17, ale nic, co by se ani zhruba neblížilo velikosti a schopnostem Sheridanu, se do C-130 nevešlo. V tom okamžiku mělo být vše zastaveno. Armáda přesto v programu pokračovala a v roce 2015 promeškala šanci ještě projekt zrušit. Navíc Rada pro dohled nad požadavky armády prohlásila, že vůbec nevadí, že vozidlo nepůjde shodit z C-130 a že to armáda nebude potřebovat. Rada schválila pokračování projektu.

Obludná setrvačnost americké armády

Alex Miller, hlavní technologický důstojník armády, řekl serveru Defense One, že toto byl zlomový okamžik. „A právě v tom okamžiku začíná být vidět, jak se věci v příběhu začínají hroutit,“ řekl Miller. „Jak všichni víme, jakmile odstraníte požadavek na výsadek ze vzduchu, už ve skutečnosti nepomáháte pěchotě. V tomto bodě jste stejně obratní jako hlavní bitevní tank, což znamená, že jste méně obratní,“ dodal Miller.

Fraška pokračovala i během přebírání finálního produktu v loňském roce, kdy se ukázalo, že stroj má technická omezení z roku 2013, tedy vůbec nikdo například nepožadoval autonomní schopnosti. Ve zkratce americká armáda neobdržela rozhodně lepší stroj, než byl M551.

Širší kontext reorganizace

Rušení programu M10 Booker není izolované rozhodnutí, ale součást širší transformace americké armády. Podle článku Defense One z 2. května 2025 vydal ministr Hegseth rozsáhlý seznam úkolů pro pozemní síly. Mezi ně patří:

• Zavedení bezpilotních systémů do všech divizí do konce roku 2026
• Integrace levných rojů dronů do každé bojové brigády
• Reorganizace velitelských struktur a rušení nebo slučování některých štábů
• Výrazné škrty v administrativě – až 1 000 míst v Pentagonu

Cílem těchto kroků je zvýšení operační efektivity a ušetření až 40 miliard dolarů během pěti let.

Rozpočtové pozadí

Reforma armády je součástí širší obranné strategie administrativy prezidenta Trumpa, která navrhuje rozpočet na obranu pro fiskální rok 2026 ve výši 1,01 bilionu dolarů – což je nárůst o 13 % oproti předchozímu roku.

Změny vyvolaly i kritiku. Zrušení M10 Booker například otevřelo debatu o náročnosti vývoje nových obrněnců a složitosti obranného akvizičního procesu. Zastánci tvrdí, že program měl potenciál, a že jeho zrušení oslabuje schopnosti lehké pěchoty. Odpůrci naopak poukazují na neprůhledné náklady a technické limity projektu.

Americká armáda se nachází ve fázi zásadní transformace, která má přizpůsobit její strukturu i technologie požadavkům moderního bojiště. V centru této změny stojí důraz na rychlost, technologickou integraci a efektivní využití rozpočtu – i za cenu rušení programů, které ještě nedávno představovaly klíčovou součást budoucích schopností.

Zdroj: Defense One, The Business Insider
Autor/Licence fotografie: By Christopher Kaufmann, Public Domain

M10 Booker, vyvinutý v rámci programu Mobile Protected Firepower (MPF), je navržen tak, aby zaplnil mezeru mezi těžkými tanky, jako je M1 Abrams, a lehčími vozidly typu Stryker. Vozidlo je vybaveno 105mm kanónem M35, 12,7mm těžkým kulometem M2HB a 7,62mm kulometem M240B. To mu poskytuje schopnost efektivně ničit obrněné cíle, opevnění a živou sílu. Pohon zajišťuje dieselový motor MTU 8V199 TE23 o výkonu 800 koní, což umožňuje maximální rychlost až 72 km/h a dojezd přibližně 560 km.

Budoucí horký konflikt v podmínkách arktického chladu

Testování na Fort Greely zahrnuje hodnocení spolehlivosti vozidla, jeho jízdních vlastností a funkčnosti systémů při extrémně nízkých teplotách. Tyto zkoušky jsou součástí širšího úsilí americké armády zvýšit svou připravenost na operace v arktických podmínkách, které jsou stále strategičtější vzhledem k rostoucí aktivitě Ruska a Číny v této oblasti.

V rámci tohoto úsilí armáda také reorganizuje a modernizuje své jednotky. Například byla obnovena 11. výsadková divize, která se připojila k dalším výsadkovým jednotkám, jako je 82. výsadková divize a 173. výsadková brigáda. Tato reorganizace je součástí strategie připravit americké síly na budoucí konflikty v Arktidě.

Testování M10 Booker v arktických podmínkách je klíčové pro ověření jeho schopnosti operovat v extrémních prostředích a podpořit tak obrannou strategii USA v Arktidě. Plánuje se pořízení více než 500 těchto vozidel do roku 2035, což posílí přítomnost a schopnost rychlé reakce americké armády v tomto regionu.

Zdroj: armyrecognition.com, Business Insider Africa