Ten den vzlétli piloti US Navy na strojích F9F-5 Panther z letadlové USS Oriskany CVA-34. Claire Elwood, John Middleton, E. Royce Williams a Dave Rowlands měli zachytit sedm stíhaček MiG-15, které k nim mířily ze sovětské základny ve Vladivostoku. Tým Národní bezpečnostní agentury (NSA) na palubě těžkého křižníku USS Helena (CA-75) se domníval, že MiGy usilují o pomstu poté, co americká letadla brzy ráno provedla útok v severovýchodní Severní Koreji poblíž sovětských hranic.

Čtyři stroje F9F-5 odstartovaly v bouřlivé sněhové bouři. Po několika minutách v mracích se obloha nahoře rozjasnila a američtí piloti zaregistrovali sedm kondenzačních pruhů daleko nahoře a po nějaké době spatřili i rudé hvězdy Sovětského svazu. V tu chvíli vedoucí letky Elwood hlásil, že se rozsvítila kontrolka jeho palivového čerpadla a důstojník Fighter Direction (FDO) mu nařídil, aby přerušil let a vrátil se na Oriskany.

Panther proti Migům

Sovětští piloti se na zbývající Američany vrhli s využitím výškové převahy rozděleni do dvou formací. Williams zasáhl první Mig, který začal kouřit a padat k zemi. Rowlands Mig pronásledoval a Williamse nechal samotného. Williams ve svém Pantheru tedy nyní čelil zbývajícím šesti Sovětům. Migy využívaly naplno své převahy ve zrychlení a manévrovatelnosti a podávaly si Williamse jako na střelnici. Ten zoufale uhýbal a když se mu v dosahu jeho zbraní objevil nejaký Mig, pálil po něm.

Postupně šly dolů k zemi další 3 Migy, ale boj zdaleka neskončil a Williams schytal dávku z kanónu ráže 37mm od jednoho Migu a hydraulická jednotka byla zničena. Panther prakticky nešel ovládat a Williams se pokusil ze souboje odpoutat. Řítil se dolů k mořské hladině se střílejícím Migem nalepeným za ocasem. Naštěstí se vrátil Williamsův wingman a dotírající sovětský letoun odehnal.

Střemhlavý let se Williamsovi podařilo se vybrat a ani palba z doprovodných torpédoborců ho již nepoškodila a on s velkou dávkou štěstí a umění přistál na palubě USS Oriskany. Na jeho letounu napočítali mechanici 263 děr od sovětských kanónů ráže 23 a 37mm. Ubohý Panther nakonec skončil v moři, opravovat ho se nevyplatilo.

Ukradené sestřely

V životním boji dokázal Royce Williams to, co nikdy nedokázal žádný jiný americký stíhací pilot, sestřelil čtyři MiGy-15 v jednom boji. Vzhledem k tomu, že F9F-5 Panther byl překonán Migem ve všech parametrech, tedy rychlosti, ovladatelnosti a palebné síle, byl to skutečně výkon hodný zaznamenání.

Na nejvyšších vládních úrovních USA a velení OSN panoval ale strach, že by takový „incident“ mohl změnit korejskou „policejní akci“ ve třetí světovou válku. Pokud jde o námořnictvo Spojených států, k boji nikdy nedošlo.

50 let musel Williams o celé akci mlčet a překvapivě až po skončení Studené války, když Rusové odtajnili záznamy bylo potvrzeno, že Williams opravdu čtyři Migy dostal. Piloti Taršinov, Vandalov a Pakhomin zemřeli v boji, šéf sovětské letky Beljakov dotáhnul těžce poškozený stroj nad sovětské území a zemřel při pokusu o nouzové přistání. V záznamech námořnictva ale dodnes zůstává onen zfalšovaný záznam, který Williamsovi přiznává pouze jeden sestřel a to i přes zveřejněné ruské záznamy.

Elmer Royce Williams obdržel 24. února 2026 Medaili cti a je ve svých 101 letech posledním žijícím nositelem Medaile cti z Korejské války. Williams žije v Escondidu v Kalifornii.

Zdroj: The Aviation Geek Club, U.S. Naval Institute
Autor/Licence fotografie: Panther nad Koreou, U.S. Navy photo 80-G-431906 – U.S. DefenseImagery photo VIRIN: HN-SN-98-07134, Public domain

Smrt nad řekou Jalu

Alej MiGů se nacházela v severozápadní části Severní Koreje, poblíž řeky Jalu, která tvořila hranici s Čínou. Tato oblast měla strategický význam, nacházela se blízko severokorejských průmyslových cílů a zároveň nedaleko čínských a sovětských základen v Mandžusku, kde měly MiGy své bezpečné útočiště. Spojenecké síly zde nesměly podnikat nálety, čímž vznikla nerovnováha. MiGy mohly útočit a pak rychle zmizet za hranicí. Americké velení odpovědělo nasazením moderní stíhačky F-86 Sabre, která byla jediným strojem schopným čelit MiGům za stejných podmínek.

MiG-15 versus F-86 Sabre: Souboj titánů

Sovětský MiG-15 byl na svou dobu převratným strojem. Díky šípovému křídlu, výkonnému motoru a silné výzbroji tvořené jedním kanónem ráže 37mm a dvěma ráže 23mm šlo o letoun, který mohl snadno sestřelit i těžké bombardéry B-29. Jeho dostup a dosah převyšoval většinu tehdejší západní letecké techniky. Americký F-86 Sabre měl rovněž šípová křídla a v nižších výškách byl velmi obratný. Disponoval sofistikovanějším zaměřovačem a lepším chováním při vysokých rychlostech. Jeho hlavní výzbrojí bylo ale pouhých šest kulometů ráže 12,7 mm.

Oba stroje se střetávaly v rychlých a manévrových soubojích, často v extrémních výškách mezi 9 000–12 000 metry. Zkušenosti pilotů, taktika a schopnost reagovat v několika vteřinách rozhodovaly o životě a smrti.

Největší bitvy Aleje MiGů

Černý čtvrtek 12. dubna 1951
Při této misi se 48 amerických bombardérů B-29 pokusilo o denní nálet, chráněno asi stovkou doprovodných letounů F-80 a F-84. Američané však byli napadeni asi třiceti MiGy a utrpěli těžké ztráty, kdy šly k zemi tři B-29 a sedm dalších bylo poškozeno. Výsledek donutil Američany přejít k nočním bombardovacím misím. Nepřítel neutrpěl žádné ztráty.

Bitva 23. ledna 1953
V jedné z největších vzdušných bitev války se střetlo 60 MiGů s 36 Sabry. Američané tvrdili, že sestřelili až 8 MiGů bez ztráty jediného stroje. Sovětské zdroje to zpochybňují a uvádějí nižší ztráty.

Operace Moolah
USA nabídly 100 000 dolarů za přelet stroje MiG-15 se sovětským pilotem do Jižní Koreje. Během války se to nepodařilo, ale v září 1953 jeden severokorejský pilot s MiGem skutečně přeběhl, čímž poskytl cenné technické informace.

Letecká esa aleje MiGů

Joseph C. McConnell – 16 potvrzených sestřelů. Největší americké eso války, pilot 51. stíhacího křídla. Sám byl jednou sestřelen, ale přežil.
James Jabara – první americké proudové eso. Dosáhl 15 sestřelů, bojoval i ve 2. světové válce.
George A. Davis Jr. – 14 sestřelů, padl v boji v roce 1952. Vyznamenán in memoriam Medailí cti.
Nikolaj Suťagin – podle sovětských záznamů 22 sestřelů. Sovětský elitní pilot a dodnes největší eso na proudových strojích.
Jevgenij Pepeljajev – 19 potvrzených sestřelů. Napsal později i vzpomínky, kde popsal realitu sovětského nasazení.
Sergej Kramarenko – jediný sovětský pilot, který o své účasti otevřeně hovořil. Byl jedním z mála, kdo bojoval ve 2. světové i korejské válce.

Sovětská účast byla přísně utajována. Letci nosili čínské nebo severokorejské insignie a používali falešná jména. Teprve v 90. letech se díky otevření ruských archivů podařilo získat reálný pohled na jejich podíl v bojích.

Propaganda a sporné ztráty

Americké letectvo dlouho tvrdilo, že dosáhlo poměru sestřelů 10:1 ve prospěch F-86. Po otevření sovětských archivů se však ukázalo, že tento poměr byl výrazně nižší, pravděpodobně kolem 2:1. Obě strany si nároky na sestřely často nadsazovaly a zároveň zamlčovaly vlastní ztráty. Americké odhady uvádějí až 700 zničených MiG-15 (často bez potvrzení) a přibližně 78 ztracených F-86 Sabre v boji a stovky dalších strojů ztracených při nehodách, poškození nebo jiných akcích.

Zdroj: U.S. National Museum of the Air Force, CIA, MiG Alley: The Fight for Air Superiority” (U.S. Government Publishing Office), Novosti VPK, RIA Novosti
Autor/Licence fotografie: MiG-15, Public Domain