Je zajímavé, že donedávna byl vztah mezi Pákistánem a Tálibánem poměrně blízký. Pákistán pomáhal Tálibánu politicky i bezpečnostně během bojů před rokem 2021. Vztahy mezi Pákistánem a Afghánistánem se však za poslední dobu prudce zhoršily.

Krvavé boje

Podle Pákistánského institutu pro studium konfliktů a bezpečnosti zažil Pákistán v roce 2025 nejkrvavější rok za poslední desetiletí. Většinu z nich mají na svědomí teroristické, respektive islamistické skupiny, zejména TTP, s níž je spjat Tálibán, který nyní vládne v Afghánistánu poté, co zde USA vyklidily v roce 2021 pozice. Pákistánský institut pro studium míru v této souvislosti uvedl, že v roce v roce 2025 proběhlo 699 teroristických útoků, tedy o 34 % více než v roce 2024, při nichž zahynulo 1 034 lidí.

Napětí se přiostřuje

Napětí se v posledních měsících značně vyostřilo a obě strany se obviňují z útoků na tu druhou. V lednu tohoto roku mluvčí Tálibánu Zabihulláh Mudžáhid obvinil Pákistán ze spolupráce s dalšími zeměmi včetně USA, že mají zájem na destabilizaci poměrů v Afghánistánu. „Pákistán by neměl snít o nadvládě nad Afghánistánem,“ prohlásil lapidárně a zároveň výhrůžně Mudžáhid. Po týdnech krvavých bojů sice bylo ujednáno přechodné příměří, to se však jeví už dnes jako velmi křehké. Na druhé straně tak mírové rozhovory nepřinesly dlouhodobě udržitelné řešení konfliktu. Diplomatické styky jsou mezi oběma zeměmi pozastaveny a také ustala obchodní výměna.

Obě strany totiž po sérii krvavého násilí spojuje jedno – a to hluboká vzájemná nedůvěra. To znamená jediné: kdykoliv se mohou rozhořet nové boje pod malichernými záminkami. Mezinárodní krizová skupina (ICG) navíc varuje, že napětí mezi oběma zeměmi by se mohlo právě v roce 2026 vyhrotit. K tomu ICG dodává, že konflikt mezi Afghánistánem a Pákistánem se řadí mezi deset konfliktů, u nichž v tomto roce hrozí největší pravděpodobnost další eskalace. Stačí totiž opravdu málo, aby jedna strana tu druhou obvinila z toho, že záměrně vyvolává konflikt.

Ze strany Islámábádu to v současné době na nějaké smíření rozhodně nevypadá. Jednání, která proběhla s TTP, ztroskotala, když militantní skupina vznesla pro Pákistán těžko akceptovatelné požadavky. Mezi nimi bylo například zavedení práva šaría v celé zemi, dále stažení pákistánských vojsk z oblastí poblíž hranic, což by znamenalo, že by je TTP získala následně pro sebe.

Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem

Pákistán ovšem znepokojuje kromě fyzických bojů s militantními skupinami v čele s TTP také bitva na diplomatické frontě. V poslední době totiž dochází pro Islámábád k nežádoucím kontaktům mezi Indií a Tálibánem. Dillí přivítalo návštěvy řady vysokých politických činitelů tohoto islamistického hnutí. Afghánský ministr zahraničí Amit Chán Mutakí v říjnu minulého roku přijel do Indie a stal se nejvýše postaveným představitelem Tálibánu, který zemi navštívil od doby, kdy se toto hnutí v roce 2021 znovu chopilo moci v Afghánistánu. Mutakí si jednání pochvaloval a dokonce prohlásil, že „budoucnost indicko-afghánských vztahů se zdá být zářná“. Indie učinila vstřícný krok vůči Afghánistánu, když poprvé od roku 2021 otevřela v Kábulu své velvyslanectví.

V případě Indie jde o pozoruhodnou otočku, protože dlouhá léta považovala Tálibán za extremistické hnutí a podporovala předchozí afghánské vlády proti němu. Nicméně dnes je vše jinak, protože dochází k posilování diplomatických a ekonomických kontaktů. To vše zahrnuje například možné otevření obchodních cest přes íránský přístav Čáhbahár, které by obcházely pákistánské trasy. Navíc si uvědomme, že Indie má v Afghánistánu silné ekonomické vazby z minulosti, které zahrnují velké infrastrukturní investice a projekty, na jejichž dokončení má samozřejmě velký zájem.

Indie tedy došla k závěru, že vláda Tálibánu bude v Afghánistánu dlouhodobá, a že neexistují v současné chvíli síly, které by jej mohly svrhnout. Ignorovat Afghánistán by pak znamenalo přenechat tuto zemi Pákistánu a Číně. A Indie za situace, kdy dochází k bojům mezi Afghánistánem a Pákistánem, cítí možnost, jak oslabit pákistánský vliv a sondážemi zjistit, jaké další možnosti by Dillí mělo, pokud by se mu dveře do Afghánistánu ještě více otevřely.

Vyvažování pákistánského vlivu

Nejedná se tak o přátelství obou zemí, ale o indickou pragmatickou úvahu, která je vyvažováním pákistánského vlivu. Indie chce být viditelným regionálním aktérem, ne pouze někým, kdo stojí stranou na chvostu. Pákistán to však staví do složité pozice kvůli pohraničním střetům s Indií a chronickým sporům o Kašmír. Musí tedy svádět boj na dvou frontách. Jak už jsme uvedli, hrozí velké riziko další eskalace. Dlouhodobé pákistánské přeshraniční útoky, zejména pokud by byly provedeny hluboko v Afghánistánu, by mohly vyvolat útoky militantních skupin sponzorované Tálibánem po celém Pákistánu.

Nicméně pokud by konflikt již přerostl v regulérní válku, mohla by Pákistánu na pomoc přispěchat Saúdská Arábie. Obě země na podzim minulého roku podepsaly důležitý bezpečnostní pakt, jehož ústředním ustanovením je, že útok na jednoho z partnerů je útokem na oba. Saúdové by nemuseli poskytnout případně pouze vojenskou pomoc, ale mohli by se do války vložit diplomaticky či být mediátorem, záleželo by samozřejmě na okolnostech a stupni vyostření konfliktu.

Zdroj: Foreign Affairs, Modern Diplomacy
Autor/Licence fotografie: Člen Tálibánu, Callum Darragh, Public Domain

Vláda Tálibánu byla Američany a jejich spojenci svržena v roce 2001 jako reakce na útoky z 11. září stejného roku. USA však de facto umožnily návrat islamistických bojovníků o necelé čtvrt století později, když se rozhodly stáhnout své vojenské síly z Afghánistánu. Asi nikoho moc nepřekvapilo, že bezpečnostní složky a armáda, která byla ještě předtím Američany cvičena, se nezmohla prakticky na žádný odpor vůči motivovaným Tálibáncům. Země je totiž doslova prorostlá korupcí.

I když mnozí zainteresovaní pozorovatelé tvrdili, že tentokrát Tálibán nebude ve vykonávání každodenní moci tak nábožensky fundamentalistický, hluboce se mýlili, protože radikální hnutí nezná jiný styl či formu vládnutí, než je přísné dodržování islámského práva šaría. To samozřejmě v praxi znamená konec těch svobod, které panovaly před srpnem 2021.

Chudoba a podvýživa

A jak vypadá Afghánistán 4 roky po návratu Tálibánu k moci? Můžeme říct, že se noří do čím dál většího marasmu, především se výrazně zvýšil podíl chudoby. Deutsche Welle uvedla, že od doby, kdy Tálibán převzal otěže moci, klesla více než polovina afghánské populace pod hranici chudoby. To je vysoké číslo, což jinými slovy znamená, že miliony lidí a hlavně dětí jsou závislé na humanitární pomoci. UNICEF ve své zprávě z roku 2024 hovoří o tom, že humanitární pomoc potřebuje 23,7 milionu lidí, z toho 12,3 milionu dětí. Každé druhé dítě vyrůstající v Afghánistánu pak naléhavě potřebuje pomoc. Navíc se zvyšuje počet dětí, které trpí podvýživou. Proto se zoufalé matky uchylují k nuceným sňatkům dcer, protože jejich rodiny už nevědí, jak své děti uživit.

Země, v níž není bezpečno

I poté, co se vlády v Afghánistánu ujal znovu Tálibán, není v zemi v žádném případě bezpečno. A pokud návrat fundamentalistického hnutí k moci vítaly mnohé radikální organizace, Islámský stát mezi ně rozhodně nepatří. Představuje pro Tálibán naopak tvrdou, možno říct až nesmlouvavou opozici. Podle něj je totiž Tálibán nejen příliš měkký, ale také zrádcem islámské víry. Islámský stát provádí útoky na civilní obyvatelstvo, mešity, školy a další objekty, aby dokázal slabost Tálibánu. 12. září se afghánská odnož Islámského státu přihlásila k odpovědnosti za zabití 14 mužů v provincii Dájkundí. Islámský stát však útočí i na samotné Tálibánce.

Nicméně je třeba říct, že samo vládnoucí radikální hnutí potírá domnělou či skutečnou opozici. Organizace Human Right Watch přinesla zajímavá čísla, když citovala zprávu Mise OSN pro pomoc Afghánistánu (UNAMA) za první a druhé čtvrtletí minulého roku. UNAMA v reportu hovoří o 98 případech svévolného zatýkání a zadržování ze strany Tálibánu, ve 20 případech mělo docházet k mučení, které bylo vykonáváno na bývalých vládních úřednících či příslušnících bezpečnostních složek. Devět členů bezpečnostních složek bývalé vlády bylo zabito.

Tálibán má dlouhodobě spadeno také na občanskou společnost a média. Radikální hnutí od svého nástupu k moci trvale omezuje svobodu médií, zadržuje, mučí a fyzicky likviduje novináře, kteří jsou pro režim nepohodlní. To samé se týká i komunity LGBT, která čelí v Afghánistánu tvrdému pronásledování, ostatně sexuální a další odlišnosti jsou administrativně-mocenskými zásahy potírány, protože se podle Tálibánu neslučují s islámskou věroukou. Islamisté rovněž brání svobodnému šíření informací. Koncem září odřízla vláda Afghánistán úplně od internetu, aby jej zase po několika dnech obnovila.

Středověk pro ženy

Nová vláda Tálibánu možná nejhůře dopadla na ženy. Ty mohly předtím studovat a realizovat se v široké paletě profesí. Po srpnu 2021 jsou však sérií zákonů, vydaných vládou, zcela jasně diskriminovány. To platí především v případě zájmu o vysokoškolské studium. V prosinci 2022 vláda zakázala ženám se přihlašovat na univerzity. Nicméně to není zdaleka všechno, protože islamisté zamezují rovněž přístup ke středoškolskému vzdělání. V některých profesích pak nemohou ženy vůbec pracovat, jako je například právnická oblast, žurnalistika, do politiky je cesta taktéž zapovězena.

Ženy jsou však diskriminovány i v jiných oblastech. Nesmějí pracovat pro většinu vládních úřadů, v nevládních a mezinárodních institucích. Ženám je odepírána i svoboda pohybu, nesmějí cestovat bez muže-poručníka, samostatně nemohou používat ani veřejnou dopravu, která však v zemi funguje stejně špatně, a vydávat se samy na dlouhé vzdálenosti a cesty. Ženy jsou tak prakticky vyloučeny z veřejného života a není divu, že u nich narůstají deprese, úzkosti, které mohou končit až sebevraždou. Tálibán však nebere vůbec žádné ohledy na protesty mezinárodních organizací, které volají po zrušení diskriminace žen.

Chmurné vyhlídky

Tálibán tak nepřinesl jedné z nejchudších zemí světa nějakou příznivou perspektivu či rozvoj. V Afghánistánu i nadále trvá chudoba, humanitární krize, panuje nedostatek základních zdrojů, je velmi ztížený přístup obyvatel ke zdravotní péči. Lidská práva a občanská společnost jsou důsledně omezovány státní mocí. Země je nestabilní a nebezpečná, s vysokým podílem korupce. Tálibán si svými extrémními rozhodnutími zavírá dveře k mezinárodní pomoci, protože mnohé země podmiňují svou pomoc Kábulu právě tím, že islamisté budou respektovat lidská práva, zejména žen. Nicméně k tomu žádná opatření vlády zatím ani po velké kritice nesměřují. Výhledy do budoucna tak zůstávají v případě Afghánistánu neradostné.

Zdroj: DW, Human Right Watch, UNICEF
Autor/Licence fotografie: Zdarma k použití na základě licence Pixabay na obsah