Program SSN(X), formálně Next-Generation Attack Submarine, vznikl s cílem spojit do jedné platformy vlastnosti tří odlišných tříd současné americké ponorkové flotily, třídy Seawolf, Virginia a nově přicházející třídy Columbia.

Program byl poprvé představen v roce 2014, přičemž americké námořnictvo tehdy počítalo s dokončením analýzy designu do roku 2024 a se zahájením stavby přibližně o deset let později. Realita se od tohoto plánu postupně vzdalovala. Zahájení stavby, původně očekávané mezi lety 2031 a 2034, se posunulo na fiskální rok 2035 a poté kvůli rozpočtovým tlakům, prioritizaci programu Columbia a kapacitním limitům loděnic až na fiskální rok 2040.

Fiskální rok 2026 přinesl programu přibližně 623 milionů dolarů na pokračující výzkum a vývoj, což udržuje technologickou kontinuitu, ale nijak neřeší, kdy se první operační ponorky reálně objeví ve flotile. Podle analýzy think-tanku Naval Submarine League zůstávají přesné parametry návrhu vysoce utajované, analytici však očekávají prvky jako rozšířené torpédové vybavení, zdokonalené sonarové soustavy a integraci s bezpilotními podmořskými systémy. Kongresová rozpočtová kancelář (CBO) odhaduje jednotkovou cenu jedné ponorky SSN(X) mezi 7 a 8,7 miliardy dolarů, zatímco vlastní odhad námořnictva se pohybuje kolem 5,8 miliardy dolarů.

Ponorky Seawolf: Vrcholný predátor studené války

Kořeny současné krize sahají do 80. let, kdy třída Seawolf vznikla jako přímá odpověď na sovětské útočné ponorky třídy Akula a raketonosné ponorky třídy Typhoon, včetně požadavku schopnosti pronásledovat protivníka pod arktickým ledem. Trup z oceli HY-100, pohon pomocí pump-jet, akustická izolace a výkonná sonarová architektura umožňovaly ponořené ponorce dosahovat rychlosti kolem 35 uzlů, což dodnes řadí Seawolf mezi nejrychlejší sériové jaderné ponorky na světě.

Každá ponorka standardní konfigurace má výtlak pod hladinou přibližně 9 138 tun, délku okolo 108 metrů, posádku čítající zhruba 140 osob a je poháněna reaktorem S6W. Osm torpédometů ráže 660 mm představuje dvojnásobek počtu instalovaného na starší třídě Los Angeles, přičemž vnitřní zásobník pojme přibližně 50 kusů výzbroje jako těžká torpéda Mk 48 ACAP, řízené střely Tomahawk i protilodní střely Harpoon. Sonarová výbava zahrnuje příďový sférický sonar, bojový systém BSY-2 dává ponorce schopnost současně sledovat více cílů při zachování pasivního režimu.

Z plánovaných 29 kusů se nakonec postavily pouze tři. Konec studené války, následné rozpočtové škrty a jednotková cena kolem 3 miliard dolarů program prakticky zabily. USS Seawolf vstoupil do služby v červenci 1997, USS Connecticut v prosinci 1998 a speciální verze USS Jimmy Carter v únoru 2005 (ponorka je vybavena přibližně 30metrovou sekcí Multi-Mission Platform pro zpravodajskou činnost, nasazení bezpilotních podmořských prostředků a speciální operace).

Havárie USS Connecticut a hrozící vyřazení

Bodem zvratu byla havárie USS Connecticut, která v říjnu 2021 narazila na nezmapovaný podmořský útes v Jihočínském moři. Poškození přídě a souvisejících sonarových struktur si vyžádalo rozsáhlou a technicky náročnou opravu s plánovaným návratem do provozu kolem září 2026. Návrat ponorky do služby ale bude jen dočasným. Námořnictvo počítá s jejím definitivním vyřazením už v roce 2031, po přibližně 33 letech služby.

Po vyřazení Connecticutu bude námořnictvo nuceno rozdělit náročné hlubokomořské protiponorkové mise mezi ponorky třídy Virginia, které již nyní nesou odpovědnost za útoky na pozemní cíle, průzkum, speciální operace, boj proti hladinovým silám a strategický sběr zpravodajských informací. Virginia sice zdědila rozsáhlé technologie tlumení hluku a senzorů odvozené od třídy Seawolf, ale oproti zabijákům ponorek třídy Seawolf se jedná o kompromisní stroje. Pozdější kusy vybavené modulem Virginia Payload Module navíc přinášejí výrazně vyšší kapacitu pro řízené střely, což z části flotily dělá náhradu za vyřazované raketonosné ponorky třídy Ohio (SSGN), ale na úkor kapacity věnované klasickým protiponorkovým misím.

Propad US Navy a rostoucí čínské konkurence

Současná útočná ponorková flotila USA zahrnuje přibližně 20 ponorek třídy Los Angeles, tři Seawolfy a 26 ponorek Virginia, přičemž přesný počet kolísá podle toho, zda se počítají i jednotky procházející údržbou. Vyřazování stárnoucích Los Angeles bude v první polovině 30. let předstihovat tempo dodávek nových ponorek.

Podle aktuálních plánů by měla flotila útočných ponorek dosahovat přibližně 47 kusů ve fiskálním roce 2027, propadnout se na minimum 45 kusů v letech 2030–2031 a postupně se zvýšit na 56 kusů do fiskálního roku 2040. Za těchto předpokladů by námořnictvo nemuselo dosáhnout svého stanoveného cíle 66 ponorek dříve než ve 40. letech tohoto století.

Tento propad se časově kryje s odhady, že Čína by mohla disponovat přibližně 70 ponorkami do roku 2027 a asi 80 do roku 2035, včetně moderních ponorek typu 095. Větší čínská flotila může hlídkovat v přístupech k Tchaj-wanu, Jihočínském moři a klíčových úžinách v západním Pacifiku, čímž nutí americké ponorky pokrývat více cílů na větších vzdálenostech, zatímco od nich zároveň očekává souběžné plnění misí sledování ponorek, ochrany letadlových skupin, průniku do sítí protipřístupových zón, zpravodajského sběru a případných přesných úderů.

K samotnému počtu se přidává i problém dostupnosti. Přibližně 37 až 40 procent amerických útočných ponorek může být v kterémkoli okamžiku mimo provoz kvůli zpožděné údržbě nebo čekání na loděnici.

Loděnice jako úzké hrdlo

Stavbu jaderných ponorek v USA zajišťují pouze dvě loděnice. General Dynamics Electric Boat a Huntington Ingalls Industries Newport News, jejichž kapacita je už nyní zatížena souběžnou výrobou tříd Columbia a Virginia. Ponorky Columbia mají absolutní prioritu, protože zajišťují námořní složku amerického jaderného odstrašení, jedna ponorka této třídy si však podle dostupných údajů vyžaduje přibližně 2,5násobek pracovní síly potřebné na stavbu jedné Virginie.

Ačkoliv Kongres od fiskálního roku 2011 obvykle financuje dvě ponorky třídy Virginia ročně, skutečné dodávky od roku 2022 dosahují v průměru jen 1,1 až 1,2 kusu za rok. Návrat k udržitelnému tempu dvou ponorek ročně se očekává nejdříve kolem roku 2032, zatímco naplnění domácích požadavků spolu se závazky v rámci AUKUS by si podle propočtů vyžádalo tempo blížící se 2,33 ponorky Virginia ročně.

Nedostatek kvalifikované pracovní síly, certifikovaných svářečů, konstruktérů, elektrikářů, potrubářů a pracovníků kontroly kvality tento problém dále prohlubuje. Zranitelnost dodavatelského řetězce, často závislého na jediném zdroji specializovaných komponent, jako jsou odlitky, pohonná zařízení nebo materiály tlakového trupu, může zpozdit celé výrobní sekvence. Na rozšíření průmyslové základny, rozvoj pracovní síly a posílení dodavatelského řetězce je na fiskální roky 2027–2031 vyčleněno přibližně 6,2 miliardy dolarů. Odklad SSN(X) navíc hrozí rozpadem zkušených týmů konstruktérů ponorek poté, co poklesne intenzita inženýrských prací na programu Columbia, a ztráta kontinuity by mohla zvýšit náklady i další zpoždění.

Zdroj: Defence Security Asia, USNI News, 1945
Autor/Licence fotografie: USS Seawolf, Public Domain

Návrat bitevní lodě v jaderném věku

Po více než třech desetiletích od vyřazení poslední bitevní lodě třídy Iowa se Washington rozhodl vrátit k myšlence mohutně vyzbrojeného hladinového plavidla. Nová třída Trump se však nebude podobat svým předchůdcům pouze velikostí. Podle dostupných informací mají být lodě poháněny jaderným reaktorem, nést mimořádně vysoký počet vertikálních odpalovacích zařízení pro řízené střely dlouhého dosahu, hypersonické zbraně, výkonné prostředky protivzdušné obrany, laserové systémy i elektromagnetické kanóny, pokud budou v době zařazení připraveny k operačnímu nasazení. 

Cílem není nahradit letadlové lodě, ale vytvořit extrémně silnou raketovou platformu schopnou vést rozsáhlé údery proti námořním i pozemním cílům. Americké námořnictvo tím reaguje především na rychlé rozšiřování čínské flotily a rostoucí počet raket dlouhého dosahu, kterými disponuje Čínská lidová osvobozenecká armáda.

Největší americký problém? Loděnice

Největší překážkou projektu podle analytiků není samotná technologie, ale výrobní kapacita amerického obranného průmyslu. Spojené státy již dnes čelí výrazným zpožděním při stavbě strategických ponorek třídy Columbia i útočných ponorek Virginia. Právě stejné loděnice a stejní specialisté by se měli podílet také na výrobě nové jaderné bitevní lodě. 

Americké loděnice dlouhodobě zápasí s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, přetíženými dodavatelskými řetězci a rostoucími náklady na stavbu válečných lodí. Tedy zahájení výroby bitevních lodí Trump může zpomalit nebo prodražit další strategické projekty.

Dopad na AUKUS

Jedním z nejcitlivějších bodů celé debaty je program AUKUS. Austrálie očekává dodávky ponorek třídy Virginia a následně společný vývoj nové generace ponorek SSN-AUKUS. Pokud však budou americké loděnice zaměstnány stavbou nových jaderných bitevních lodí, mohou se již nyní napjaté termíny výroby dále prodloužit. Právě proto se touto otázkou začali zabývat i američtí zákonodárci, kteří požadují po námořnictvu vysvětlení, jak chce zabránit tomu, aby nový program negativně ovlivnil výrobu ponorek určených nejen pro US Navy, ale také pro australské spojence. 

Ohrožení výstavby letadlových lodí

Další otázkou je budoucnost amerických letadlových lodí. Ty zůstávají hlavním nástrojem projekce síly USA, jejich provoz je však mimořádně nákladný a stále častěji čelí kritice kvůli rostoucím schopnostem čínských protilodních balistických střel.

Nová bitevní loď by mohla převzít část úkolů, které dnes plní svazy letadlových lodí, zejména v oblasti raketových úderů na velkou vzdálenost. Na druhou stranu nenahradí jejich schopnost dlouhodobě operovat s palubním letectvem, provádět průzkum ani poskytovat vzdušné krytí. Obě platformy se tedy mají spíše doplňovat než vzájemně nahrazovat. 

Bitevní lodě Trump a extrémní cena

Vedle strategických přínosů se diskutuje také ekonomická stránka projektu. Nové bitevní lodě budou patřit mezi nejdražší hladinová plavidla v historii amerického námořnictva. Kromě samotné stavby bude nutné financovat vývoj nových zbraňových systémů, modernizaci infrastruktury i rozšíření výrobních kapacit jaderného průmyslu.

Současně pokračuje financování letadlových lodí třídy Gerald R. Ford, strategických ponorek Columbia, útočných ponorek Virginia, budoucích ponorek SSN(X) a bezpilotních námořních systémů. Rozpočet amerického námořnictva tak bude pod mimořádným tlakem. 

Otázkou zůstává, zda je návrat k obřím hladinovým bojovým lodím správnou cestou. Kritici třídy Trump upozorňují, že velké jednotky představují atraktivní cíl pro moderní protilodní střely a bezpilotní systémy. Zastánci naopak argumentují, že kombinace jaderného pohonu, silné protivzdušné obrany a obrovské zásoby střel vytvoří platformu schopnou dominovat námořním operacím v Indo-pacifiku.

„Tato loď neslouží jen k zasažení šípů, natáhne ruku a zabije lučištníky. A poprvé po generacích budeme mít novou pozici v americkém jaderném odstrašování, protože bitevní loď třídy Trump ponese jaderné střely s plochou dráhou letu odpalovanou z moře,“ řekl v únoru letošního roku ministr námořnictva John Phelan.

„Bitevní loď třídy Trump do boje na moři přináší nejen údernou dominanci. Má velikost a kapacitu, aby sloužila jako vlajková loď pro velitele našich flotil, aby mohli velet a řídit námořní síly daleko na moři. Tato nová bitevní loď bude velet všemu od válečných lodí po drony a všemu mezi tím,“ dodal ministr.

Zdroj: Navy Lookout, ABC, 19fortyfive, CNBC
Autor/Licence fotografie: