Akce probíhá v období, kdy NATO zesiluje svou přítomnost na severním křídle aliance a kdy se o budoucnost Arktidy vede stále otevřenější geopolitický spor.

Severní mořská cesta jako strategická priorita

Severní mořská cesta je trasa vedoucí podél severního pobřeží Sibiře mezi Evropou a Asií, a představuje pro Rusko klíčovou logistickou i ekonomickou prioritu. Moskva ji dlouhodobě prosazuje jako alternativu k jižním námořním trasám vedeným přes Suezský průplav, a to zejména ve spolupráci s Čínou a Indií, které ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil za hlavní arktické partnery Ruska.

V posledních letech se po trase testovala i přeprava velkých objemů ropy tankery plujícími severně od Severní země, což analytici označili za provozně rizikový krok, motivovaný snahou obejít sankce a zkrátit přepravní časy do Asie. Severní flotila podle otevřených zdrojů vysílá skupinu plavidel podél západní části trasy pravidelně každý podzim už déle než deset let.

Zatímco dřívější výpravy kladly důraz na protiteroristická cvičení, výsadkové operace a ostrou střelbu, letošní mise je prezentována především jako bezpečnostní a záchranná, součástí má být nácvik záchranných akcí v arktické zóně.

Ivan Papanin a detaily lodí třídy Projekt 23550

Jádro ruské výpravy tvoří hlídkový ozbrojený ledoborec Ivan Papanin, první jednotka Projektu 23550 (kódové označení „Arktika“), kterou postavily loděnice v Petrohradu. Loď má délku 114 metrů, šířku 18 metrů a výtlak kolem 8 500 tun při plném zatížení.

Trup odpovídá ledové třídě Arc7, což jí umožňuje prolamovat led o síle až 1,7 metru. Pohon zajišťují čtyři dieselgenerátory Kolomna 28-9DG o výkonu 3 500 kW, které přes elektromotory pohánějí dvě hřídele, maximální rychlost lodi dosahuje 18 uzlů, dosah při ekonomické rychlosti 10 uzlů pak zhruba 10 000 námořních mil.

Výzbroj tvoří:

• 76,2mm univerzální kanón AK-176MA,
• systémy blízké obrany AK-630M,
• protiletadlové komplety MANPADS (Igla/Verba),
• osm manévrujících střel Kalibr (kontejnerová verze).

Loď dále disponuje přistávací plochou a hangárem pro vrtulník Ka-27, prostorem pro bezpilotní prostředky pro operace v mělkých či zaledněných vodách. Podle výrobce i vojenských analytiků kombinuje Projekt 23550 funkce hlídkové lodi, remorkéru a ledoborce, což z něj dělá univerzální nástroj pro operace v arktickém prostředí.

Rusko plánuje celkem čtyři plavidla, z toho dvě pro námořnictvo pod označením třída Ivan Papanin a dvě pro pobřežní stráž FSB pod označením třída Jermak. Původní plán počítal s dodáním obou námořních lodí do konce roku 2020. Problémy s financováním oznámené v roce 2018 termín posunuly na 2023–2024. Reálné předání první lodi pojmenované Ivan Papanin proběhlo až 5. září 2025. 

Nikolaj Zubov byl spuštěn na vodu v prosinci 2024, jeho předání se předpokládá kolem roku 2027. Program FSB je na tom ještě hůře, výstavba ve Vyborgských loděnicích naráží na kombinaci technických a průmyslových překážek prohloubených západními sankcemi.

Doprovod Papanina tvoří výsadková loď Kondopoga, tanker Sergej Osipov a záchranný remorkér Pamir, jejichž úkolem je zajistit logistickou podporu, doplňování paliva a technickou zálohu pro dlouhodobé nasazení v odlehlých vodách, kde chybí rozvinutá přístavní infrastruktura.

Severní flotila a staronová rivalita v Arktidě

Ruská plavba probíhá souběžně s intenzivnější aktivitou NATO na severu Evropy. Aliance v uplynulém období posílila přítomnost v Norsku i pobaltském regionu mimo jiné cvičením Cold Response, kterého se účastnily i americké stíhačky F-35A ve spolupráci s norským letectvem.

Napětí v oblasti zvyšuje také spor o Grónsko, který opakovaně otevřel americký prezident Donald Trump, a incidenty jako narušení estonského vzdušného prostoru ruskými stíhačkami MiG-31.

Mluvčí velitelství NATO SHAPE Martin O’Donnell odmítl ruská tvrzení, že aliance představuje pro Rusko hrozbu, s tím, že NATO je obranným paktem. Moskva naopak dlouhodobě líčí posilování západní přítomnosti v Arktidě a Pobaltí jako pokus o ohrožování ruských zájmů v regionu. Analytické odhady naznačují, že obě strany nyní budují dlouhodobé kapacity od hlídkových ledoborců po ponorkové hlídky v tzv. Medvědí mezeře severně od Skandinávie pro působení v regionu, jehož význam roste s ústupem mořského ledu a otevíráním nových přepravních tras.

Zdroj: The National Interest, Baird Maritime
Autor/Licence fotografie: Projekt 23550 Ivan Papanin, Alekc2m – Own work, CC BY-SA 4.0

Přesto Rusko riskuje, když úřady svévolně povolují lodím bez potřebné ledové třídy (tzv. ice-class – klasifikace plavidel podle jejich schopnosti plout v oblastech s ledem, například v Baltském moři, severním Atlantiku nebo v arktických vodách. Plavidlo s touto třídou má zesílený trup i silnější motor, aby mohlo prorážet ledové kry), například ropným tankerům plout po Severní mořské cestě. Ruská plavidla mají nezřídka pouze ledovou třídu Arc4, což ale znamená, že mohou plout v oblastech s lehkým ledem, který jsou ještě schopná zdolat.

Moskva ale na svůj nadměrný risk doplatila, když ropný tanker Rys uvízl v ledu na cestě z přístavu Murmansk do Číny, kam přepravoval moskevskou ropu. Na vyproštění muselo plavidlo čekat několik dní, jak uvádí web The Barents Observer.

Ruská taktika obcházení sankcí

Nicméně Rys nebyl jediným plavidlem, které mělo problémy. Jen o několik dnů dříve uvízla v ledových krách také loď, která přepravovala zkapalněný zemní plyn (LNG). Na pomoc musela čekat dokonce více než týden. Ani jedno ze zmíněných plavidel nemá přizpůsobený trup k tomu, aby se mohlo brodit silným ledem. Navíc obě lodě jsou na mezinárodním sankčním seznamu a operují jako součást tzv. „stínové flotily“, která přepravuje sankcionovanou ruskou ropu na mezinárodní trhy. V posledních letech tak lodě několikrát změnily majitele a vlajky. Rys například plul pod ománskou.

Rusko nehledí na velká rizika, která jsou spojená s tím, že plavidla jen těžko mohou proplout zmíněnou trasou. Žádný ze jmenovaných ani dalších tankerů pak nefiguruje ani v on-line záznamech Správy Severní mořské cesty, což je ze strany Ruska průhledný záměr.

Nebezpečná praxe

Jak uvádí portál gCaptain, plavidla nemají potřebné povinné povolení k plavbě v Arktidě a ruské úřady se ani neobtěžují je ve svých denních záznamech o provozu na trase uvádět. To je v poslední době stále častější ruská praxe, aby byly obcházeny sankce. Například na společnost, která provozuje již zmíněný ropný tanker Rys, uvalily USA, Velká Británie či země EU sankce za porušování cenového stropu ropy zemí G7, a rovněž za to, že provozuje vysoce rizikové přepravní praktiky. Navíc mnohé ruské lodě vyplouvají bez řádného pojištění.

Odborníci důrazně varují, že v cestách pokrytých tvrdým ledem nemohou plout plavidla bez ledové třídy. „Postoj úřadů k environmentálním rizikům je zanedbatelný. Spíše se dozvíme o úniku ropy ze strany mezinárodních novinářů, kteří monitorují satelitní snímky, než od ruských úřadů,“ komentuje situaci poradkyně pro arktické projekty v organizaci Bellona Ksenija Vachruševová. Podobný názor sdílí i profesor Norvald Kjerstad z Norské univerzity vědy a technologie, který potvrzuje, že rizika této ruské praxe jsou vysoká. „Bohužel se zdá, že po Severní mořské cestě pluje stále více lodí, které ale nesplňují požadavky na ledovou třídu. Tato plavidla jsou náchylná k vážným poškozením, pokud se dostanou do kontaktu s ledem,“ je přesvědčen Kjerstad.

Zdroj: gCaptain, The Barents Observer
Autor/Licence fotografie: SarahNic, zdarma k použití na základě licence Pixabay na obsah

Trump se od svého nástupu do Bílého domu několikrát ostře vymezil vůči Indii. Vadí mu především její vojenské a obchodní vazby na Rusko, nezamlouvá se mu ani skutečnost, že Dillí stále odebírá ruský plyn. V červenci oznámil, že zavádí 25% clo na indické výrobky a pohrozil tím, že je může zdvojnásobit, pokud bude Dillí i nadále nakupovat ruskou ropu a také zbraňové systémy. K vyhrocené kritice se rovněž přidal i ministr financí Scott Bessent.

Je třeba říct, že indické nákupy ruské suroviny dramaticky vzrostly po vypuknutí rusko-ukrajinské války, předtím se nejednalo o žádná vysoká čísla, jak informuje web Times of India. Rusko je v současné době největším dodavatelem ropy pro Indii. Dillí obhajuje své právo nakupovat ruskou ropu jako samozřejmé a poukazuje na to, že cla, která uvalily na zemi USA, jsou nepřiměřená. Indie se nechce každopádně nechat Washingtonem zastrašit, píše portál The Eurasiantimes.com.

Sever je klíč

Nicméně nejnovější kroky amerického prezidenta mohou sklidit v budoucnu pro Washington trpké ovoce, protože Dillí a Moskva budou usilovat o společné rozvíjení strategicky důležité Severní mořské cesty a Mezinárodního severojižního dopravního koridoru (INSTC), jak potvrdil ruský místopředseda vlády a bývalý ministr průmyslu Denis Manturov. A proč je Severní mořská cesta tak důležitá? Především proto, že hovoříme o nejrychleji rostoucím světovém mořském koridoru, přičemž objem nákladní dopravy v letech 2016-2021 vzrostl šestkrát. Severojižní koridor zaujímá asi 7 200 kilometrů a slouží jako mnohostranná obchodní trasa, která prochází Íránem, Kaspickým mořem a Indickým oceánem, než dosáhne do Evropy.

Rusko se chce každopádně v ovzduší stále trvající války na Ukrajině v těchto obchodních trasách více strategicky angažovat. V červenci 2024 navštívil Rusko indický premiér Naréndra Módí a výsledkem jednání bylo schválení spolupráce o rozvoji lodní dopravy mezi oběma zeměmi právě přes Severní mořskou cestu. V říjnu téhož roku se uskutečnilo první setkání rusko-indické pracovní skupiny pro spolupráci v oblasti Severní mořské cesty.

Indie a Rusko jako nerozluční „partneři“

Rusko se chce zaměřit hlavně na dokončení infrastruktury INSTC, hlavním cílem projektu je pro Moskvu dosáhnout propojení Indie a Ruska přes Írán. Spolupráce Indie a Ruska ohledně koridoru ani Severní mořské cesty není ničím novým, ale dlouhodobě rozvíjeným pragmatickým řešením. Moskva chce aktivně a vědomě Indii v Arktidě zainteresovat jako nového partnera ve stavbě nových nejaderných ledoborců místo Číny. To je zároveň i vyjádřením indických aspirací v Arktidě, které v poslední době rostou. Indický zájem o Arktidu hraje pro Dillí důležitou obchodní roli, protože cílem je diverzifikace obchodních tras tak, aby do země rychleji z Ruska putovala ropa, uhlí a zkapalněný zemní plyn. Prohlubující se spolupráci pak mají orazítkovat zvažované dohody týkající se oprav plavidel v indických loděnicích a polárním výcviku indických námořníků.

Spolupráce Indie a Ruska na obou projektech v sobě skýtá velký potenciál, zároveň se Moskva snaží kompenzovat západní sankce a více se přichýlit k Indii jako svému dlouhodobému obchodnímu a vojenskému partnerovi. Zároveň může tato spolupráce ve svých důsledcích Indii oddálit USA, které například chtěly nabídnout Dillí své stíhačky F-35, jenže nepochodily. Mimo jiné i z důvodu, že ruský partner upřednostňuje lokální výrobu, a požaduje přístup k technologiím.

Zdroj: Eurasiantimes.com, Times of India
Autor/licence fotografie: Kiselev d – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0