Komentář: Jak Spojené státy ztratily (ztrácí) Arktidu

Arktida, kdysi opomíjený region, se stává klíčovým geopolitickým bojištěm. Díky klimatickým změnám a tání ledu získává severní mořská cesta význam jako zkratka mezi Evropou a Asií. Zatímco Rusko upevňuje svou přítomnost a Čína spolu s Indií posilují své arktické ambice, Spojené státy zaostávají.

Rusko má obrovskou výhodu, kdy jeho pobřeží tvoří polovinu arktické oblasti, což mu umožňuje rozvíjet vojenskou infrastrukturu a Moskva také úspěšně buduje flotilu ledoborců, která dominuje regionu. Čína, přestože nemá přímý přístup do Arktidy, se prezentuje jako „blízký arktický stát“ a podporuje výstavbu infrastruktury podél severní mořské cesty.

Spojené státy sice uznávají význam regionu, chybí jim ale strategie a adekvátní zdroje. Americká flotila ledoborců (i když mluvit o flotile je silné slovo) je zastaralá a v porovnání s ruskou naprosto nedostatečná. Navíc se USA potýkají s absencí moderní arktické infrastruktury, což omezuje jejich schopnost reagovat na změny v regionu.

Rusko disponuje více než 50 ledoborci, z nichž mnoho je jaderných. To umožňuje efektivní provoz v extrémních arktických podmínkách. Klíčové jednotky zahrnují ledoborce třídy Arktika, největší a nejvýkonnější na světě. Rusko rovněž plánuje rozšíření flotily o modernější modely. 13. ledna 2022 se na svou cestu vydal nový jaderný ledoborec Sibiř Projektu 22220 o délce 173 metrů v hodnotě přibližně 630 miliónů eur a Rusko staví se další 3 sesterské lodě.

USA mají pouze dva aktivní těžké ledoborce (Polar Star a Healy), což je v porovnání s Ruskem zcela směšné. Spojené státy začaly investovat do výstavby nové třídy ledoborců (Polar Security Cutter), ale realizace je pomalá a neustále se posouvá. Na chaos a nekoncepčnost USA ve výstavbě nových ledoborců ukazují i poslední zprávy, že dodávka prvního nového ledoborec Polar Security Cutter se pravděpodobně přenese do příštího desetiletí a náklady dosáhnou téměř trojnásobku původních odhadů z roku 2019.

Arktida je nejen budoucím strategickým koridorem, ale také obrovským zdrojem nerostných surovin. Pokud tedy Spojené státy urychleně nepřijmou nový a efektivní přístup k regionu, riskují ještě větší ztrátu vlivu v klíčové oblasti, kde již nyní dominují Rusko a Čína.