
Studená válka se pod hladinou Barentsova moře odehrávala každý den. Britské útočné ponorky sledovaly sovětské balistické kolosy, připravené je zlikvidovat dřív, než by vypustily jaderné rakety. V květnu 1981 ale jedna taková mise skončila srážkou, kterou Royal Navy po desetiletí maskovala jako nehodu s ledovcem.

V březnu 1987 se Atlantik proměnil v dějiště jedné z nejnapínavějších ponorkových operací celé studené války. Sovětské námořnictvo vyslalo pět moderních jaderných ponorek třídy Victor III k americkému pobřeží, aby prověřilo schopnosti NATO.

7. dubna 1989 se v Norském moři potopila sovětská útočná ponorka K-278 Komsomolec (v kódu NATO třída Mike) s titanovým trupem poté, co v její zadní části vypukl katastrofální požár. Navzdory zoufalému šestihodinovému boji nezkušené posádky o záchranu lodi skončila pýcha SSSR na dně moře v hloubce 1 680 metrů. Katastrofa si vyžádala životy 42 z 69 námořníků.

Na začátku 70. let si americká rozvědka všimla, že Sovětský svaz používá podmořské kabely bez šifrování pro komunikaci mezi námořními základnami a velitelskými centry. Tyto kabely vedly i na dně Ochotského moře, které Moskva považovala za své „vnitřní jezero“. To byla pro USA obrovská příležitost. Studená válka vrcholila a stále nebylo jasné, kdo bude vítězem. Začala Operace Ivy Bells.

Sovětská armáda již před válkou i během ní široce využívala lehká sněžná vozidla, tzv. aerosaně, která se v arktických a subarktických podmínkách osvědčila. V reakci na tyto zkušenosti vznikl v roce 1942 projekt Tatra V855, jenž měl představovat německou alternativu k sovětským sněžným prostředkům.

Koncem 60. let byl přísně tajný sovětský program na propašování jaderných zbraní okolo amerických radarů včasného varování zaměněn za sérii pozorování UFO. Zbraň, známá jako FOBS, vytvořila na noční obloze záhadný vzor, který si mnozí spletli se známkami návštěvy mimozemšťanů.

20. března se K-314 ponořila do hloubky pouhých 10 metrů poté, co kvůli špatnému počasí ztratila stopu Kitty Hawku. Kapitán Vladimir Jevsejenko byl velmi překvapen, když periskopem zjistil, že obrovská americká letadlová loď je vzdálena jen 4 až 5 kilometrů

Dvanáct admirálů, tři generálové, desítky vysokých důstojníků a samotný velitel flotily, admirál Emil Spiridonov, se vraceli ze strategického štábního cvičení vedeného vrchním velitelem námořnictva Sergejem Gorškovem.

Rusko za celou svou existenci nepostavilo ani jednu letadlovou loď a jediné plavidlo třídy, kterou Rusko v současnosti má, „Admiral Kuzněcov“, Moskva ukradla Ukrajině během událostí následujících po rozpadu SSSR. Tato krádež Rusům ale nepřinesla štěstí, protože se loď stala přítěží, nikoli přínosem.

Dne 12. února 1988 došlo v Černém moři k nebezpečnému střetu amerických a sovětských válečných lodí. Americký křižník a torpédoborec se pokusily uplatnit právo tzv. pokojného průjezdu sovětskými teritoriálními vodami, což vedlo k úmyslnému taranu ze strany sovětských vojenských plavidel.