
Průzkumný letoun Lockheed SR-71 Blackbird, přelétával nejnebezpečnější vzdušné prostory studené války bez jediné zbraně na palubě, a jeho jediným obranným manévrem bylo „ještě zrychlit“. A více než třicet let to vždy stačilo.

Na druhé straně železné opony byl vývoj jaderného letadla zahájen téměř souběžně s tím americkým. V 50. letech 20. století nebylo v SSSR, na rozdíl od Spojených států, vytvoření jaderného bombardéru vnímáno jen jako žádoucí, ale jako životně důležitý úkol.

Konec 50. let. Studená válka vrcholí, mezikontinentální rakety jsou v plenkách a strategické letectvo je páteří jaderného odstrašování. V této době vznikl jeden z nejambicióznějších projektů sovětského leteckého průmyslu, nadzvukový bombardér Mjasiščev M-50, jemuž NATO přidělilo kódové označení Bounder.

V době, kdy jaderná energie slibovala pohánět vše od lodí po vysavače, se američtí a i sovětští inženýři pokusili vložit jaderný reaktor do bojového letounu. Co následovalo, bylo patnáct let fascinujícího inženýrského dobrodružství, miliardových investic, a nakonec střízlivého uznání, že tudy cesta nepovede.

V rámci rozsáhlé rodiny průzkumných verzí MiGu-25 vznikla i mimořádně specializovaná varianta MiG-25RR, určená pro odběr radioaktivních částic ve vysokých výškách. Šlo o přestavbu osmi průzkumných strojů MiG-25R, které byly mezi lety 1970-1980 nasazovány především ke sledování čínských jaderných testů v oblasti Lop Nur.

Studená válka se pod hladinou Barentsova moře odehrávala každý den. Britské útočné ponorky sledovaly sovětské balistické kolosy, připravené je zlikvidovat dřív, než by vypustily jaderné rakety. V květnu 1981 ale jedna taková mise skončila srážkou, kterou Royal Navy po desetiletí maskovala jako nehodu s ledovcem.

V březnu 1987 se Atlantik proměnil v dějiště jedné z nejnapínavějších ponorkových operací celé studené války. Sovětské námořnictvo vyslalo pět moderních jaderných ponorek třídy Victor III k americkému pobřeží, aby prověřilo schopnosti NATO.

Aby došlo k narušení sovětských dodávek plynu, jeho příjmů v tvrdé měně ze Západu a vnitřní ekonomiky, byl potrubní software, který měl pohánět čerpadla, turbíny a ventily, naprogramován tak, aby se po určitém časovém intervalu zhroutil, resetoval otáčky čerpadla a nastavení ventilů, aby se vytvořily tlaky daleko vyšší, než které jsou přijatelné pro potrubní spoje a sváry.

Na začátku 70. let si americká rozvědka všimla, že Sovětský svaz používá podmořské kabely bez šifrování pro komunikaci mezi námořními základnami a velitelskými centry. Tyto kabely vedly i na dně Ochotského moře, které Moskva považovala za své „vnitřní jezero“. To byla pro USA obrovská příležitost. Studená válka vrcholila a stále nebylo jasné, kdo bude vítězem. Začala Operace Ivy Bells.

Štíhlý letoun s velkým delta křídlem a čtyřmi výkonnými proudovými motory General Electric J79 byl rychlejší než tehdejší sovětské stíhací letouny.