Březnový útok na průmyslový areál v Pardubicích znovu otevřel otázku, zda tradiční způsoby zabezpečení dokážou reagovat na současné hrozby. Pachatelé podle dostupných informací překonali oplocení během několika vteřin, a právě tehdy se ukázala slabina přístupu spoléhajícího hlavně na kamery. Ve světě proto roste zájem o systémy prostorové detekce, které nesledují jen hranici areálu, ale vyhodnocují pohyb v celém chráněném prostoru.
V souvislosti s nedávným incidentem v průmyslovém areálu v Pardubicích odborníci stále častěji upozorňují, že ochrana založená pouze na hranici areálu přestává stačit. Do popředí se dostává jiný koncept – sledování celého prostoru. Klíčovou roli v něm hraje technologie Lidar (Light Detection and Ranging), která umožňuje vnímat areál jako dynamický trojrozměrný celek, nikoli jen jako soubor linií a kamerových záběrů.
Jak funguje 3D detekce
Lidar pracuje na principu laserových pulzů, jejichž odrazy vytvářejí přesný 3D model prostředí. Výsledkem je tzv. mračno bodů, které zachycuje nejen objekty, ale i jejich pohyb v prostoru.
„Přístroj vysílá tisíce až miliony paprsků za sekundu a z jejich odrazů vznikne přesný 3D obraz okolí,“ vysvětluje Martin Vojtek ze společnosti Octave. „V kontextu ochrany areálů to znamená, že systém nepřetržitě skenuje prostor a okamžitě ví, kde se objevil objekt, jak je velký a jak se pohybuje.“
Zásadní je právě schopnost pracovat s reálnými souřadnicemi. Systém tak dokáže rozlišit, zda se objekt pohybuje podél plotu, překonává ho, nebo se nachází uvnitř areálu, a to včetně výšky a trajektorie.
Limity kamer a radarů
Kamerové systémy zůstávají základem zabezpečení, jejich princip je však omezený. Tyto systémy totiž pracují s dvourozměrným obrazem a jsou závislé na světelných podmínkách. Radar sice umožňuje detekci na velké vzdálenosti, ale postrádá detail.
„Lidar poskytuje přesná 3D data v reálném čase,“ říká Vojtek. Díky tomu lze definovat tzv. objemové zóny, ve kterých systém vyhodnocuje pohyb objektů v kontextu celého prostoru.
Digitální dvojče jako operační nástroj
Klíčovou roli hraje software, například platforma Coda Spatial, která data zpracovává v reálném čase. Výsledkem je digitální dvojče areálu – přehledný 3D model, ve kterém operátor okamžitě chápe situaci.
„Lidar je jen senzor, software z něj dělá bezpečnostní systém,“ vysvětluje Vojtek. Ten umožňuje sledovat trajektorii objektů a vyhodnocovat jejich chování bez nutnosti pracovat s fragmentovanými kamerovými záznamy.
Kamery jako doplněk, ne základ
Role kamer se posouvá. Neslouží primárně k detekci, ale k ověření situace. „Kamera se automaticky zaměří na místo události podle dat z lidaru,“ popisuje Vojtek. Operátor tak nemusí procházet desítky záběrů, systém ho k incidentu navede, což zrychluje reakci i dokumentaci.
Jedním z hlavních přínosů je omezení falešných poplachů. „Systém dokáže rozlišit relevantní objekty od nerelevantních vlivů, jako je zvěř nebo vegetace, a vyhodnocuje i charakter pohybu. Moderní řešení dosahují vysoké přesnosti a při vhodném návrhu senzorů zajišťují spolehlivé pokrytí celého prostoru,“ doplňuje Vojtek.
Česká stopa v globálním trendu
Technologie 3D ochrany areálů se dnes prosazují po celém světě, od energetiky přes dopravu až po ochranu citlivých objektů. Svou roli v tomto vývoji hraje i české technologické zázemí.
Na domácím trhu se na implementaci těchto řešení podílí například společnost WPA Secure, která technologii integruje do konkrétních projektů a rozvíjí ji i ve formě mobilních systémů. Ty umožňují rychlé nasazení ochrany bez nutnosti rozsáhlé infrastruktury, například při krizových situacích nebo dočasných akcích.
„V leteckém průmyslu, kde působíme téměř dvacet let, se chybovost nepřipouští. Tuto kulturu preciznosti přenášíme i do oblasti fyzické bezpečnosti,“ říká Jiří Heckel, majitel společnosti. Podle něj jsou právě důraz na spolehlivost a systémové uvažování klíčové pro další rozvoj celého odvětví.
Lidar versus tradiční prvky
• Kamera – zjednodušeně řečeno pouze 2D obraz. Závislá na osvětlení, trpí výpadky v mlze, při přímém oslnění nebo v noci bez přísvitu. Nedokáže spolehlivě určit skutečnou vzdálenost objektu ani jeho přesnou polohu v prostoru.
• Radar – zvládne velké vzdálenosti a funguje za každého počasí, ale poskytuje jen velmi hrubou prostorovou informaci. Nedokáže rozlišit výšku objektu, špatně si poradí se statickými předměty a trpí tzv. vícecestným šířením — odražené signály od budov nebo kovových povrchů způsobují falešné poplachy.
• Lidar – poskytuje skutečná 3D data v reálném čase. Vidí ve dne i v noci, nezávisí na osvětlení a dokáže přesně určit polohu, výšku, rychlost i směr pohybu objektu. Díky tomu lze definovat skutečné objemové zóny v prostoru — ne jen linii nebo plochu, ale konkrétní 3D oblast.
Zdroj: Tisková zpráva Octave
Autor/Licence fotografie: Lidar, Octave