Třída Borodino představovala ambiciózní projekt carského Ruska na moderní bitevní křižníky, které měly konkurovat námořním velmocem, jako byly Velká Británie, Německo či Japonsko. Lodě této třídy měly kombinovat vysokou rychlost, silnou výzbroj a dostatečné pancéřování, aby mohly plnit roli rychlých úderných jednotek i bitevních lodí. Projekt však zastavila první světová válka a revoluce v Rusku.
Třída Borodino vznikla v reakci na zbrojení velmocí na počátku 20. století. Po katastrofální porážce v bitvě u Cušimy (1905) během rusko-japonské války ztratilo ruské námořnictvo velkou část své flotily a s ní i prestiž. Car Mikuláš II. zahájil modernizační program, jehož cílem bylo obnovit ruskou námořní moc.
Inspirací pro třídu Borodino byly zejména tehdejší britské bitevní lodě typu Dreadnought a německé bitevní křižníky třídy Moltke. Tyto lodě kladly důraz na kombinaci rychlosti a palebné síly, což byl ideální koncept pro plánované ruské operace ve světových oceánech.
Projekt třídy Borodino byl schválen v roce 1911 jako součást ambiciózního programu výstavby moderních lodí. Plán zahrnoval čtyři jednotky: Borodino, Izmail, Kinburn a Navarin. Stavba probíhala v loděnicích Petrohradu.
Třída Borodino měla být jednou z nejmocnějších tříd bitevních křižníků své doby. Návrh lodí obsahoval následující parametry:
• Délka: 262 metrů
• Výtlak: přibližně 35 000 tun
• Výzbroj: 12 děl ráže 356 mm (ve čtyřech trojhlavňových věžích), doplněných sekundárními děly ráže 130 mm a protiletadlovými kanóny.
• Pancéřování: trup s tloušťkou pancíře až 250 mm, věže až 380 mm.
• Rychlost: maximálně 26,5 uzlů (49 km/h), dosažená díky parním turbínám o výkonu 110 000 koňských sil.
• Dosah: 8 000 námořních mil (14 800 km) při cestovní rychlosti 14 uzlů.
Borodino měla jako typický bitevní křižník kombinovat palebnou sílu bitevní lodě s rychlostí křižníku, což by jí umožnilo bojovat s nepřátelskými loděmi i podnikat průniky do obchodních tras protivníků.
Práce na třídě Borodino začaly krátce před vypuknutím první světové války. Lodě byly budovány v loděnicích v Petrohradu, ale válečný konflikt způsobil vážné zpoždění. Nedostatek materiálů, finanční prostředky a potřeba podporovat pozemní frontu vedly k pozastavení stavby.
V roce 1917, po vypuknutí říjnové revoluce, byly práce na třídě Borodino definitivně ukončeny. Nová sovětská vláda dala přednost modernizaci armády a zaměřila se na pozemní armádu. Lodě zůstaly nedokončené, některé trupy byly rozebrány a materiál využit pro jiné účely.
Bitevní křižníky třídy Borodino tak zůstaly pouhým symbolem nerealizovaných ambicí carského Ruska.
Zdroj:
Knihy a odborné publikace
1. “Russian Battleships of the Russo-Japanese War” – autor Mark Lardas
(Publikace poskytuje detailní přehled o ruských bitevních lodích a jejich vývoji v letech před a během rusko-japonské války, včetně informací o projektech bitevních křižníků jako Borodino.)
2. “The Dreadnoughts of the Tsar” – autor J. M. B. Knight
(Kniha se zaměřuje na ruské projekty velkých válečných lodí včetně třídy Borodino, detailně popisuje jejich vývoj, výzbroj a plánované nasazení.)
3. “The Imperial Russian Navy” – autor Angus Konstam
(Tato kniha se zaměřuje na ruské námořnictvo a jeho ambice v oblasti zbrojení, včetně bitevních lodí a křižníků třídy Borodino.)
Online zdroje
1. Naval Encyclopedia
(Detailní informace o různých typech válečných lodí včetně bitevních křižníků třídy Borodino.)
https://www.naval-encyclopedia.com
2. The Dreadnought Project
(Webová stránka zaměřená na historické lodě, jejich výzbroj a specifikace, včetně ruských projektů bitevních křižníků.)
http://dreadnoughtproject.org
3. Russian Naval Archives
(Archivní dokumenty a technické specifikace ruských lodí, včetně lodí třídy Borodino.)
Specializované časopisy
• Warship International