Válka je synonymem utrpení, násilí a lidských ztrát. Přesto se v jejím průběhu občas objeví záblesky lidskosti, které připomínají, že i v nejtemnějších chvílích může zvítězit soucit a porozumění. Jedním z takových okamžiků bylo velikonoční příměří v roce 1916 na východní frontě první světové války.
Východní fronta v roce 1916
V roce 1916 byla východní fronta svědkem intenzivních bojů mezi ruským impériem a Rakousko-Uherskem. Obě strany utrpěly těžké ztráty a vojáci byli vyčerpáni neustálými střety a nepříznivými podmínkami v zákopech. Navzdory těmto okolnostem se během Velikonoc toho roku odehrál nečekaný akt příměří mezi nepřátelskými jednotkami.
Průběh velikonočního příměří
Na Velikonoční neděli roku 1916, kolem páté hodiny ranní, přistoupilo asi dvacet ruských vojáků k rakousko-uherským liniím, mávajíc bílými vlajkami a nesouc koše s jídlem a lahve s nápoji. Jeden z nich požádal, zda by obě strany nemohly na jeden či dva dny přerušit boje a společně oslavit Velikonoce. Přestože velení rakousko-uherské armády oficiálně takové setkání nepovolilo, ve 12 hodin se ruská strana vrátila s vojenskou kapelou, jídlem a nápoji. Obě strany se setkaly v zemi nikoho, sdílely jídlo a nápoje a společně oslavily svátek.
Význam Velikonoc pro ruské vojáky
Pro ruské vojáky měly Velikonoce hluboký duchovní význam, často větší než Vánoce. Byly symbolem naděje, obrody a vítězství života nad smrtí. Tento duchovní rozměr mohl přispět k ochotě ruských vojáků navrhnout příměří a sdílet velikonoční radost i s nepřáteli.
Friedrich Kohn a velikonoční příměří
Svědkem příměří mezi vojáky ruského a rakouského císaře byl Friedrich Kohn sloužící jako lékař u maďarského pluku v Haliči. Příběh soucitu a lidství popsal ve svém dopise Malcolmu Brownovi a Shirley Seatonové v roce 1981, když pracovali na materiálu pro svou knihu „Peace in No Man´s Land“.
Velikonoční příměří nebylo oficiálně uznáno ruským ani rakouským velením a bylo spíše spontánním aktem vojáků na frontě. Po krátkém období klidu se boje obnovily a válka pokračovala ve své krutosti. Přesto tento okamžik zůstává svědectvím o lidskosti, která může přežít i v nejtvrdších podmínkách. Velikonoční příměří z roku 1916 je méně známým, ale o to více dojemným příkladem lidskosti během první světové války. Připomíná nám, že i uprostřed války mohou lidé najít společné hodnoty a projevit soucit.
Zdroj: Gateways to the First World War
Autor/Licence fotografie: Public Domain