Dne 19. května 2025 oznámila americká Národní správa pro jadernou bezpečnost (NNSA) dokončení první jaderné pumy B61-13 v zařízení Pantex v Texasu. Tato nová varianta je výsledkem modernizace stávajícího arzenálu a představuje kombinaci vysoké síly exploze 360 kilotun a moderních technologií.
Co je B61-13?
B61-13 je třináctou modifikací řady jaderných pum B61, která je ve výzbroji USA od 60. let 20. století. Nová puma využívá hlavici z modelu B61-7 s maximálním výnosem 360 kilotun, což je přibližně 24krát více než bomba svržená na Hirošimu. Zároveň přebírá moderní prvky z modelu B61-12, jako je naváděcí ocasní souprava pro zvýšení přesnosti a pokročilé bezpečnostní systémy.
Bezpečnostní situace se mění
Rozhodnutí o vývoji B61-13 bylo oznámeno v říjnu 2023 jako reakce na měnící se bezpečnostní prostředí a potřebu posílit schopnosti odstrašení vůči potenciálním protivníkům, jako jsou Čína a Rusko. B61-13 má nahradit některé starší modely B61-7 a umožnit vyřazení zastaralých bomb B83-1 se silou exploze 1,2 megatuny.
Rozdíly mezi verzemi bomb B61
Rodina amerických jaderných pum B61 vznikla v 60. letech a prošla několika zásadními modernizacemi. Liší se především silou exploze, účelem, způsobem navádění a dalšími parametry.
B61-3 je starší taktická verze se silou mezi 0,3 až 170 kilotunami. Byla určena pro regionální použití v Evropě. Neobsahuje přesné navádění a má jen základní bezpečnostní funkce. Její výroba probíhala v 70. a 80. letech.
B61-4 má nižší maximální sílu exploze (do 45 kilotun) než B61-3 a byla určena pro použití v situacích, kde by vysoký výbuch mohl být nežádoucí (např. blízko civilních oblastí nebo spřátelených sil). Tato verze se rovněž používá v letounech NATO.
B61-7 je strategická puma (výkon až 360 kilotun), určená pro hluboké průniky do nepřátelského území a ničení důležitých vojenských cílů. Nemá navádění, ale je přesnější než starší varianty. Byla navržena pro použití s bombardéry B-52 a B-2.
B61-11 vznikla jako jediná penetrační verze (tzv. „earth-penetrator“). Je navržena tak, aby pronikla do země a explodovala pod povrchem, čímž zvýší destruktivní účinek proti bunkrům a podzemním cílům. Výkonem je srovnatelná s B61-7 (kolem 400 kt).
B61-12 je zatím nejmodernější verze ve výzbroji. Má maximální sílu exploze 50 kilotun a využívá naváděcí ocasní soupravu (inertial guidance), což zvyšuje její přesnost. Vznikla v rámci programu „Life Extension Program“ a má nahradit verze 3, 4 a 7.
B61-13 je nejnovější plánovaná verze. Vznikla spojením vysoké síly exploze verze B61-7 (360 kilotun) a přesného navádění, kterým disponuje B61-12. B61-13 bude sloužit jako náhrada za starší, silnější bomby, jako je B83-1, ale bez nutnosti návratu k megatunovému výkonu. Bude nasazena pouze na strategických nosičích a zvyšuje flexibilitu USA v rámci jaderného odstrašení.
Jaderné a konvenční testy
Starší verze B61 (včetně B61-3, B61-4 a B61-7) byly testovány v rámci podzemních explozí v lokalitách jako Nevada Test Site a na atolech v Pacifiku. Tyto testy probíhaly až do moratoria na jaderné testy v roce 1992.
B61-11 nebyla testována s jadernou náloží, ale její účinnost byla ověřována pomocí podzemních neexplozivních simulací a modelování. Její konstrukce vychází z modifikace B61-7, tedy známé technologie.
B61-12 také nebyla testována s jadernou náloží, ale prošla rozsáhlým programem neexplozivních testů.
B61-13 zatím nebyla veřejně testována ve vzduchu. Avšak její komponenty jsou odvozeny z B61-7 (známá hlavice) a B61-12 (osvědčená naváděcí sada). Očekává se, že projde stejnými validačními testy jako její předchůdci, tedy bez jaderného výbuchu.
Odstrašení Číny a Ruska
B61-13 bude primárně nasazena na strategických bombardérech, jako jsou B-2 Spirit a budoucí B-21 Raider. V současnosti se neplánuje její integrace na taktická letadla, jako je F-35A. Výroba B61-13 probíhá rychleji než původně plánováno, přičemž první jednotka byla dokončena sedm měsíců před termínem.
Zdroj: The Aviationist, The Defense News
Autor/Licence fotografie: By U.S. Department of Energy, Public Domain