Nedávno rozhořelý ozbrojený střet mezi Indií a Pákistánem současně odhalil vojenské možnosti obou znesvářených zemí, které se týkají tanků. A ty nejsou v současné době malé, alespoň v regionálním měřítku.
Napětí mezi Indií a Pákistánem znovu nebezpečně vyeskalovalo, a i když se obě země dohodly 10. května 2025 na příměří, je velmi křehké a nestabilní. Dlouholetý spor obou států ukázal i jejich vojenské kapacity. Indie se poučila z předchozích konfliktů a na rozvíjení svých tankových kapacit dlouhodobě pracuje, stejně tak i Pákistán.
Indické tankové síly
Magazín National Interest uvedl, že indická armáda disponuje silou 3 700 tanků, některé zdroje však uvádějí vyšší počet, okolo 4 600 či 4 700. Dominantní část kapacit tvoří modernizované sovětské a ruské tanky T-72 a T-90. Nejpočetnější jsou T-72, kterých je přibližně 2 400 kusů. Nicméně Indie má i jiné typy, například Arjun či Zorawar.
Kromě jiného však Indie hodlá pořídit do výzbroje 350 lehkých tanků, zejména určených do hornatého terénu, kde mají být srovnatelným soupeřem zejména pro čínské ZTQ-15 (Typ 15). Pestrý výběr těchto obrněných vozidel jen dokresluje indické systematické úsilí o to se stát v dlouhodobé perspektivě tankovou velmocí i v širším měřítku.
Tank Arjun
Arjun představuje hlavní bitevní tank třetí generace. Konstrukční práce na vozidle začaly v roce 1986 a skončily o deset let později. Vývoj Arjunu však byl složitý, jak už to v indických podmínkách bývá, vozidlo vstoupilo do služby až v roce 2004. Ač bylo na počátku proklamováno, že se má jednat o domácí tank, tak mnoho komponentů pochází za zahraničí, jako například motor či převodovka a další součásti.
Arjun je vyzbrojen 120 mm drážkovaným hlavním kanonem, sekundárně jeho zbraňovou výbavu tvoří jeden koaxiální kulomet PKT ráže 7,62 mm a kulomet NSV ráže 12,7 mm. Rychlost při hmotnosti necelých 60 t činí 70 km/h, dojezd 450 km.
Izraelská stopa na novém Arjunu
Významný je v této souvislosti domácí projekt verze Arjun Mk II, s nímž Indům významně pomáhají Izraelci a jejich přední zbrojovky, jako jsou Elbit, IAI a IMI. Do vozidla Arjun Mk II o hmotnosti 66 t je zabudováno mnoho izraelských systémů a zbraní. Mimo jiné zde hovoříme o aktivním systému ochrany ALWACS od společnosti Elbit, který si umí poradit s naváděnými protitankovými střelami, či třeba dále raketách LAHAT. Firma IMI pak spolupracovala na celkové konstrukci vozidla. Vylepšila věž a trup nového Arjunu.
Varianta Mk II, která je osazena 120 mm kanonem, těžkým kulometem ráže 12,7 mm a koaxiálním kulometem ráže 7,62 mm, je schopna odpalovat řízené střely, tříštivo-trhavé (HESH) a další typy moderního střeliva na rozdíl od základní verze tanku, jež má omezené palebné možnosti vzhledem k době svého vzniku.
Zorawar prochází testováním
V indické výzbroji najdeme i lehké tanky. Zorawar, který je navržen pro operace ve vysokohorském terénu o do extrémních teplot, je podle portálu India Today nyní ve fázi testování. Indie na tanku spolupracuje s Belgií, zejména na otočné věži, která vzniká pod taktovkou společností John Cockerill Defense a indické firmy Electro Pneumatics and Hydraulics. Podle indických zdrojů se očekává, že armáda obdrží první tank Zorawar v roce 2027.
Předností Zorawaru má být kromě likvidace nepřátelských tanků také schopnost vyřazovat bezpilotní letouny a další obrněná vozidla. Bude vyzbrojen protitankovými řízenými střelami odpalovanými z děla. Pohon zajišťuje motor o výkonu 760 koní, maximální rychlost má činit 70 km/h.
Pákistánské tankové síly
I když je Indie v tankových kapacitách na své možnosti poměrně silná, ty pákistánské také nejsou malé, i když početní výhoda je na straně jejich rivala včetně větší možností modernizace, logistiky a v neposlední řadě i širších schopností domácí výroby. Pákistán se soustředí na diverzifikaci své tankové flotily, oproti Indii disponuje nižším počtem tanků (asi 2 500). Můžeme říct, že i Pákistán urazil za poslední dobu kus cesty, co se týče vlastních tankových kapacit, soustředí se rovněž na domácí výrobu, klade v poslední době důraz na soběstačnost.
Pokud jsme hovořili o tom, že Indie má většinu tanků sovětské, respektive ruské provenience, tak v případě Pákistánu platí, že jeho blízkým partnerem je Čína. Bavíme se přitom také o koooperaci na nových typech tanků. Pákistán má ve výzbroji Typ 59, Typ 69 nebo Typ 85. A pak zde najdeme zajímavé projekty, jako je například Al-Zarrar.
Hlavní bojový tank Al-Zarrar
Vozidlo je modernizovanou verzí již zmíněného tanku Typ 59 a vyvíjí se v Pákistánu. Tank má vylepšenou výzbroj, zejména 125 mm kanon s automatickým nabíjením, který nahradil původní 100 mm kanon. Umožňuje použití moderní munice včetně kumulativní protitankové střely (HEAT), průbojných (APFSDS) nebo řízených.
Al-Zarrar o hmotnosti 44 t disponuje modulárním kompozitním pancéřováním a reaktivním pancířem. Má rovněž zvýšenou mobilitu, pohání jej motor o výkonu 730 koní. Rychlost činí 65 km/h, dojezd 450 km. Mezi další výhody patří nízká cena a jeho dostupnost. Na druhé straně je třeba říct, že pákistánský hlavní bojový tank má mnoho nevýhod či omezení. V prvé řadě hovoříme o základní konstrukci z padesátých let, slabším pancéřování a menší odolnosti v přímém střetu s dalšími moderními tanky.
Al-Khalid – důkaz zdařilé spolupráce Číny a Pákistánu
Al-Khalid představuje tank, který je vyráběný v kooperaci Číny a Pákistánu. Na papíře vypadá Al-Khalid solidně s velmi slušnou výzbrojí. Vozidlo, které je ve službě od roku 2001, tvoří tříčlenná posádka (velitel, střelec, řidič). Je vybaveno 125 mm kanonem s automatickým nabíjením (kadence až 8 ran/min.), které dodala Ukrajina. Al-Khalid může odpalovat řízené střely, HEAT či APFSDS.
Tank zdobí velmi dobrá mobilita, pohon zajišťuje dieselový motor o výkonu 1 200 koní, maximální rychlost na silnici je 70 km/h, v terénu pak 30–40 km/h. Stroj má modulární kompozitní pancéřování a reaktivní pancéřování. Opět platí, že vzhledem k tomu, že tank je vyráběn doma, klade nižší nároky na údržbu a má nízké provozní náklady ve srovnání se západními protějšky.
Al-Khalid je přibližně na stejné úrovni jako námi zmiňovaný indický Arjun Mk I nebo čínský Typ 96, proti západním nejnovějším typům však zaostává (T-90MS, Leopard 2A7, M1A2 Abrams nebo KF51). Můžeme konstatovat, že Al-Khalid je silným tankem zejména v regionálním kontextu, zatímco ve světovém má značné rezervy. Ještě se zmiňme o nové verzi Al-Khalid II, která má výkonnější motor (1 500 koní), vylepšené pancéřování a nový systém řízený palby.
Tank Haider
Světové konkurenci se snaží přiblížit tank Haider. Je vyvíjen v Pákistánu ve spolupráci s Čínou. Oficiálně byl představen v roce 2024. 53tunový stroj tvoří tříčlenná posádka (řidič, střelec, velitel), je poháněn turbo-dieselovým motorem o výkonu 1 200 koní. Maximální rychlost činí 70 km/h, dojezd 500 km. Výzbroj tvoří 125 mm kanon, obrněnec je schopen odpalovat řízené střely, dále APFSDS, HE a HEAT. Haider je tankem, který se může rovnat například s typy T-90MS či Typem 99, nicméně na rozdíl od nich je cena pákistánského vozidla nižší.
Pokud si výše vše shrneme, pákistánské a indické tankové síly za poslední dekády zmohutněly, oba státy vyvíjejí vlastní nové typy tanků. Ty nejsou sice srovnatelné se světovou západní konkurencí, nicméně na regionální úrovni představují sílu, s níž je nutno počítat. Odtud se mohou Indie a Pákistán odrazit k dalším, vyšším technologickým výzvám na poli konstrukce těchto obrněných vozidel.
Zdroje: National Interest, India Today, Israel Defense
Autor/Licence fotografie: Zorawar LT by Government of India, GODL-India