Magazín Securitytech.cz přináší rozhovor s Pavlem Nechanským, synovcem majora Jaromíra Nechanského, který byl v politickém procesu v roce 1950 popraven za špionáž a vyzvědačství. Pavel Nechanský se pokouší dlouhodobě dostat jméno tohoto vlastence, demokrata a válečného hrdiny do širšího povědomí veřejnosti. Daří se mu to? A zná jej ještě dnešní mladá generace? Nejen o tom již více v našem interview.
Kdy jste se začal prvně vnímat jméno Vašeho strýce a zajímat se blíže o jeho osudy?
Vnímal jsem ho od dětství, kdy se o něm zmiňovali moji rodiče. V 90. letech, kdy se uvolnily poměry, se snažil o rehabilitaci mého strýce můj otec, čehož částečně dosáhl v roce 1992. A já jsem nyní v důchodovém věku pokračoval, aby byl strýc náležitě oceněn, což se stalo v letošním roce. Dostal vyznamenání Kříž obrany státu a následně 28. 10. 2025 Řád Bílého lva.
Proč Váš strýc tak vadil komunistickému režimu?
Byl tu školený parašutista ze Západu a velitel paravýsadku Platinum-Pewter. Stal se předsedou vojenské komise při České národní radě (ČNR) a byl také jmenován ČNR velitelem Pražského povstání, kdy byl jeho zástupcem generál Karel Kutlvašr. Byl také signatářem protokolu o kapitulaci Němců v Praze. Hlavně ale vadilo, že se povstání podařilo ukončit dříve, a Sověti přišli s „křížkem po funusu“ až 9. května 1945.
Nechanský založil po roce 1948 odbojovou skupinu Holub-Slavík. Věřil váš strýc tomu, že komunistický režim může být poražen?
Určitě tomu věřil, jinak by to se o to ani nesnažil.
Když byl zatčen, tak se za něho velmi přimlouvala jeho žena Olga, dcera někdejšího ministra průmyslu Bohumila Laušmana, který byl unesen později z Rakouska do Československa. Máte informace, jestli nějak Laušman intervenoval za svého zetě?
Vím, že jeho manželka Olga žádala Ludvíka Svobodu o přijetí a přímluvu za svého manžela, ale ten jí řekl, že s tím nemůže nic dělat, pouze jí doporučil, ať se s ním rozvede.
Zažil jste někdy nějaké vy osobně příkoří od totalitního režimu, že jste nositelem jména Nechanský?
Od komunistického režimu přímo ne. Ale ve škole jsem často pociťoval, že je na mě nahlíženo s despektem.
Vy se snažíte dostat jméno tohoto válečného hrdiny a protikomunistického odbojáře do širšího povědomí lidí. Jaké kroky k tomu činíte?
Snažím se seznamovat s osudy svého strýce s podporou badatelů, a tímto způsobem i představit jeho jméno na veřejnosti všemi dostupnými prostředky.
A ví podle Vás dnes mladá generace, kdo to byl Jaromír Nechanský?
Skupiny mladých, kteří se zajímají o historii, strýce a jeho osudy určitě znají.
Jsou podle Vás dostatečně doceněny válečné zásluhy Vašeho strýce, nebo mu ještě hodně dlužíme?
Tím, že mu byla letos udělena vyznamenání, o nichž jsem hovořil, se zdá, že dochází k nápravě toho, že byl dlouhá léta opomíjen.
Co byste si přál, aby lidé věděli o Vašem strýci?
Citoval bych zde soukromou badatelku Soňu Marvanovou – zejména věc, která by se už neměla citovat v té dřívější po desetiletí omílané verzi. Totiž, že můj strýc pracoval jako „dvojitý agent“: „Zároveň pracuje pro vojenskou kontrarozvědku Obranného zpravodajství (OBZ). Po únoru 1948 se dává ‚západní‘ rozvědce k dispozici jako dvojitý agent,“ uvádí Marvanová.
To je totiž dehonestující tvrzení, a dosud to v očích mnohých lidí poškozovalo jeho obraz. K OBZ byl přidělen oficiálně, aby v něm prosazoval oficiální zájmy parašutistů. Cituji z letošního článku Jana Gazdíka, na kterém se podílel i badatel Jaroslav Čvančara a já, a jehož cílem bylo vyvrátit a uvést na pravou míru léta tradovaná dehonestující tvrzení o mém strýci. V tomto duchu jsme už opravili toto heslo na Wikipedii: „Například jde o svědectví z roku 1994, které podal Ladislav Mareda, za Pražského povstání zástupce velitele Zpravodajské brigády. Dle něho byl Jaromír Nechanský v roce 1945 oficiálně přidělen k Reicinovu Obrannému zpravodajství, aby v něm prosazoval záležitosti parašutistů.“
To zmiňoval ostatně i velitel paraskupiny Tungsten Rudolf Pernický nebo i další válečný hrdina tehdejšího parašutistického odboru Rudolf Krzák z výsadku Silica-South. Západní parašutisté potřebovali podle historiků nutně znát plány sovětizace československé armády. A Nechanský jim v tom měl i chtěl pomoci.
„Klub válečných parašutistů Nechanského pověřil, aby v jejich zájmu udržoval styk s 5. oddělením Hlavního štábu, kde Reicin s Karlem Vašem (prokurátor, který poslal na smrt generála Heliodora Píku – pozn. red.) bránili parašutistům ve výzkumu v archivech gestapa a také ve výsleších gestapáků a jejich konfidentů. Opakovaně mi to potvrdili vedoucí představitelé Klubu válečných parašutistů,“ vypověděl po pádu komunistického režimu odbojář Mareda.
S tímto výše uvedeným se na základě dostupných faktů zcela ztotožňuji.
Co soudíte o dnešních komunistech? Znamenají podle Vás riziko pro tuto zemi?
Myslím, že v současné době nemají takový vliv jako v 50. letech.
Autor/Licence fotografie: kpt. Jaromír Nechanský uprostřed v košili, Miloš Vorreith, Volné dílo