Francouzská společnost Naval Group představila na veletrhu Euronaval 2026 koncepci nového těžkého bojového plavidla SCX 26. Torpédoborec navržený pro námořní konflikty ve 40. letech 21. století má kombinovat mimořádně silnou raketovou výzbroj, laserové zbraně, elektromagnetické dělo a rozsáhlé zázemí pro bezpilotní prostředky.
Jeho základní výzbroj má zahrnovat 96 vertikálních odpalovacích buněk, přičemž jejich počet by mohl být dále navýšen.
Francouzský obranný průmysl přichází s představou válečné lodi, která má reagovat na zásadní proměnu námořního bojiště. Válka na Ukrajině, útoky jemenských Húsíů v Rudém moři a rostoucí význam bezpilotních prostředků ukazují, že i moderní válečné lodě mohou čelit dlouhodobým a početně velmi intenzivním útokům.
Tradiční koncepce, založená především na protiletadlových střelách a lodním dělostřelectvu, proto nemusí být pro budoucí konflikty dostatečná. Právě na tuto situaci reaguje SCX 26, koncepční projekt torpédoborce společnosti Naval Group. Představen byl 3. listopadu 2026 na mezinárodní výstavě Euronaval v Paříži. Nejde však o schválený program francouzského námořnictva ani o objednanou válečnou loď.
Je to především technologická a konstrukční vize, která naznačuje, jakým směrem by se mohly vyvíjet velké evropské hladinové bojové jednotky v příštích desetiletích.
SCX 26: Téměř 170 metrů dlouhá válečná loď
SCX 26 má být skutečně rozměrným plavidlem. Předběžný návrh počítá s délkou přibližně 170 metrů a šířkou 24 metrů. Standardní výtlak má dosahovat zhruba 8 000 tun, zatímco při plném zatížení by se mohl přiblížit 10 000 tunám.
Rozměry jej tak řadí mezi těžké hladinové bojové lodě, které jsou schopné plnit úkoly protivzdušné obrany, protiponorkového boje i úderů proti pozemním cílům.
Pohon má využívat kombinovaný systém CODLAG, tedy spojení diesel-elektrického pohonu s plynovou turbínou. Elektrické motory by zajišťovaly hospodárnější plavbu a nižší akustickou stopu při běžném provozu, zatímco plynová turbína by poskytovala potřebný výkon při požadavku na vysokou rychlost.
Konstruktéři předpokládají maximální rychlost kolem 30 uzlů a operační dosah přes 8 000 námořních mil, tedy přibližně 14 800 kilometrů. Takové parametry by plavidlu umožňovaly dlouhodobé nasazení v Atlantiku, Středozemním moři i v dalších vzdálených operačních oblastech.
Zajímavostí je také rozdělení nástavby na dvě oddělené konstrukční části. Toto řešení má přispívat ke snížení radarového odrazu a umožnit určitou redundanci velitelských a senzorových systémů. V případě poškození jedné části by tak druhá mohla zachovat některé důležité funkce.
96 raket v silech Sylver a možnost dalšího navýšení výzbroje
Největší pozornost pochopitelně přitahuje raketová výzbroj. Základní konfigurace SCX 26 počítá s dvanácti moduly vertikálního odpalovacího systému Sylver, každý s osmi odpalovacími pozicemi. Celkem tedy půjde o 96 buněk. Osm modulů má být umístěno v přední části lodi a další čtyři v zadní části. Jejich rozmístění umožní nést různé druhy munice podle konkrétního operačního úkolu.
Mezi uvažované zbraně patří především protiletadlové střely Aster 30 a střely s plochou dráhou letu MdCN, určené k útokům na pozemní cíle. Právě kombinace těchto dvou kategorií munice by měla zajistit, že SCX 26 nebude pouze obrannou jednotkou chránící ostatní lodě, ale také prostředkem pro vedení úderů na vzdálené pozemní cíle.
Střely MdCN, známé také pod označením SCALP Naval, mají dosah přes 1 000 kilometrů. Francouzské námořnictvo je již využívá na svých fregatách a jaderných útočných ponorkách. Jejich integrace do SCX 26 by proto představovala rozšíření již existujících francouzských schopností.
Zajímavou možností je rovněž využití technologie studeného startu, kterou Naval Group rozvíjí ve spolupráci s dalšími průmyslovými partnery. Ta by umožnila umístit do prostoru odpovídajícího osmi klasickým buňkám Sylver až 24 menších protiletadlových střel CAMM.
Díky tomuto řešení by bylo možné zvýšit počet nesených střel nad základních 96 kusů. Podle zveřejněných konstrukčních úvah by se tak celková zásoba mohla dostat například na 112 nebo 128 střel, podle zvolené konfigurace. Další možnosti nabízí připravovaný systém Sylver NG a modulární prostor uprostřed plavidla.
Railgun a 100kW laser proti dronům a raketám
Další výraznou součástí koncepce je kombinace zbraní určených k obraně na kratší vzdálenosti. SCX 26 má dostat elektromagnetické dělo tzv.railgun, laserový systém o výkonu 100 kW, 57mm lodní kanon a dva mobilní odpalovací systémy Rampart.
Railgun využívá elektrickou energii k urychlení projektilu na vysokou rychlost. Na rozdíl od klasického kanonu nepotřebuje k vystřelení střely konvenční hnací náplň. Jeho potenciální výhodou je vysoká úsťová rychlost, možnost nižších nákladů na jednotlivé výstřely a schopnost zasahovat cíle bez použití klasických raketových interceptorů.
Technologie však stále naráží na významné technické problémy. Patří mezi ně životnost hlavně, energetická náročnost, chlazení a schopnost systému spolehlivě fungovat v náročných podmínkách námořního prostředí. Americké námořnictvo například svůj rozsáhlý vývoj lodního railgunu v roce 2021 pozastavilo.
Laserový systém o výkonu 100 kW má představovat další prostředek pro ničení menších vzdušných cílů, zejména bezpilotních letounů. Jeho výhodou je skutečnost, že při zásahu nepotřebuje klasickou raketovou munici. Spotřebovává především elektrickou energii, kterou musí loď samozřejmě vyrobit a následně odvést vznikající teplo.
Laser ovšem není univerzálním řešením. Jeho účinnost závisí na vzdálenosti, stabilizaci paprsku, době působení na cíl a atmosférických podmínkách. Déšť, mlha nebo mořská tříšť mohou jeho schopnosti omezovat.
Dva systémy Rampart mají doplnit tuto výzbroj o prostředky krátkého dosahu. Mohou využívat různé typy protiletadlových a protilodních efektorů, řízené rakety i klamné cíle. Naval Group již v červnu 2026 uzavřela spolupráci se společností EDGE ze Spojených arabských emirátů na integraci protiletadlových střel SkyKnight do systému Rampart.
Plovoucí základna pro drony a bezpilotní ponorky
SCX 26 nemá být pouze klasickým torpédoborcem, který občas vypustí průzkumný dron. Konstrukce počítá s rozsáhlým zázemím pro jejich skladování, údržbu, přípravu i nasazení.
Zadní část plavidla má obsahovat velký modulární prostor, který zabere významnou část vnitřního objemu lodi. Jeho součástí budou prostory pro bezpilotní letouny, hladinová plavidla i autonomní podvodní prostředky. Systém výtahu má umožnit přesun techniky mezi vnitřními prostory a letovou palubou.
Plavidlo má být schopné provozovat také vrtulník velikosti NH90 a dva menší bezpilotní letouny s kolmým vzletem a přistáním.
Představa Naval Group jde ještě dál. Na palubě by mohly vzniknout dílny vybavené technologiemi aditivní výroby, které by umožňovaly vyrábět některé náhradní díly nebo opravovat poškozené komponenty bezpilotních prostředků.
V praxi by tak SCX 26 mohl fungovat jako mobilní základna pro dlouhodobé operace bezpilotních systémů. SCX 26 má umožnit, aby jedna válečná loď koordinovala vlastní bezpilotní prostředky i další platformy působící ve vzduchu, na hladině a pod vodou.
Posádka až 250 lidí a nové nároky na velení
Přestože projekt počítá s vysokou mírou automatizace, SCX 26 nebude malou lodí s minimální posádkou. Předběžný návrh počítá přibližně se 150 námořníky a prostorem až pro dalších 100 osob.
Tato druhá skupina má zahrnovat velitele, štábní důstojníky, specialisty na zpravodajství a operátory bezpilotních prostředků. Plavidlo by tak mohlo sloužit nejen jako bojová jednotka, ale také jako velitelské centrum námořního uskupení.
S tím souvisí i rozsáhlé senzorové vybavení. Koncepce počítá s radarem pracujícím v pásmu UHF, který má přispívat k detekci balistických a dalších obtížně sledovatelných cílů, a víceúčelovým radarem typu Sea Fire s aktivní elektronicky skenovanou anténou AESA. Doplnit je mají sonarové systémy pro vyhledávání ponorek.
Taková kombinace by umožnila SCX 26 působit v několika doménách současně. Loď by měla být schopná sledovat vzdušné hrozby, vyhodnocovat situaci na hladině, podílet se na protiponorkovém boji a koordinovat činnost bezpilotních platforem.
SCX 26: Francouzská vize
Přes působivou výzbroj a technické parametry je nutné zdůraznit, že SCX 26 zatím není budoucím torpédoborcem francouzského námořnictva v pravém slova smyslu. Naval Group představila především svou představu o tom, jak by mohlo vypadat velké bojové plavidlo v horizontu 40. let.
Probíhají konstrukční a hydrodynamické práce včetně testování modelů v bazénu. Neexistuje však schválený akviziční program francouzského námořnictva, harmonogram stavby ani zveřejněná cena.
Francie přitom již disponuje moderními fregatami FDI a víceúčelovými loděmi FREMM. SCX 26 proto nelze chápat jako jejich bezprostřední náhradu, ale spíše jako technologickou vizi výrazně větší bojové jednotky.
Zdroj: Naval Group, Militarnyi, Army Recognition
Autor/Licence fotografie: SCX 26, Naval Group