Uprostřed bouřlivého 17. století, kdy se staré říše hroutily a nové mocnosti hledaly své místo na světové scéně, se na scénu dostal jeden z největších lidových vůdců ruské historie Štěpan Stěnka Razin. V roce 1669, na vrcholu své slávy, porazil jeho kozácký oddíl perskou flotilu v bitvě u Prasečího ostrova v Kaspickém moři. Tento střet byl rozhodující pro jeho moc a prestiž, ale zároveň byl začátkem jeho tragického osudu.
Tažení ke Kaspickému moři
Štěpan Razin, donský kozák, vyrůstal v době, kdy se kozáci nacházeli někde mezi nezávislou silou a služebníky ruského cara. V roce 1667 vedl Razin výpravu dolů po řece Volze, oficiálně za účelem boje s Turky a ochraně hranic. Ve skutečnosti šlo o loupeživé tažení, které mělo za cíl ovládnout obchodní trasy a vyplenit bohaté oblasti Persie. Razinův oddíl se postupně rozrostl na několik tisíc mužů. Kozáci podnikali útoky na obchodní lodě i muslimské karavany, čímž si zajistili dostatek zásob a cennou kořist. Roku 1668 dorazili ke Kaspickému moři, kde začali napadat perské pobřežní osady. Mezi jejich oběti patřila i města jako Baku, Derbent a Rešt.
Bitva u Prasečího ostrova
V létě roku 1669 se Razinova flotila, složená z několika desítek kozáckých čajek (plochých říčních člunů), dostala do střetu s perskou válečnou flotilou, kterou vyslal šáh Abbás II. Jednalo se o více než 100 lodí s tisíci vojáky, kteří měli za úkol razantně ukončit nájezdy kozáků.
Místem střetu se stal Prasečí ostrov, strategická lokalita v jižní části Kaspického moře nedaleko dnešního Ázerbájdžánu. Navzdory drtivé početní i technické převaze které čelili, se kozákům podařilo díky přepadům, nočním manévrům a znalosti moře zcela zničit perskou flotilu. Perské lodě, těžkopádné a nepřipravené na rychlé útoky, byly potápěny nebo obsazovány z malých a hbitých čajek. Kozáci se zmocnili značného množství kořisti, zbraní a zásob.
Vůdce Kaspického moře
Po bitvě u Prasečího ostrova získal Štěpan Razin v lidovém vyprávění přezdívku „pán Kaspického moře“. Jeho flotila se mohla volně pohybovat po celém moři, napadat obchodní lodě, vybírat výpalné a ovlivňovat obchodní trasy mezi Persií, Ruskem a Střední Asií.
Vítězství mělo však také důsledky, kdy nejen perský šáh,ale i moskevský car začali vnímat Razina jako hrozbu. To později vedlo k vojenskému tažení carských vojsk proti němu, a nakonec k vypuknutí velkého kozáckého povstání (1670–1671), které však skončilo porážkou a brutální popravou Razina v Moskvě. Razinem to ale neskončilo a popraveno bylo více než 10 000 vzbouřenců.
Legenda o perské princezně
S bitvou u Prasečího ostrova je neodmyslitelně spojena jedna z nejslavnějších ruských lidových balad. Podle této legendy se Razin po vítězství zmocnil perské princezny, údajně dcery jednoho z poražených velmožů. Půvabná žena se stala jeho milenkou a doprovázela ho na lodích během jeho cest po Kaspickém moři. Jednoho dne však kozáci začali šeptat, že vůdce změkl, že je pod vlivem ženy a zapomíná na svá poslání, tedy válku a kořist. Když si Razin uvědomil, že jeho vůdcovství může být ohroženo kvůli ženě, rozhodl se jednat. Podle balady ji vzal do náručí a vhodil do moře.
Tato tragická scéna měla dokázat, že Razin je věrný pouze kozáckému bratrstvu a válce. Jako součást mytologie o donském kozáckém vůdci byla zhudebněna v ruských lidových písních.
Za ostrůvkem v řece Volze
v ranní páře nad vodou
objevil se znenadání
Stěnka Razin s lodí svou.
Vpředu on a kněžna krásná
na lehátku v polibcích
k svatebnímu dni je láká
víno, láska jen a smích.
Zpovzdálí však od kozáků
reptavý je slyšet hlas;
„Chraň se žen a chraň se lásky
promění na baby nás.“
Uslyšel to Stěnka Razin
vyskočí a zdvíhá pěst;
„Bratři mí, teď uvidíte,
kdo kozákem byl a jest.“
„Volho, Volho, máti rodná“
tak promlouvá ku vlnám,
„Uchovej, co poklad vzácný,
skvost, jejž ti dnes odevzdám!“
Pak políbil kněžny ústa,
na pažích ji vzhůru zdvih
a už krásky tělo bílé
do vln slétlo vířivých.
„Co jste zmlkli, chásko bídná?
Co civíte v modro vod?
Feďko hraj, ať tvoje píseň
smuteční je doprovod.“
Za ostrůvkem v řece Volze
v ranní páře nad vodou
mizí v dáli, v zadumání
Stěnka Razin s lodí svou.
Zdroj: Runivers, Akademik
Autor/Licence fotografie: Vasilyj Surikov, Volné dílo