S‑500 Prometheus, interně označovaný jako 55R6M „Triumfator‑M“, je pátou generací ruských systémů protivzdušné a protiraketové obrany. S-500 je součástí a potomkem rodiny systémů S‑300 a S‑400, ale posouvá možnosti detekce a zásahu až na úroveň zasažení balistických i hypersonických cílů, včetně satelitů na nízkých oběžných drahách.
Jedná se o plně mobilní soustavu na podvozcích s několika radary a odpalovacími vozidly. Kombinuje radary pro vyhledávání i navádění a odpalovače střel jako 40N6M (proti letadlům a křižujícím střelám) a 77N6/77N6‑N1 (protibalistické a orbitální cíle). Dosah se odhaduje na 500 až 600 km proti vzdušným cílům a až kolem 600 km proti balistickým, s maximální výškou zásahu do 200 km. Reakční čas systému se uvádí pod 4 sekundy, což je velké zlepšení oproti S‑400 (do 10 sekund).
Vývoj Promethea a zabiják F-35 či B-2
Vývoj S‑500 v koncernu Almaz-Antěj začal kolem roku 2010 po nasazení předchozího systému S‑400, který vstoupil do služby v roce 2007. První designová fáze byla ukončena roku 2011, ale sériová výroba se opakovaně odkládala. Z původního plánu nasadit systém do roku 2014, přes termíny v 2017, až do roku 2021, kdy byl nasazen první systém.
V květnu 2018 Rusko uskutečnilo údajně rekordní test s dosahem zásahu 482 km, což je téměř o 80 km dále než předchozí záznamy.
V roce 2024, kdy ukrajinská zpravodajská služba uvedla, že systém byl umístěn na Krym k ochraně Kerčského mostu a dalších strategických cílů, při prvním reálném nasazení S‑500 nestihl zachytit většinu útoků ATACMS (8 z 10), což vyvolalo pochybnosti o jeho operační efektivitě. S-500 je Rusy prezentován jako zabiják amerických letounů 5. generace F-35 nebo bombardérů B-2.
Zájem Indie po úspěchu S‑400 během Operace Sindoor
Systém S-400, známý v indických ozbrojených silách jako „Sudarshan Chakra“ (odkaz na mytologickou božskou zbraň s diskem), je nyní základním kamenem indické třívrstvé sítě protivzdušné obrany, která je navržena k řešení rozmanitých hrozeb, jako jsou stíhačky čtvrté a páté generace, balistické rakety, střely s plochou dráhou letu a dokonce i roje bezpilotních letounů (UAV) na vzdálenost až 400 kilometrů.
Podle původní smlouvy si Indie objednala pět systémů S-400, přičemž první byla dodána v prosinci 2021 a operačně nasazena na letecké základně Pathankot v Paňdžábu, aby působila jako odstrašující prostředek poblíž nestabilní pákistánské hranice.
Systém S‑400 během operace Sindoor (květen 2025) údajně výrazně přispěl k ochraně proti pakistánským raketám a letadlům z Paňdžábu či Kašmíru. V návaznosti na úspěch S-400 pokračuje zájem Indie o pořízení S‑500, přestože jeho export je zatím omezen ruskou vládní schvalovací procedurou.
V indickém tisku se dokonce objevily informace o ruské nabídce na transfer technologie do Indie, což by Rusku umožnilo obcházet sankce, kterými jeho donedávna výstavní skříň vývozu, tedy obranný průmysl trpí.
Zdroj: Defense Security Asia, Topwar.ru
Autor/Licence fotografie: Ruské ministerstvo obrany, CC BY 4.0