Francouzský střední tank SOMUA S-35 vznikl v polovině 30. let jako odpověď na potřebu moderního obrněného vozidla pro jízdní jednotky (kavalerie). Tyto jednotky měly být mobilní, samostatné a schopné rychlého průlomu. Vývoj byl svěřen společnosti SOMUA (Société d’Outillage Mécanique et d’Usinage d’Artillerie), dceřiné firmě slavného výrobce lokomotiv Schneider. První prototyp se objevil roku 1935, sériová výroba začala o rok později.
S-35 (označení „Char 1935 S“) byl považován za nejlepší francouzský tank své doby. Kombinoval silné pancéřování, výkonný kanón a vysokou pohyblivost. V době svého vzniku byl zcela srovnatelný, a v některých ohledech dokonce lepší než německé tanky Panzer III a Panzer IV, které se objevily až o několik let později.
Konstrukce a výzbroj
Tank měl odlévaný pancíř, což bylo na svou dobu velmi pokrokové řešení. Čelní pancíř měl tloušťku až 47 mm, to znamenalo, že byl odolný proti většině tehdejších protitankových zbraní. Pohon zajišťoval benzínový motor SOMUA o výkonu 190 koní, který umožňoval rychlost až 40 km/h.
Hlavní výzbrojí byl kanón SA 35 ráže 47 mm, schopný prorazit až 40 mm pancíře na vzdálenost 400 metrů, což bylo více než dostačující proti většině tehdejších protivníků. Sekundární výzbroj tvořil kulomet ráže 7,5 mm.
Nevýhodou konstrukce byla typicky francouzská koncepce jednočlenné věže, kterou musel obsluhovat velitel, který mířil, nabíjel i stříleĺ. To výrazně snižovalo bojovou efektivitu posádky, která měla celkem jen tři členy (velitel, řidič a radista/nabíječ).
Nasazení ve druhé světové válce
Když v květnu 1940 vypukla válka s Německem, měla francouzská armáda k dispozici přibližně 430 tanků SOMUA S-35, které sloužily především v Divisions Légères Mécaniques (DLM), lehkých mechanizovaných divizích. Tyto jednotky byly určeny k průzkumu a rychlým protiútokům.
S-35 se osvědčily v bojích u Hannu a Gemblouxu v Belgii, kde dokázaly čelit německým Panzerům s velkými ztrátami na jejich straně. V těchto střetech francouzské tanky často dominovaly technicky, ale trpěly špatnou komunikací, taktickým vedením a absencí koordinace s letectvem.
Po kapitulaci Francie v červnu 1940 se značné množství S-35 dostalo do rukou Němců, kteří je zařadili pod označením Panzerkampfwagen 35-S 739(f). Používali je zejména pro výcvik, v okupovaných územích a později i při protipartyzánských operacích na Balkáně a v Norsku. Několik desítek tanků převzaly také italské a maďarské jednotky.
Ve službách Svobodných Francouzů
Po porážce Francie zůstalo několik tanků S-35 ve francouzských koloniích v severní Africe. Po připojení těchto sil ke Svobodné Francii generála Charlese de Gaulla byly tanky znovu zařazeny do služby. V roce 1943 se část z nich účastnila bojů v Tunisku na straně Spojenců.
Zdroj: Tank Encyclopedia, Warfare History Network
Autor/Licence fotografie: S-35, Mark Pellegrini – Own work, CC BY-SA 2.5