Hlavní ředitelství zpravodajství ukrajinského ministerstva obrany (HUR) zveřejnilo 27. dubna 2026 prostřednictvím portálu War & Sanctions detailní technické informace o dosud neznámé ruské střele S-71K Kover. Jde o ze vzduchu odpalovanou řízenou střelu vyvinutou Sjednocenou leteckou korporací (UAC) pro stíhač páté generace Su-57. Podle HUR byla poprvé bojově nasazena koncem roku 2025.
Pro údery na dálku
Střela kombinuje proudový motor R500 výrobce Reynolds LLC (součást konsorcia UAC), bojovou hlavici na bázi letecké pumy OFAB-250-270 o hmotnosti 250 kg a relativně jednoduchou inerciální navigaci. Většinový podíl elektronických komponentů pochází ze zahraničí. Z USA, Číny, Švýcarska, Japonska, Německa, Tchaj-wanu a Irska. HUR identifikoval 40 konkrétních součástí od výrobců jako Analog Devices, Texas Instruments, Infineon, Murata nebo STMicroelectronics.
Odhadovaný dosah S-71K Kover je až 300 km, což stíhači Su-57 umožňuje odpalovat raketu mimo dosah většiny střel protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu, aniž by musela pronikat do hustě bráněného vzdušného prostoru Ukrajiny. Jde tedy nikoliv o sofistikovanou přesnou střelu s pokročilým naváděním, ale o pragmaticky konstruovanou zbraň optimalizovanou pro útoky na pevné, předem vytipované cíle jako logistické uzly, velitelská stanoviště, sklady nebo letištní infrastrukturu.
V případě možné budoucí integrace S-71K s bezpilotním bojovým letadlem S-70 Ochotnik by tento stroj převzal roli předsunutého nosiče střel v rizikovém vzdušném prostoru, zatímco pilotovaný Su-57 by zůstával v bezpečné vzdálenosti jako řídicí uzel.
Neutěšený stav Su-57
Zveřejnění S-71K přichází v době, kdy je flotila Su-57 pod intenzivní sledovací lupou analytiků. Obraz, který skládají ze zdrojů od think tanku RUSI po magazín The National Interest, je poměrně střízlivý.
Rusko v roce 2019 avizovalo dodání 76 Su-57 do roku 2027–2028. K roku 2026 analytici odhadují přibližně 32 postavených kusů včetně prototypů, z nichž jen 12–20 je ve skutečně bojeschopném stavu. V roce 2025 byly oficiálně potvrzeny dodávky pouhých dvou domácích strojů a dvou exportních kusů pro Alžírsko. Rusko odhaduje celkovou provozní flotilu kolem 40 letounů.
Produkci Su-57 dále komplikují sankce a ukrajinské útoky na výrobní řetězce v Rusku. Typicky jsou současně nasazeny pouze 2 až 4 Su-57 najednou, primárně se zbraněmi dlouhého dosahu. Jen málo ruských pilotů je vycvičeno k efektivnímu ovládání na ruské poměry komplikovaného a komplexního stroje.
V červnu 2024 Ukrajina dronovým útokem poškodila jeden Su-57 na základně Achtubinsk vzdálené přes 600 km od fronty, přičemž i dočasná ztráta jediného letounu pravděpodobně znamenala nejméně pětiprocentní výpadek stavu Su-57 v přední linii.
Su-57 prochází v ukrajinském konfliktu rozsáhlým bojovým testováním. Zahrnuje to vzdušný boj, potlačování protivzdušné obrany i přesné útoky. Čistě teoreticky z hlediska bojových zkušeností je Su-57 tedy dnes nejprověřenějším stíhačem páté generace na světě (pokud se dá věřit ruským informacím o nasazení tohoto stroje), ale zároveň nejmenší flotilou tohoto druhu v sériové výrobě.
Zdroj: Army Recognition, The National Interest, RUSI, Military Watch Magazine,
Autor/Licence fotografie: Su-57, Vladislav06112019 – Own work, CC BY-SA 4.0