Osudy českých námořníků na rakousko-uherském chráněném křižníku SMS Kaiserin Elisabeth je možno považovat za jeden z nejdramatičtějších příběhů naší vojenské historie.
Málo známá kapitola z historie, to je osud české části posádky chráněného křižníku Kaiserin Elisabeth rakousko-uherského námořnictva. Ale popořádku. Plavidlo bylo do služby uvedeno v roce 1892. Jeho výtlak činil 4 030 t, pohonný systém tvořily čtyři kotle a dva parní stroje, které roztáčely dva lodní šrouby. Loď mohla vyvinout rychlost 19 uzlů, dosah byl 3 000 námořních mil. Pojala posádku o 427 mužích, lodi velel korvetní kapitán Richard Makoviz, rodák z Terstu. Na křižníku pak zaujme hojná účast Čechů. Mnoho z nich pocházelo z jižních a západních Čech, kde námořnictvo tradičně verbovalo.
Výzbroj tvořilo osm 150mm kanonů, dva 66mm kanony, šestnáct 47mm kanonů, dále šest torpédometů a dva kulomety. Původně mělo plavidlo dvě 240mm děla od firmy Krupp, ta nahradila v rámci modernizace na počátku 20. století 150mm děla z plzeňské Škodovky.
Asijská odysea
Operační služba Kaiserin Elisabeth je spojena ponejvíce s Asií. Na svou první zámořskou plavbu se vydala do japonské Jokohamy. Loď byla nasazena při potlačování Boxerského povstání na začátku 20. století, což byla rebelie, která měla vytlačit stoupající vliv cizinců z Číny. K čínským břehům se rakousko-uherská loď vrátila ještě několikrát, naposledy v letech 1913-1914.
V době vypuknutí první světové války v roce 1914 odplul křižník k německým spojencům na jejich námořní opevněnou základnu Tsingtau (Čching-tao) na Šantungském poloostrově. Přístav, který bude zanedlouho svědkem dramatu v souvislosti s jeho obranou, získalo Německo od Číny nátlakovou smlouvou. Vznikla zde univerzita a jednalo se o důležitý obchodní a válečný přístav. Nicméně ani tady se rakousko-uherský křižník válce nevyhnul. Kaiserin Elisabeth, dislokovaná v čínském Tsingtau, byla začátkem srpna 1914 odříznuta japonským a britským loďstvem. Nemohla tak uniknout do neutrálních přístavů. Schylovalo se k bitvě o Tsingtau, která trvala od konce září do začátku listopadu 1914, a v níž hrál rakousko-uherský křižník důležitou úlohu.
Přístav chránilo od moře 21 těžkých a středních děl, ze souše 68 těžkých a středních děl a 61 lehkých děl. Nicméně německé námořnictvo mělo k dispozici nedostatek vojenské síly, kterou tvořily dělové čluny, minonosky a torpédoborce, některá plavidla byla navíc nebojeschopná. Vyhlídky na ubránění strategicky důležitého přístavu tak byly mizivé. Proti posádce totiž stála ohromná síla 50-60 000 Japonců a 2 000 Britů.
Kaiserin Elisabeth byla jedinou rakousko-uherskou válečnou lodí operující v té době na Dálném Východě, můžeme ji považovat ale v té době už za zastaralou, jak konstrukčně, tak z hlediska výzbroje. Proti moderním japonským válečným lodím měla sotva šanci uspět. Stala se terčem intenzivního ostřelování, nicméně kapitán Makoviz dokázal s lodí výborně manévrovat, a tak plavidlo pozoruhodně uniklo fatálním škodám. Na zemi hájilo přístav 133 mužů z posádky křižníku. Bylo nicméně otázkou, kdy Tsingtau padne. Bylo na něj vypáleno na 50 000 granátů různých ráží, největší škody napáchaly střely moždířů ráže 280 mm.
Až do hořkého konce
Na konci října se ocitl křižník v kritické situaci a téměř bez střeliva. Makoviz nařídil sejmout většinu děl, z posádky vytvořil námořní pěchotu, která měla bránit přístav. Z lodě se tak stala plovoucí palebná baterie. Čeští členové posádky se účastnili obsluhy demontovaných děl, umístěných v bateriích na kopcích nad městem, přímé pěchotní obrany, a to často ve špatných až extrémních podmínkách. Dále se účastnili improvizovaných prací, stavby zákopů či přenášení munice. Tvořili důležitou součást úporné, leč nakonec marné obrany.
Čeští námořníci se dostali do těžkých pozičních bojů na hřebenech přístavu. Několik z nich v bojích padlo. 4. listopadu na vlastní kůži poznal, co je boj, i Antonín Novák, rodák z Plzně. Toho dne totiž zasáhl japonský granát Novákovu baterii. Antonína smetla tlaková vlna, ale český námořník měl štěstí v neštěstí a nezemřel, „jen“ ohluchl na jedno ucho. To se nedá říct o jeho druzích, českém dělostřelci Karlu Kýnplovi, který při obléhání přístavu přišel o život, a také Rudolfu Englsayerovi, jenž padl 5. listopadu po výbuchu šrapnelu. A s nimi i další Češi, kteří statečně bojovali tisíce kilometrů od svých domovů.
Tsingtau neměl šanci se ubránit a očekávaně padl, do zajetí se dostalo asi 4 700 mužů. V bezvýchodné situaci při vyčerpání všech možností dostupné obrany bylo nařízeno potopení Kaiserin Elisabeth, aby křižník nepadl do rukou nepřátel. Plavidlo 2. listopadu 1914 kleslo na dno.
Další osud Čechů
Dlouhé týdny obrany a s nimi spojenou statečnost obránců přístavu vyzdvihl i japonský císař. Po bitvě byli námořníci včetně Čechů internováni Japonci. Češi a jejich kolegové strávili v zajetí několik let, dlužno říct, že se k nim Japonci chovali relativně slušně a tábory, kde nuceně pobývali, v žádném případě nepřipomínaly nechvalně známé pozdější nacistické lágry. Museli si však zvyknout na podmínky, které neznali, a samozřejmě na odlišnou stravu. Oblíbené švestkové knedlíky tak nahradily mandarinkové.
Čeští námořníci se pak postupně vraceli ze zajetí již do nového státu, jenž vznikl na troskách Rakouska-Uherska, za který ještě před několika lety bojovali. Někteří přešli k říční nebo obchodní dopravě, jiní zůstali v civilních profesích. Někteří, jako již zmíněný Antonín Novák, pak rádi vyprávěli, co je za dobrodružství na Kaiserin Elisabeth potkalo.
Zdroj: Historie a vojenství č. 3/2013, Franz Ferdinand’s World Tour
Autor/Licence fotografie: SMS Kaiserin Elisabeth, Autor: Anonymní – Dorotheum, Volné dílo