Magazín Securitytech.cz pořídil rozhovor s českou bojovnicí na Ukrajině, která vystupuje pod pseudonymem Radouch Rozlícený. „Pomoci napadené zemi je stejně přirozené, jako pomoci napadenému sousedovi od vedle,“ říká původně vystudovaná geoložka ke svým pohnutkám.
Redakci zajímalo, jestli šlo ženě, která slouží v ukrajinské armádě jako operátorka kamikaze dronů, bezprostředně o život, nebo zda by se mělo napadené zemi i nadále vojensky pomáhat. Na názory, že na Ukrajině je nacismus, má jasnou odpověď: „Pokud někdo tvrdí, že Ukrajina je nacistický stát, tak buď vědomě lže, nebo je natolik informačně negramotný, že by bylo fér mu odebrat přístup k internetu.“ Více již v našem interview.
Kdy u Vás uzrálo rozhodnutí stát se bojovnicí na Ukrajině?
V okamžiku, kdy začala plnohodnotná invaze. Bylo mi jasné, že buď přijmu osobní nepohodlí a riziko, nebo budu celý život žít s vědomím, že jsem se rozhodla nedělat nic. To pro mě nebyla volba. Ovšem rozhodnutí posunout se od humanitární pomoci ke vstupu do Ozbrojených sil Ukrajiny v roli frontové dronařky ve mně zrálo několik měsíců. To bylo obtížné. Nikdy bych si nemyslela, že budu mít v životě něco společného s armádou, nejsem zrovna disciplinovaný člověk a navíc výrazně preferuji samotu.
Co vše obnáší Vaše činnost v zemi sužované válkou?
Záleží na tom, jakým směrem člověk svou činnost směřuje, ale obecně asi může platit následující „bonusový balíček“: Permanentní stres, nedostatek spánku, chaos, zodpovědnost a nutnost fungovat i ve chvílích, kdy už člověk dávno nemá z čeho brát. A hlavně schopnost rozlišit skutečnou pomoc od ega, PR a prázdných gest.
V jaké části Ukrajiny jste aktivní?
Na Lymanském směru. Tam, kde se nerozhoduje v debatách, ale v reálném kontaktu s nepřítelem.
Co nyní Ukrajinci nejvíce potřebují?
Zbraně, techniku, lidi a kontinuitu vojenské podpory. Ne morální lekce ze zahraničí, ne „únavu z války“, ale jasný signál, že Západ vydrží déle než Putin. Neodpustím si jen dodat, že na individuální úrovni pak Ukrajinci hodně potřebují, aby jim do jejich boje za svobodu nikdo nemluvil z gauče, a nevysvětloval jim, že se mají rozumně dohodnout.
Zažila jste situaci, kdy Vám šlo bezprostředně o život?
Ano. Ve válce je to vcelku očekávaný jev (úsměv). I když to zdaleka není tak černé, jak si představují moji válkou nezasažení přátelé. Stalo se mi, že jsem se doslova několikrát znovu narodila během pár hodin. Ve chvíli, kdy nepřítel začne útočit na vaši pozici, víte, že bude následovat obvykle několik dalších úderů v řadě. Člověk si rychle zvykne a soustředí se jen na to, co může ovlivnit.
Jak posuzují po téměř čtyřech letech války situaci obyčejní Ukrajinci?
Jsou vyčerpaní, ale nejsou hloupí. Vědí, že územní ústupky nejsou mír, ale kapitulace. A že každé „teď už to vzdejte“ znamená jen více mrtvých později. Nejde o abstraktní geopolitiku. Většina Ukrajinců má dost solidní představu či zkušenost ohledně toho, co znamená „ruský mír“.
Co říkáte na názory, že na Ukrajině je nacismus?
Tento argument považuji za jeden z nejúspěšnějších produktů ruské propagandy postaveným na principu, kdy zloděj volá „chyťte zloděje“. Pokud někdo tvrdí, že Ukrajina je nacistický stát, tak buď vědomě lže, nebo je natolik informačně negramotný, že by bylo fér mu odebrat přístup k internetu.
Jak podle Vás může konflikt skončit?
Buď porážkou Ruska, nebo jeho dočasným zastavením, které povede k další, ještě horší válce. Všechno ostatní jsou iluze pro lidi, kteří válku nikdy nezažili. „Rychlé diplomatické řešení“ je sice hezký pojem, ale jeho realizace znamená nejen legalizaci agrese, ale také její odměňování, například právě územními zisky. To by byl konec nejen Ukrajiny, ale i jakéhokoliv mezinárodního řádu, na který si Západ tak rád hraje.
Má ČR a Západ nadále vojensky pomáhat Ukrajině?
Ano. A pokud bych měla být čistě pragmatik, i když s takovým uvažováním rozhodně nejsem v harmonii v první řadě, tak ne proto, že jsme „hodní“, ale proto, že je to nejlevnější a nejbezpečnější způsob, jak zabránit válce u nás doma. Nebudu ale lhát, že by to byl můj primární, pudový motiv, to by mě asi nepřesvědčilo se osobně účastnit. Mým motorem je spíš morální povinnost. Spravedlnost začíná až ve chvíli, kdy se za ni někdo postaví. Pomoci napadené zemi je stejně přirozené, jako pomoci napadenému sousedovi od vedle. Děsí mě, když vidím, kolik lidí by evidentně ještě rádo lupičům spíš prozradilo, kde má soused klíče od sklepa. A těm, kteří by sousedovi chtěli pomoci, by takoví lidé ještě spílali, že jen eskalují konflikt a není to přece jejich věc.
Je podle Vás Vladimir Putin válečným zločincem?
Ano. Pokud nebude potrestán, svět tím legitimizuje válku jako politický nástroj. To nebude selhání Ukrajiny, to bude selhání nás všech.
Autor/Licence fotografie: Ukrajina, Free for use under the Pixabay Content License