Trumpova administrativa učinila z příměří v konfliktu Rusko–Ukrajina svou prioritní zahraničněpolitickou iniciativu hned po inauguraci Donalda Trumpa. Výsledky jsou předvídatelně skromné. Podle autora článku na webu 1945 klíčový důvod, proč diplomatické snahy selhávají je ten, že Bílý dům dosud plně nepochopil základní fakt. Rusko jednoduše nemá zájem na žádném výsledku, který by nenaplnil cíle, jež ho k útoku na Ukrajinu v roce 2022 vedly.
Válka za obnovu říše
Tato válka pro Rusko nikdy nebyla o dobytí konkrétního kusu ukrajinského území, o jazykových právech ruské menšiny ani o tom, aby Ukrajina nevstoupila do NATO. Od samého počátku jde Putinovi a jeho „okruhu“ v Kremlu o obnovu ruského impéria. Putin tento záměr veřejně deklaroval již na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007, kdy odmítl poválečný bezpečnostní řád Západu, a opakovaně označil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století. Dvě invaze na Ukrajinu (v roce 2014 a 2022), jsou tedy jen bitvami v širší kampani, která začala útokem na Gruzii v roce 2008.
Tři strategické cíle Moskvy
Putinova imperiální válka sleduje tři základní cíle. Prvním je obnovení východoslovanského „vnitřního jádra“ impéria podmaněním Běloruska a Ukrajiny a jejich reintegrací do sféry výlučné ruské dominance v rámci koncepce „ruského světa“ (Pax Russica). Druhým je podkopání a rozklad aliance NATO demonstrací její neschopnosti účinně odstrašit ruskou expanzi do Evropy. Třetím zastřešujícím cílem je vytlačit Spojené státy ze střední Evropy a baltského regionu, a v konečném důsledku z evropského kontinentu vůbec. Putin usiluje o obnovení ruského velmocenského postavení srovnatelného s předvečerem první světové války a o dohodu o sférách vlivu se silnými evropskými mocnostmi, zejména Německem.
Trumpova slepota vůči realitě
Washingtonská administrativa stále vychází z předpokladu, že Putin má upřímný zájem ukončit krveprolití a že územní dohoda a neutralita Ukrajiny jeho cíle naplní. Jedinou pákou, která by mohla Putina přimět jednat v dobré víře, by bylo přímé ohrožení přežití jeho režimu. Cokoliv jiného, včetně politik spoléhajících na ekonomický tlak, svědčí o zásadním nepochopení povahy ruského režimu.
Čas hraje pro Moskvu
Ruská ekonomika byla od roku 2022 přeorientována na válečné úsilí a Rusko je schopno obnovovat svůj vojenský potenciál rychleji, než většina západních analytiků předpokládala. Opřeno o čínskou ekonomickou základnu a příjmy z prodeje energií je ruské vojsko připraveno pokračovat ve válce na Ukrajině řadu dalších let. Washingtonské snahy o příměří a tlak na Kyjev, aby přistoupil na vyjednávání, navíc jen utvrzují Moskvu v přesvědčení, že čas pracuje pro ni.
Širší civilizační válka
Válka na Ukrajině je pouze součástí širší civilizační války proti Západu, kterou Rusko vede již více než dvě desetiletí. Tato ruská imperiální válka se nezastaví, dokud Rusko neutrpí rozhodující porážku, která přímo ohrozí Putinův režim doma. Na východním křídle NATO v Helsinkách, Tallinnu, Rize, Vilniusu či Varšavě panuje jasné vědomí, že Rusko sleduje strategii sekvenčních konfliktů. Porážka Ukrajiny by byla jen odrazovým můstkem k přímému tlaku na tyto státy.
Trumpova nepovedená snaha o příměří ukázala, že americký plán dostatečně nezohledňuje historické determinanty války ani realitu na bojišti. Skutečnost, že administrativa vytáhla Rusko z mezinárodní izolace a nabídla mu ústupky, je pro Moskvu signálem, že její strategie funguje.
Je situace pro Putina opravdu tak růžová?
Podle SIPRI (Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru ) dosáhly ruské federální výdaje na válku a armádu v roce 2025 přibližně 16 bilionů rublů (7,5 % HDP), přičemž reálný růst výdajů oproti předchozímu roku zpomalil z 38 % na 6,1 %. Ke konci roku 2025 skončil rozpočet se schodkem 2,6 % HDP a ministerstvo obrany bylo nuceno přistoupit k úsporám v nákupech zbraní. Jinými slovy kapacita přetrvává, ale ekonomická rezerva se zužuje. Rezervní fond národního blahobytu byl vyčerpán o 59 % a vojenské výdaje tvořily téměř polovinu rozpočtových příjmů v první polovině roku 2025.
SIPRI přesto aktuálně nevidí znaky toho, že by ekonomické faktory mohly Rusko donutit válku ukončit. Naopak, případný růst cen ropy v důsledku geopolitického napětí by mohl moskevskou fiskální pozici krátkodobě zlepšit.
Navíc Kreml může vnímat samotný mír jako existenciální ohrožení. Klíčová otázka pak není, jak diplomaticky otevřít prostor pro jednání, ale zda vůbec lze jednat se systémem, pro který je mír ohrožující.
Zdroj: 1945, SIPRI
Autor/Licence fotografie: Vladimir Putin, www.kremlin.ru, CC BY 4.0