Andělé z Monsu patří k nejznámějším válečným legendám 20. století. Podle vyprávění zasáhly v srpnu 1914 nadpřirozené bytosti na straně ustupujících britských vojáků.
Bitva u Monsu: Co se skutečně stalo
Britské expediční síly (BEF) se v srpnu 1914 vylodily ve Francii a zaujaly pozice v jižní Belgii. Německá 1. armáda postupovala v rámci plánu na obklíčení francouzských sil přes Belgii. Střet nastal 23. srpna 1914 u města Mons, podél kanálu Mons–Condé.
BEF byly proti kontinentálním armádám velmi malé a měly v prvním sledu čtyři pěší divize a jednu jízdní divizi. Podle tehdejších pramenů je Němci početně značně převyšovali. Britové se po několika hodinách bojů stáhli, protože se po ústupu francouzské 5. armády obnažilo jejich křídlo.
Velký ústup a pozadí legendy
Po bitvě u Monsu zahájily britské expediční síly dlouhý ústup na jih, vynucený vývojem situace na francouzském bojišti a hrozbou obchvatu. Během následujících dnů se britské jednotky střetávaly s Němci v dalších bojích, mimo jiné u Le Cateau 26. srpna. Ústup pokračoval směrem k řece Marně, kde se britské a francouzské síly na začátku září zapojily do protiútoku proti německým armádám.
Právě v těchto dnech, plných vyčerpání a ztrát, vznikalo prostředí, v němž se mohly šířit zvěsti o zázracích. Dobový tisk navíc přinášel zprávy o ústupu téměř bez zpoždění.
Britská armáda měla v roce 1914 malý, ale vycvičený profesionální kádr. Pěchota se cvičila v rychlé a přesné střelbě z pušky Lee-Enfield. Ta disponovala:
- zásobníkem na 10 nábojů
- udávaný standard zhruba 12 až 15 zamířených ran za minutu (této rychlosti dosahoval vycvičený střelec za ideálních podmínek)
- úvodní salvy byly označované jako „mad minute”
Podle častěji opakované tradice měli Němci dojem, že čelí kulometům. Pozdější rozbor německých očitých svědectví tuto záměnu nepotvrzuje, takže jde spíše o součást legendy o Monsu než o doložený fakt. Vysoká účinnost britské střelby puškami Lee-Enfield je ale nesporná.
Britské ztráty v bitvě se obvykle uvádějí kolem 1 600 mužů. Německé ztráty nejsou přeně vyčíslené.
Povídka „The Bowmen” a Andělé z Monsu
Legenda nevznikla na frontě, ale v redakci. Waleský spisovatel a novinář Arthur Machen publikoval 29. září 1914 v londýnských novinách Evening News krátkou povídku „The Bowmen” („Lučištníci”). Inspirovaly ho novinové zprávy o ústupu od Monsu.
V příběhu britský voják v zoufalé chvíli vzývá svatého Jiřího. Na jeho zavolání se objeví duchové anglických lučištníků z bitvy u Azincourtu a zasypou německé řady šípy. Povídka nebyla označena jako fikce a reportážní způsob vyprávění a nejednoznačný kontext publikace usnadnily její pozdější interpretaci jako skutečné události.
Mnoho čtenářů ji proto vzalo jako zprávu o skutečné události. Machen opakovaně prohlašoval, že jde o čistý výmysl.
Od lučištníků k andělům
Brzy po vydání začala redakce dostávat dopisy čtenářů, kteří se ptali na totožnost vojáků, jež zázrak zažili. Duchovní příběh využívali v nedělních kázáních a lučištníky v něm nahrazovali anděly. Následoval „příval” publikací, které se tématu chopily.
Machen vydal v roce 1915 knížku The Bowmen and Other Legends of the War. V předmluvě vysvětloval, že lučištníci v jeho povídce byli popsáni jako „zářící”, a lidé proto začali mluvit o andělech. Britská veřejnost podle něj přijímala spíše anděly než svatého Jiřího.
Spisovatel Harold Begbie mu v téže době odpověděl knihou On the Side of the Angels (1915) a uváděl údajné očité svědky. Machen jako redaktor Evening News naopak požadoval, aby autoři zveřejnili jména těchto vojáků.
Podle analytických odhadů historiků se na šíření legendy od andělech podílelo několik faktorů:
- psychologický tlak ústupu, vyčerpání a ztráty u frontových jednotek
- potřeba veřejnosti najít smysl v prvních velkých ztrátách
- úloha církví, které příběh využívaly v kázáních
- rozšířená víra ve spirituální a okultní jevy v tehdejší Británii
- propagandistická hodnota příběhu: válka jako spravedlivá a Británie zvláštním způsobem chráněná nadpřirozenými mocnostmi
Nejde o ojedinělý jev. V téže době kolovala v Británii zpráva o ruských vojácích, kteří údajně procházeli zemí se sněhem na botách. I tento příběh se šířil bez ověřeného základu.
Bitva u Monsu byla střetem profesionální britské pěchoty s početně silnějším protivníkem. Andělé se do ní dostali až prostřednictvím povídky vydané více než měsíc po bitvě a nepotvrzených zpráv z let 1915–1916.
Příběh je učebnicovým příkladem vzniku válečného mýtu. Sám autor ho označil za fikci, ale společnost ji přijala jako skutečnost.
Zdroj: History of war, The Great War Forum, Historic UK
Autor/Licence fotografie: Andělé z Monsu, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (Gemini), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)