Po více než padesát let, v období vlády císaře Justiniána I. (527–565), obtěžoval a potápěl plavidla v okolí Konstantinopole obří mořský tvor, kterého současníci nazývali Porfyrios.
Případ je pozoruhodný nejen svou bizarností, ale i tím, jak dobře je doložen. Hlavním pramenem je totiž byzantský historik Prokopios z Kaisareie, jeden z nejspolehlivějších kronikářů své doby.
Zpráv o „mořské příšeře“ obtěžující Konstantinopol se dochovalo překvapivě málo, ale ty, které existují, pocházejí přímo od očitého dobového svědka. Prokopios zmiňuje Porfyria hned ve dvou svých dílech, a to ve Válkách, a v Tajné historii.
Podle jeho popisu tvor měřil zhruba 45 stop na délku (13,7 metru) a 15 stop na šířku (4,6 metru), což odpovídá spíše velkému kytovci než jakémukoliv jinému mořskému živočichovi tehdy známému ve Středomoří.
Prokopios líčí, že zvíře útočilo na nejrůznější typy plavidel. Od malých rybářských člunů přes obchodní lodě až po válečné koráby. Aktivita nebyla nepřetržitá, tvor se objevoval a mizel na dlouhá období, přesto byl aktivní bezmála přes padesát let. Právě tato nepravidelnost, kombinace dlouhého odmlčení se a náhlých, ničivých útoků, dělala z Porfyria nevyzpytatelnou hrozbu.
Porfyrios: Vládce Bosporu, Marmarského a Černého moře
Konstantinopol ležela na místě dotyku tří klíčových oblastí pro obchod mezi Egejským a Černým mořem. Bosporské úžiny, Marmarského moře (v antice Propontidy) a samotného Černého moře.
Právě tudy procházela naprostá většina obilí, textilu a dalšího zboží mířícího do byzantské metropole, což jí činilo strategickou analogií k dnešním úzkým hrdlům lodní dopravy, jako je Hormuzský průliv nebo Suezský průplav.
Podle jedné z hypotéz se Porfyrios do těchto vod dostal jako mládě proplouváním Dardanel při lovu, kde ho stáhly silné proudy úžiny a znemožnily mu návrat do Egejského moře. Tato past se pro něj paradoxně stala jeho životní výhodou. Byl pravděpodobně jediným velkým predátorem v této oblasti, a měl tak k dispozici bohatou a nerušenou zásobu potravy.
Frekvence útoků nakonec vedla k tomu, že námořníci raději volili objížďky, aby se vyhnuli vodám, kde se zvíře nejčastěji zdržovalo, což mělo přímý dopad na plynulost a předvídatelnost lodní dopravy do hlavního města říše.
Moby Dick: Kdo nebo co byl Porfyrios?
Přesné zařazení Porfyria zůstává nevyřešené a je třeba k němu přistupovat s vědomím limitů dobových pramenů. Antičtí autoři neměli k dispozici zoologickou klasifikaci, jakou známe dnes, a řecké slovo „kétos“ mohlo označovat širokou škálu velkých mořských živočichů. Nejčastěji citovanou hypotézou je, že Porfyrios byl kosatka.
To by vysvětlovala jak neobvykle agresivní a cílené chování vůči plavidlům, tak fakt, že podle Prokopiova podání tvor pronásledoval a požíral delfíny, což je pro kosatky doložené chování. Zároveň je ale třeba zmínit alternativní teorii spojenou s literární historií. Herman Melville, autor románu Moby Dick, se o Porfyriovi ve svém díle zmiňuje a přiklání se k tomu, že šlo o vorvaně.
Tomu nahrává i fakt, že kosatky mají maximálně 8–9 metrů a pokud dobové záznamy mluví 14 metrech, odpovídalo by to spíše právě samci vorvaně. Takže Prokopiovy míry mohou být buď nadsazené, nebo naopak podporují teorii o Porfiriovi jako zaloulaném vorvani.
Jenže proti této interpretaci ovšem stojí skutečnost, že vorvani se ve východním Středomoří a v oblasti Bosporu prakticky nevyskytují, jejich přirozené prostředí ve Středomoří je vázáno na západní část.
Císař Justinián a konec obludy
To, že se problémem zabýval přímo císař, dokládá jeho závažnost. Podle Prokopia učinil Justinián I. chycení zvířete prioritou, ale nedokázal najít způsob, jak toho dosáhnout. Říše, která v té době vedla rozsáhlé vojenské kampaně na několika frontách a stavěla monumentální stavby jako Hagia Sofia, neměla k dispozici nic, čím by byla schopna čelit jedinému volně žijícímu živočichovi ohrožujícímu její lodní dopravu.
Po padesáti letech hrůzovlády skončil příběh Porfyria nehodou. Při honbě za hejnem delfínů se kytovec dostal na mělčinu u ústí řeky Sakarya na pobřeží Černého moře. Ve snaze se vyprostit se podle dochovaných líčení jen více zabořil do bahna.
Jakmile se zpráva o uvízlém tvorovi rozšířila, místní obyvatelé se vrhli na pobřeží se sekerami a zvíře postupně rozsekali na kusy a maso snědli. Tím skončila Porfyriova hrůzovláda nad lodní tepnou Byzantské říše.
Zdroj: Hystoric Mysteries, Greek Reporter, ShadowsOfConstantinople
Autor/Licence fotografie: Porfyrios, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (Gemini), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)