V roce 1924 se francouzská společnost Farman Aviation Works, vedená slavnými bratry Richardem, Henrym a Mauricem Farmanovými, pokusila o inovativní projekt, který kombinoval jejich odborné znalosti v letectví s potřebami lodní dopravy. Výsledkem byl unikátní airboat s názvem Le Ricocheur, který měl sloužit jako rychlé a efektivní plavidlo určené k pohybu na vodní hladině. Tento projekt představoval důležitý krok ve vývoji airboatů a ukázal, jak lze principy letectví využít mimo oblast vzdušné dopravy.
Airboaty jsou plavidla navržená pro pohyb na mělkých vodách, bažinách či řekách. Charakteristickým znakem těchto plavidel je pohonný systém, který se skládá z pístového motoru a velké vrtule, obvykle umístěné v zadní části plavidla. Tento pohon minimalizuje potřebu tradičních lodních šroubů, které by mohly být snadno poškozeny při pohybu v mělkých vodách nebo mezi překážkami, jako jsou kořeny či kameny.
V případě Le Ricocheuru se Farman Aviation Works rozhodla aplikovat aerodynamické principy, které byly do té doby typické pro konstrukci letadel, na vodní dopravu. To zahrnovalo jak tvar trupu, tak pohonnou jednotku.
Le Ricocheur byl navržen jako aerodynamické plavidlo s nízkým odporem vody. Trup byl lehký, štíhlý a připomínal trup hydroplánu. Jednalo se o uzavřené plavidlo, které poskytovalo pasažérům ochranu před větrem a stříkající vodou. Tento prvek byl klíčový pro pohodlí cestujících a odlišoval Le Ricocheur od tehdejších otevřených airboatů používaných například v bažinách Floridy.
Pohon zajišťoval pístový motor připojený k velké vrtuli umístěné nad trupem v zadní části plavidla. Tento pohon vytvářel tah, který umožňoval plavidlu klouzat po vodní hladině. Díky tomu bylo možné dosahovat vyšších rychlostí, aniž by se zvyšoval odpor způsobený vodou. Podle dobových údajů mohl Le Ricocheur přepravovat až 12 pasažérů a dosáhnout rychlosti kolem 125 km/h, což bylo na svou dobu pozoruhodné.
První testy Le Ricocheuru probíhaly v blízkosti Paříže na řekách a jezerech. Na klidné hladině plavidlo prokázalo schopnost dosahovat vysokých rychlostí a jeho ovladatelnost byla na dobré úrovni. Zkušební piloti i inženýři ocenili efektivní pohon a relativně nízkou spotřebu paliva ve srovnání s tradičními motorovými čluny.
Nicméně během testování byly odhaleny i významné nedostatky. Trup plavidla nebyl dostatečně robustní, aby zvládal pohyb na rozbouřené hladině nebo ve vodách s většími překážkami. Dalším problémem byla manévrovatelnost při vysokých rychlostech – plavidlo mělo tendenci k nestabilitě, což omezovalo jeho využití mimo klidné řeky nebo jezerní oblasti.
Navíc byla problematická i ekonomická stránka projektu. Cena plavidla, pohybující se mezi 25 000 a 50 000 francouzskými franky, byla příliš vysoká pro většinu potenciálních zákazníků.
Ačkoli byl Le Ricocheur komerčně neúspěšný, zanechal v historii airboatů důležitou stopu. Jeho vývoj přinesl cenné poznatky o konstrukci rychlých vodních plavidel a ukázal, jak lze efektivně využít technologie z jiných odvětví – v tomto případě z letectví. Farman Aviation Works navíc díky tomuto projektu získala zkušenosti, které mohla později využít při vývoji hydroplánů a dalších experimentálních strojů.
Le Ricocheur také inspiroval další konstruktéry k hledání nových způsobů, jak kombinovat různé technologické přístupy. Například principy aerodynamiky a minimalizace odporu se staly klíčovými pro vývoj moderních rychlých člunů.
Le Ricocheur je příkladem technické odvahy a inovace 20. let 20. století. I když projekt nesplnil očekávání, které do něj společnost Farman vkládala, ukazuje, jak důležité je experimentování při hledání nových cest. Tento prototyp zůstává důležitou kapitolou v dějinách vodní dopravy a symbolizuje dobu, kdy se konstruktéři nebáli překračovat hranice tradičních oborů.
Zdroj: https://www.reddit.com/r/WeirdWings/comments/kt9uwv/1924_le_ricocheur_french_waterbus_with_top_speed/
FB The Boating Site