V současné době se mezi politickými stranami a hnutími, které inklinují k východnímu modelu vládnutí, stále více hovoří o vystoupení naší země z NATO prostřednictvím referenda. Pro tyto strany pak představuje neutralita jakousi optimální a současně jedinou možnou záruku bezpečnosti. Jenže jaká je skutečnost? Neutralita by byla ve skutečnosti bezpečnostní sebevraždou.
V ovzduší ruského narušení polského vzdušného prostoru drony, které měly v praxi otestovat připravenost NATO, hazardují české proruské strany s bezpečností České republiky. Chtějí, aby naše země byla neutrální a argumentují tím, že přece Rakousko má rovněž tento status a nemusí tedy vstupovat do žádného obranného paktu. Rakouský příklad pak vztahují i na Českou republiku. Je to však zcela nepřípadné srovnání, které nemá reálné odůvodnění. Rakousko totiž neleží v ruské sféře vlivu, Vladimir Putin už dlouho hlásá, že by chtěl obnovit dřívější sovětskou říši, jejíž součást by tvořily i někdejší satelity ve střední a jihovýchodní Evropě. Československo bylo navíc v roce 1968 okupováno vojsky Varšavské smlouvy, největší tíži invaze nesl právě Sovětský svaz.
Neutralita Rakouska jako specifický historický případ
U Rakouska musíme navíc nahlížet na jeho neutrální status historickou optikou. Do roku 1955 a podepsání Státní smlouvy byla alpská země okupována čtyřmi velmocemi – SSSR, USA, Velkou Británií a Francií. Součástí obnovy rakouské suverenity bylo zachování neutrality a nevstoupení do NATO. Debaty o možném vstupu Rakouska do Severoatlantické aliance se však přesto vedou i dnes. Rakouská ministryně zahraničí Beate Meinlová-Reisingerová prohlásila, že je otevřená debatě o možném vstupu země do NATO, byť druhým dechem dodala, že v současné době pro to neexistuje většina ani v parlamentu, ani ve společnosti. Nicméně samotná debata o možném vstupu Rakouska do NATO by mohla být podle političky produktivní. K tomu je třeba připomenout, že i když se Rakousko nachází v rozpočtově napjaté situaci, výdaje na obranu se meziročně zvyšují.
Do NATO vstoupilo i Švédsko a Finsko
Podívejme se na druhou stranu na Švédsko a Finsko, které v důsledku ruské invaze na Ukrajinu rovněž vstoupily do NATO v obavě před rozpínavým Ruskem, takže ani v případě Rakouska nemusí být neutrální status definitivní. Švédsko důsledně investuje do své obrany, když výdaje do ní mají do roku 2030 činit 3,5 % HDP oproti současným 2,4 % HDP. Co se týče Finska, rovněž reaguje na zhoršenou bezpečnostní situaci a zvyšuje výdaje na obranu. Jeho plánem je navýšit obranné výdaje na 3% HDP, s dlouhodobějším cílem se dostat na 5% do roku 2032. Závazek 5% HDP vyplynul ze summitu NATO v Haagu, který se konal v červnu tohoto roku.
Neutralita ČR jako skutečné bezpečnostní riziko
Pakliže by Česká republika vystoupila z NATO, v jejím případě by jakási pochybná neutralita představovala v nejhorší bezpečnostní situaci od druhé světové války iminentní riziko. Kdykoliv v dějinách na nějakém území vzniklo bezpečnostní vakuum, tak se snažila nějaká velmoc toto místo vyplnit, ať už přímým nebo nepřímým vlivem, anebo vojenským. Velmoci zkrátka vždy v minulosti expandovaly, pokud k tomu měly vhodnou příležitost, jsou to zkrátka zákony přírody. Historické precedenty však odpůrcům Severoatlantické aliance zřejmě nic neříkají.
V případě konfliktu bychom se museli navíc bránit sami, protože bychom neměli od nikoho zajištěny bezpečnostní záruky. Už prvorepublikoví důstojníci dobře věděli, že československá armáda se musí opírat zahraničněpoliticky a vojensky o spojence, neboť sama by nebyla schopna celé území republiky proti silnějším nepřátelům ubránit. Nicméně i po 100 letech tuto základní premisu zmíněné strany popírají a demagogicky tvrdí, že neutralita by pro Českou republiku představovala tu nejlepší variantu, a to v ovzduší stále zuřící války na Ukrajině.
Rusko si nás možná otestuje
Bezpečnostní ukotvení České republiky je naopak její životní potřebou. Není zdaleka vyloučeno, že Rusko si zkusí otestovat i nás, stejně jako Polsko, a nemusí zůstat jen u dronů, ale jiných, sofistikovanějších prostředků. Už nyní čelíme zesílenému tlaku ruského hybridního působení, jehož výsledkem má být odklon od západních struktur, zpochybnění demokratických institucí a v konečném důsledku příklon k východnímu modelu vládnutí a co nejpřátelštější vztahy s Ruskem. Pokud by v nadcházejících parlamentních volbách zvítězily strany, které s těmito body souzní, mohl by v krajním případě daný scénář nastat.
Rusko si dovolí jen to, co mu povolíme. Je tedy v současné situaci nutné posilovat východní křídlo NATO, abychom pokud možno eliminovali bezpečnostní incidenty. Jestliže z NATO vystoupíme a budeme neutrální, vydáváme se jedině na milost a nemilost východní velmoci.
Autor/Licence fotografie: Filip Klasna, redakce Securitytech.cz