Když 5. srpna 2021 obsadili Kábul bojovníci islamistického hnutí Tálibán, bylo jasné, že zemi nečekají světlé zítřky, ale návrat do temných časů, svázaných přísnými pravidly islámského práva šaría. Po 4 letech opětovné vlády Tálibánu se země propadá ve všech možných ukazatelích. V poslední době jsou pak dlouhodobě upírána práva především žen, které jsou vystaveny tvrdé diskriminaci.
Vláda Tálibánu byla Američany a jejich spojenci svržena v roce 2001 jako reakce na útoky z 11. září stejného roku. USA však de facto umožnily návrat islamistických bojovníků o necelé čtvrt století později, když se rozhodly stáhnout své vojenské síly z Afghánistánu. Asi nikoho moc nepřekvapilo, že bezpečnostní složky a armáda, která byla ještě předtím Američany cvičena, se nezmohla prakticky na žádný odpor vůči motivovaným Tálibáncům. Země je totiž doslova prorostlá korupcí.
I když mnozí zainteresovaní pozorovatelé tvrdili, že tentokrát Tálibán nebude ve vykonávání každodenní moci tak nábožensky fundamentalistický, hluboce se mýlili, protože radikální hnutí nezná jiný styl či formu vládnutí, než je přísné dodržování islámského práva šaría. To samozřejmě v praxi znamená konec těch svobod, které panovaly před srpnem 2021.
Chudoba a podvýživa
A jak vypadá Afghánistán 4 roky po návratu Tálibánu k moci? Můžeme říct, že se noří do čím dál většího marasmu, především se výrazně zvýšil podíl chudoby. Deutsche Welle uvedla, že od doby, kdy Tálibán převzal otěže moci, klesla více než polovina afghánské populace pod hranici chudoby. To je vysoké číslo, což jinými slovy znamená, že miliony lidí a hlavně dětí jsou závislé na humanitární pomoci. UNICEF ve své zprávě z roku 2024 hovoří o tom, že humanitární pomoc potřebuje 23,7 milionu lidí, z toho 12,3 milionu dětí. Každé druhé dítě vyrůstající v Afghánistánu pak naléhavě potřebuje pomoc. Navíc se zvyšuje počet dětí, které trpí podvýživou. Proto se zoufalé matky uchylují k nuceným sňatkům dcer, protože jejich rodiny už nevědí, jak své děti uživit.
Země, v níž není bezpečno
I poté, co se vlády v Afghánistánu ujal znovu Tálibán, není v zemi v žádném případě bezpečno. A pokud návrat fundamentalistického hnutí k moci vítaly mnohé radikální organizace, Islámský stát mezi ně rozhodně nepatří. Představuje pro Tálibán naopak tvrdou, možno říct až nesmlouvavou opozici. Podle něj je totiž Tálibán nejen příliš měkký, ale také zrádcem islámské víry. Islámský stát provádí útoky na civilní obyvatelstvo, mešity, školy a další objekty, aby dokázal slabost Tálibánu. 12. září se afghánská odnož Islámského státu přihlásila k odpovědnosti za zabití 14 mužů v provincii Dájkundí. Islámský stát však útočí i na samotné Tálibánce.
Nicméně je třeba říct, že samo vládnoucí radikální hnutí potírá domnělou či skutečnou opozici. Organizace Human Right Watch přinesla zajímavá čísla, když citovala zprávu Mise OSN pro pomoc Afghánistánu (UNAMA) za první a druhé čtvrtletí minulého roku. UNAMA v reportu hovoří o 98 případech svévolného zatýkání a zadržování ze strany Tálibánu, ve 20 případech mělo docházet k mučení, které bylo vykonáváno na bývalých vládních úřednících či příslušnících bezpečnostních složek. Devět členů bezpečnostních složek bývalé vlády bylo zabito.
Tálibán má dlouhodobě spadeno také na občanskou společnost a média. Radikální hnutí od svého nástupu k moci trvale omezuje svobodu médií, zadržuje, mučí a fyzicky likviduje novináře, kteří jsou pro režim nepohodlní. To samé se týká i komunity LGBT, která čelí v Afghánistánu tvrdému pronásledování, ostatně sexuální a další odlišnosti jsou administrativně-mocenskými zásahy potírány, protože se podle Tálibánu neslučují s islámskou věroukou. Islamisté rovněž brání svobodnému šíření informací. Koncem září odřízla vláda Afghánistán úplně od internetu, aby jej zase po několika dnech obnovila.
Středověk pro ženy
Nová vláda Tálibánu možná nejhůře dopadla na ženy. Ty mohly předtím studovat a realizovat se v široké paletě profesí. Po srpnu 2021 jsou však sérií zákonů, vydaných vládou, zcela jasně diskriminovány. To platí především v případě zájmu o vysokoškolské studium. V prosinci 2022 vláda zakázala ženám se přihlašovat na univerzity. Nicméně to není zdaleka všechno, protože islamisté zamezují rovněž přístup ke středoškolskému vzdělání. V některých profesích pak nemohou ženy vůbec pracovat, jako je například právnická oblast, žurnalistika, do politiky je cesta taktéž zapovězena.
Ženy jsou však diskriminovány i v jiných oblastech. Nesmějí pracovat pro většinu vládních úřadů, v nevládních a mezinárodních institucích. Ženám je odepírána i svoboda pohybu, nesmějí cestovat bez muže-poručníka, samostatně nemohou používat ani veřejnou dopravu, která však v zemi funguje stejně špatně, a vydávat se samy na dlouhé vzdálenosti a cesty. Ženy jsou tak prakticky vyloučeny z veřejného života a není divu, že u nich narůstají deprese, úzkosti, které mohou končit až sebevraždou. Tálibán však nebere vůbec žádné ohledy na protesty mezinárodních organizací, které volají po zrušení diskriminace žen.
Chmurné vyhlídky
Tálibán tak nepřinesl jedné z nejchudších zemí světa nějakou příznivou perspektivu či rozvoj. V Afghánistánu i nadále trvá chudoba, humanitární krize, panuje nedostatek základních zdrojů, je velmi ztížený přístup obyvatel ke zdravotní péči. Lidská práva a občanská společnost jsou důsledně omezovány státní mocí. Země je nestabilní a nebezpečná, s vysokým podílem korupce. Tálibán si svými extrémními rozhodnutími zavírá dveře k mezinárodní pomoci, protože mnohé země podmiňují svou pomoc Kábulu právě tím, že islamisté budou respektovat lidská práva, zejména žen. Nicméně k tomu žádná opatření vlády zatím ani po velké kritice nesměřují. Výhledy do budoucna tak zůstávají v případě Afghánistánu neradostné.
Zdroj: DW, Human Right Watch, UNICEF
Autor/Licence fotografie: Zdarma k použití na základě licence Pixabay na obsah