MiG -35 měl být druhou ruskou šancí na vývoj lehkého stíhacího letounu, levnější a obratnější protiváhu těžkých letounů Suchoj a měl se stát exportně orientovanou modernizační variantou pro flotily starších strojů MiG-29 po celém světě.
Myšlenka byla dobrá, potencionální trh byl na ruské poměry velký
Celkem bylo vyrobeno přibližně 1 600 až 1 700 letounů MiG-29 všech verzí, jejichž sériová výroba začala v roce 1982 a pokračuje až do současnosti v modernizovaných variantách. Z toho přibližně 700 až 800 strojů bylo exportováno do více než třiceti zemí světa. Největšími zahraničními uživateli se staly Indie, Polsko, Německo, Alžírsko, Egypt či Srbsko, menší počty získaly státy jako Irák, Írán, Sýrie, Myanmar, Bangladéš či Kuba. Zhruba polovina všech vyrobených MiGů-29 tak zamířila mimo území Sovětského svazu a později Ruska, což z tohoto typu činí jeden z nejrozšířenějších sovětských stíhacích letounů čtvrté generace.
V porovnání s vyrobenými F-16 se ale jedná o malý počet strojů. Do roku 2025 bylo totiž vyrobeno přibližně 4 650 letounů F-16 Fighting Falcon, což z něj činí nejrozšířenější stíhací letoun čtvrté generace na světě. Sériová výroba začala v roce 1976 a pokračuje dodnes v modernizované verzi F-16V (Viper), která se montuje ve Spojených státech i v licencovaných závodech v Turecku a Jižní Koreji. Více než tři tisíce strojů byly exportovány do více než pětadvaceti zemí, včetně Izraele, Polska, Turecka, Egypta, Řecka, Pákistánu, Jižní Koreje či Tchaj-wanu. F-16 se tak stal symbolem západní letecké školy studené války i moderní éry a jeho vývojová linie pokračuje i v 21. století.
Slibná náhrada Fulcrumu
V roce 2017 Moskva představila MiG-35 na letecké show MAKS 2017 jako modernizaci řady MiG-29 a představitele generace 4++. Zahrnovalo to elegantnější drak letadla, modernizaci avioniky, digitální řízení letu a perspektivu zabudování moderního AESA radaru. Marketing byl přímočarý, tedy poskytnout většinu schopností Su-27 Flanker za méně peněz a prodávat ve velkém množství letectvům, která již MiGy-29 měla. Ruské letectvo bylo krátce ochotno předstírat, že si něco také koupí, udělalo symbolickou objednávku a naznačilo, že další nákupy jsou v plánu (mělo se jednat až o 170 kusů).
„Toto je nová konfigurace, blížící se schopnostem 5. generace. Má nové radarové a průzkumné schopnosti. Je vybavena modernizovanými zbraněmi a krytem stealth, díky kterému je pro protivníka neviditelná. To je to, co dělá tento letoun tak atraktivním,“ řekl v roce 2017 před letem generální ředitel korporace MiG Ilja Tarasenko.
Pak ale MiG-35 selhal. Již dlouho před válkou na Ukrajině si nároční zákazníci všimli problémů platformy, včetně zpožděného plánu vývoje AESA radaru a motorů s omezenou rezervou pro růst. Exportní trh na to okamžitě zareagoval. Moskva slibovala, že radar „brzy dorazí“, ale k „brzy“ nikdy nedošlo. Integrační problémy byly v době míru jedna věc, ale sankce a nedostatek mikroelektroniky proměnily úzká hrdla v patovou situaci ve válečné době.
Výsledkem byl stíhač navržený tak, aby vypadal jako náhrada MIG-29 Fulcrum, ale byl vybavený staršími senzory, příliš drahý a nekonkurenceschopný. Jediných dosud dodaných 6 strojů je vybaveno pasivní verzí radaru Žuk-ME.
Bojovník, kterého nikdo nechce?
Válka na Ukrajině byla až nelítostnou ověřovatelkou faktů o konceptech. Ukázalo se, že přežití závisí méně na manévrovatelnosti letadla a více na životě ve stínu husté sítě vlastních senzorů, rušiček, návnad a zbraní dlouhého doletu. Dolet a užitečné zatížení také hrají velkou roli, protože jediný způsob, jak se udržet mimo dosah raket země-vzduch středního až dlouhého doletu a moderních infračervených vyhledávacích a sledovacích sítí, je „válka na dálku“. To přirozeně upřednostňuje robustnější víceúčelová letadla, nikoli lehké stíhačky s omezeným doletem bez AESA radaru.
Politika Sjednocené letecké korporace (OAK) dokončila práci. Absorpce obranného letectva společností OAK nevytvořila rovnováhu, ale spíše upevnila hierarchii, kde na vrcholu potravního řetězce stojí letouny Suchoj. Řady Su-34, Su-30 a Su-35 již prokázaly svou hodnotu na Ukrajině a Su-57 je „showcar“ ruského leteckého průmyslu.
Exportní úspěch se nikdy nedostavil. Velká egyptská objednávka se týkala strojů MiG-29M/M2, nikoli MiG-35. Indie také nic neobjednala a tradiční trhy pro ruské zbraně zareagovaly na sankce proti Rusku. Dokonce i vlády, které byly ochotny podstoupit riziko nákupu ruské techniky, považovaly západní nebo čínské alternativy za atraktivnější jednoduše proto, že přicházely s integrovanou architekturou senzorů, uceleným systémem zbraní a jasnější softwarovou cestou.
Zatímco vylepšený MiG-29M dosáhl významného úspěchu na exportních trzích (46 prodaných do Egypta, 14 do Alžírska a 45 a 24 palubních MiGů-29K do Indie a pro domácí použití), MiG-35 na rozdíl od všech očekávání nikdy neobdržel slíbené objednávky – ať už zahraniční, nebo domácí. Letoun naopak přináší základní konstrukční kompromisy a omezení letounů rodiny MiG-29. Omezenou vnitřní nádrž s palivem, skromný objem senzorů a jejich problematické chlazení a příliš mnoho kabeláže.
MiG-35 a technologie z Su-57
Ruský obranný průmysl se během války racionálně ze svého vlastního pohledu rozhodl vsadit na velké draky Suchojů, oželet výrobu lehkých stíhaček a vzácnou elektroniku si ponechal pro prioritní linky. Přesto se čas od času objeví v ruském tisku zprávy a možnostech, jak přivést MiG-35 zpět k životu. Ruský web Inosmi tvrdí, že by se tato situace mohla v budoucnu změnit, protože ministerstvo obrany a OAK plánují zahájit rozsáhlou výrobu letadel pro ruské vzdušné síly. Takové objednávky nejenže mají potenciál oživit program, ale také umožní implementaci řady nových technologií vyvinutých v uplynulém desetiletí, z nichž většina byla původně určena pro nový ruský stíhač páté generace Su-57. Tyto technologie mají nejen zvýšit bojový potenciál lehčího MiGu, ale také ho mají učinit atraktivnějším na mezinárodních trzích. Údajně by se jednalo o integraci nové řízené střely vzduch-vzduch R-77M, dlouho slibovaný AESA radar a helmu známou například z F-35 nebo čínské J-20. Stejně tak by měl letoun obdržet systém elektronického boje z Su-57 a nový motor s dostatečnou výkonovou rezervou vyvinutý z pohonné jednotky AL-51F, která je určena pro Su-57M1.
Zda se uvedená vylepšení povede do MiGu nainstalovat je velkou otázkou…
Zdroj: National Security Journal, Inosmi
Autor/Licence fotografie: Mil.ru, CC BY 4.0