AH-56 Cheyenne představoval ambiciózní projekt amerického průmyslu 60. let minulého století. Jednalo se o těžký, rychlý bitevní vrtulník vyvinutý v rámci programu Advanced Aerial Fire Support System (AAFSS). Měl navázat na zkušenosti z Vietnamu a nabídnout armádě schopnost rychlého doprovodu transportních vrtulníků a účinné blízké palebné podpory s vysokou rychlostí a velkou palebnou silou. Vývoj začal v polovině 60. let, první prototypy se vznesly do vzduchu v roce 1967. Program byl však zrušen v roce 1972 po vyrobení deseti prototypů.
Cheyenne předběhl dobu
Cheyenne byl koncipován jako kombinace vrtulníku a letounu. Pevné malé křídlo neslo část vztlaku při rychlém letu a zadní tlačná vrtule pomáhala dosahovat vysokých rychlostí. Hlavní rotor měl tuhou čtyřlistou soustavu, která zlepšovala ovladatelnost při vysokých rychlostech a snižovala některé aerodynamické omezení klasických rotorů. Kabina byla tandemová s velkým prosklením, podvěsné závěsy umožňovaly nesení řízených protitankových střel, neřízených raketnic a palubního kanónu. Tyto prvky nabízely výrazný nárůst palebné síly a rychlosti oproti tehdejším řešením.
Oslnivý výkon a technické problémy
V laboratorních a letových zkouškách Cheyenne dokázal, že zvládne dosáhnout velmi vysokých rychlostí na vrtulník své doby. Uvádí se, že dosahoval rychlostí okolo 190–210 uzlů dle testované konfigurace. Nicméně program čelil vážným technickým výzvám., hovoříme o vibracích rotoru, typicky americkém problému s hmotností vyšší, než byly požadavky programu, a komplikacích s letovou stabilitou v určitých režimech. Některé z těchto potíží vedly i k nehodám v testovací fázi. S rostoucími náklady postupně vyvstala otázka životaschopnosti nákladného a technologicky náročného stroje v provozních podmínkách.
Cheyenne nesplnil požadavky a skončil
Kromě technických nedostatků sehrály roli i politické a rozpočtové faktory. Armáda v roce 1969 udělila „cure notice“ zhotoviteli kvůli nedodržení termínů a technických cílů a v květnu 1969 ručně zrušila produkční zakázku. Vývoj ale pokračoval v očekávání nápravy. Do počátku 70. let se měnily požadavky (rostoucí zájem o noční a „all-weather“ schopnosti a o menší, méně nákladná řešení) a vznikaly konkurenční iniciativy (Bell, Sikorsky). Nakonec byl program definitivně ukončen 9. srpna 1972. Americká armáda uvedla jako důvody mimo jiné velkou velikost stroje, omezené noční/all-weather schopnosti a narůstající náklady. Po zrušení se armáda zaměřila na program Advanced Attack Helicopter (AAH), z něhož později pragmaticky vzešel známý AH-64 Apache.
I přes neúspěch AH-56, byly poznatky z tohoto projektu použity do dalšího vývoje amerických vrtulníků. Experimenty s tuhou rotorovou soustavou, tlačnou vrtulí a integrací avioniky a řízené výzbroje daly cenné poznatky. Cheyenne ukázal, že „rychlý bitevní vrtulník“ je technicky možný, ale zároveň odkryl technické limity tehdejší doby.
Úspěšný AH-64 Apache preferoval kompromis mezi rychlostí, přežitím (dvojmotorové uspořádání), nočními schopnostmi a relativně udržitelnou cenou.
Zdroj: The National Interest, US Army, Defense media Network
Autor/Licence fotografie: Anefo, CC0