Posledních dvacet let Peking tiše budoval jednotky pro strategii A2/AD (anti-access/area-denial), aby zpochybnil nejsilnější nástroj Spojených států v oblasti kontroly nad mořem, tedy letadlovou loď.
Čínská strategie A2/AD (Anti-Access/Area Denial) v Indo-Pacifiku je vojensko-strategický přístup, jehož cílem je zamezit protivníkovi, především USA a jejich spojencům vstup a volný pohyb v oblasti, kterou Peking považuje za své klíčové bezpečnostní a zájmové zóny.
Jinými slovy Anti-Access má zabránit vstupu cizích sil (např. amerických lodí, letadel či jednotek) do oblasti konfliktu, Area Denial pokud se tam dostanou, omezit jejich schopnost tam operovat. Peking se zaměřuje na to, aby vyloučil americkou vojenskou přítomnost z oblastí, které považuje za „strategickou obrannou linii“, a to zejména v následujících oblastech: První ostrovní řetězec (Japonsko – Tchaj-wan – Filipíny), druhý ostrovní řetězec (Guam – Severní Mariany) a v části Jihočínského moře.
Cílem je, aby Čína mohla v případě konfliktu (např. o Tchaj-wan) rychle ovládnout své okolí a zabránit americkému zásahu. Čína do této strategie zapojila dva vzájemně se doplňující kroky. Jedním z nich je velmi medializovaný vývoj raket dlouhého doletu typu „zabiják letadlových lodí”, jako jsou dobře známé střely DF-21D a DF-26, podporovaný rostoucí sítí radarových a sledovacích senzorů umístěných jak ve vesmíru, tak na zemi.
Druhý je méně známý, ale nakonec se může ukázat jako závažnější. Tedy vybudování jednotek bezpilotních podvodních plavidel (UUV) pro průzkum, kladení min, a nakonec i útok na americké lodě. Flotily čínských UUV by mohly pomoci vypudit americké námořnictvo z indicko-pacifické oblasti.
Letadlová loď v ohrožení
Letadlová loď je ikonickou platformou americké námořní síly, vrcholným symbolem mobility, flexibility a smrtící síly. Od roku 1945 letadlové lodě umožňují USA přesouvat síly po všech oceánech, podporovat spojence a odrazovat agresi bez závislosti na zahraničních základnách. Jediná úderná skupina letadlové lodi, tzv. Carrier Strike Group může provádět přesné údery a kontrolovat rozsáhlé oceánské oblasti od východní Afriky po Jihočínské moře. Její přítomnost je ukázkou schopností amerického námořnictva, její absence je naopak operačním deficitem a slabostí.
Čínští vůdci to chápou lépe než většina ostatních. Uvědomují si, že schopnost amerického námořnictva volně se pohybovat a operovat v Indo-Pacifiku znamená, že Peking nikdy nebude schopen plně kontrolovat svá blízká moře.
Čínská strategie A2/AD začala protilodní balistickou střelou DF-21D, která vstoupila do služby v polovině první dekády 21. století, a rychle se stala známou jako „zabiják letadlových lodí“. Novější střela DF-26 údajně dokáže zasáhnout cíle až do vzdálenosti 3 400 kilometrů, čímž se americké síly na Guamu dostanou na dostřel čínské armády.
Účinnost těchto systémů v kombinaci s hypersonickými zbraněmi, střelami s plochou dráhou letu a pokročilým zaměřováním již nyní výrazně formuje prostředí hrozeb pro letadlové lodě. Tím, že tato raketová síť učinila jejich operace nejistějšími, efektivně zmenšila oceánský prostor, ve kterém mohou letadlové lodě jako projektory americké síly neomezeně operovat. Nasazení se stává riskantním a politicky nákladným. Tato zóna pokrytá účinnými zbraněmi efektivně omezí pohyb USA a ztíží každé operační rozhodnutí.
Čína nespí a vyvíjí
V posledních letech námořnictvo Číny v tichosti vyvinulo a nasadilo do provozu řadu bezpilotních plavidel pro shromažďování zpravodajských informací, dohled, průzkum, boj proti minám a protiponorkový boj. Očekává se, že budoucí bezpilotní stroje budou více využívat umělou inteligenci, autonomní síť senzorů a koordinaci rojů, aby vytvořily soudržné týmy, schopné sdílet data, sledovat jednotlivé cíle a podnikat kolektivní akce. Teoreticky by mohly sledovat a monitorovat americké skupiny letadlových lodi, předávat data k jejich zaměření raketami, a nakonec provádět i skutečné útoky.
Ačkoli mnoho z těchto systémů zůstává ve fázi prototypu nebo vývoje, trajektorie čínských investic je jasná. Čína se snaží vyrovnat letadlové lodi systémy, které dokáží proniknout jejich obranou a proměnit bojovou oblast v místo, kde americké námořnictvo již nebude disponovat žádnou rozhodující výhodou.
Americké námořnictvo v záklonu
Program amerického námořnictva Orca a v menší míře projekt Snakehead byly vyvinuty za účelem nasazení flotil bezpilotních podvodních plavidel pro průzkum, boj proti minám a protiponorkový boj v oblastech, jako je Jihočínské moře. Oba programy však mají oproti plánu několik let zpoždění a překročily rozpočet. Stejně důležité je, že americké námořnictvo jen pomalu integruje bezpilotní platformy do svých širších operačních konceptů.
V tomto ohledu má americký vojensko-průmyslový komplex ve srovnání s tím čínským evidentní nevýhodu. Čínský obranný průmysl byl ze strategických a institucionálních důvodů schopen využít pokrok v oblasti umělé inteligence, energetických zdrojů, podvodní komunikace a dalších klíčových oblastí ze svého vlastního civilního sektoru mnohem rychleji než americká armáda. Čína tak disponuje rychlostí a flexibilitou, které se USA se svým proslulým těžkopádným systémem zadávání veřejných zakázek jen s obtížemi vyrovnají.
Rozdíl spočívá ve filozofii
Čína rozptyluje své kapacity do síťově provázaných, levných, snadno použitelných a autonomních platforem, zatímco Spojené státy se stále fixují na malý počet vysoce cenných a koncentrovaných aktiv. Jedna strana si cení koncentrace moci, zatímco druhá jejího narušení.
Aby si Spojené státy v tomto prostředí udržely jakoukoli důvěryhodnou formu námořní síly v Indo-Pacifiku, musí se přizpůsobit. Což nebude snadné a vyžaduje to, aby námořnictvo změnilo některé ze svých základních předpokladů. Úderná skupina letadlových lodí zůstane centrem amerických operací v regionu, ale jako jeden uzel v širší síti pilotovaných i bezpilotních systémů. Jeho velitelské a řídicí funkce bude nutné kombinovat s distribuovanou architekturou senzorů a autonomních prostředků, které detekují a čelí podmořským hrozbám dříve, než dosáhnou svých cílů.
Americké námořnictvo čelí poprvé ve své historii rovnocennému soupeři
V nadcházejících desetiletích bude čínská strategie A2/AD podpořená raketovými systémy, senzory a autonomními systémy představovat nejvážnější výzvu pro americkou námořní moc od zrození letadlové lodi. Není to síť vybudovaná k porážce amerického námořnictva v čestném boji. Jejím účelem je místo toho odepřít, oddálit, zpomalit rozhodování a narušit svobodu pohybu amerického námořnictva dříve, než vypálí první výstřel.
Rozhodující souboj o námořní kontrolu v indicko-pacifické oblasti se nyní bude odehrávat ve vodě pod palubami letadlových lodí US Navy, kde je detekce dočasná, komunikace omezená a stroje teprve začínají samostatně myslet.
Letadlová loď zůstane ústředním symbolem americké námořní síly. Sama o sobě však již nemůže doufat, že bude fungovat jako ústřední bod jakékoli strategie v konfliktním indicko-pacifickém regionu. Pokud má americké námořnictvo v tomto budoucím prostředí obstát a zvítězit, bude se muset přizpůsobit světu, v němž odolnost předčí soustředění a situační povědomí soupeří s palebnou silou. Pokud se tak nestane, klenot americké námořní síly se může stát jejím nejslabším článkem na bojišti, které bude muset opustit, tak jako to udělaly v minulosti mocné bitevní lodě.
Novodobá Velká čínská zeď se tedy může stát velmi účinným prostředkem, jak udržet americké síly mimo oblasti čínského zájmu. Rostoucí obranný perimetr, v němž bude pro Američany komplikované se pohybovat, vyžaduje od USA hlubokou spolupráci se svými spojenci, jako je Japonsko, Filipíny nebo Austrálie. Ty již nyní posilují vlastní protilodní a protiponorkové systémy, staví nové základny a zapojují se do koalic typu AUKUS a QUAD. Samotné Spojené státy reagují konceptem Distributed Maritime Operations (DMO) a Expeditionary Advanced Base Operations (EABO), tedy malými rozptýlenými jednotkami vyzbrojenými zbraněmi s dlouhým dosahem (např. HIMARS, Tomahawk) na ostrovech, které mají proniknout dovnitř čínské A2/AD zóny.
Zdroj: National Security Journal, RAND, The Defence Horizon Journal
Autor/Licence fotografie: USS Gerald R. Ford (CVN 78), U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 1ST Class Jeremy Johnson, Public domain