Podle Dmitrije Šugajeva, vedoucího ruské Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci (FSMTC), by Rusko mohlo vyvážet své nejmodernější systémy protivzdušné obrany S-500 Prometheus do Číny a Indie poté, co jeho vlastní ozbrojené síly obdrží své dodávky těchto systémů. Informaci přinesl server Jamestown.
„Jakmile budou splněny smlouvy s [ruskými] ozbrojenými silami, bude možné systém exportovat. Indii, stejně jako Čínu a všechny státy, s nimiž máme dlouhodobá partnerství a stabilní vztahy, považujeme za budoucí vlastníky tohoto nejnovějšího systému,“ řekl Šugajev. Takový vývoj by posunul vojenskou rovnováhu sil v Eurasii směrem od Spojených států a Evropy. Pokud by byly exportovány, systémy S-500 by nejen bránily Ruskou federaci, ale také by pokryly většinu Eurasie štítem protiraketové obrany nové generace, který je speciálně navržen tak, aby čelil leteckým schopnostem USA a NATO, včetně stíhaček, mezikontinentálních balistických raket (ICBM), hypersonických raket a satelitů na nízké oběžné dráze Země.
Kdo je titánem protivzdušné obrany
S‑500 Prometheus, interně označovaný jako 55R6M „Triumfator‑M“, je pátou generací ruských systémů protivzdušné a protiraketové obrany. S-500 je součástí a potomkem rodiny systémů S‑300 a S‑400, ale posouvá možnosti detekce a zásahu až na úroveň zasažení balistických i hypersonických cílů, včetně satelitů na nízkých oběžných drahách.
Jedná se o plně mobilní soustavu na podvozcích s několika radary a odpalovacími vozidly. Kombinuje radary pro vyhledávání i navádění a odpalovače střel jako 40N6M (proti letadlům a křižujícím střelám) a 77N6/77N6‑N1 (protibalistické a orbitální cíle). Dosah se odhaduje na 500 až 600 km proti vzdušným cílům a až kolem 600 km proti balistickým, s maximální výškou zásahu do 200 km. Reakční čas systému se uvádí pod 4 sekundy, což je velké zlepšení oproti S‑400 (do 10 sekund).
Vývoj Promethea a zamknutí oblohy pro americké letouny
Vývoj S‑500 v koncernu Almaz-Antej začal kolem roku 2010 po nasazení předchozího systému S‑400, který vstoupil do služby v roce 2007. První designová fáze byla ukončena roku 2011, ale sériová výroba se opakovaně odkládala. Z původního plánu nasadit systém do roku 2014, přes termíny v 2017, až do roku 2021, kdy byl nasazen první systém.
V květnu 2018 Rusko uskutečnilo údajně rekordní test s dosahem zásahu 482 km, což je téměř o 80 km dále než předchozí záznamy.
V roce 2024, kdy ukrajinská zpravodajská služba uvedla, že systém byl umístěn na Krym k ochraně Kerčského mostu a dalších strategických cílů, nestihl S-500 zachytit při prvním reálném nasazení většinu útoků ATACMS (8 z 10), což vyvolalo pochybnosti o jeho operační efektivitě. S-500 je Rusy prezentován jako zabiják amerických letounů 5. generace F-35 nebo bombardérů B-2.
Indie chce nástupce svých S‑400
Systém S‑400 během operace Sindoor (květen 2025) údajně výrazně přispěl k ochraně proti pakistánským raketám a letadlům z Paňdžábu či Kašmíru. V návaznosti na úspěch S-400 pokračuje zájem Indie o pořízení S‑500, přestože jeho export je zatím omezen ruskou vládní schvalovací procedurou.
V indickém tisku se dokonce objevily informace o ruské nabídce na transfer technologie do Indie, což by Rusku umožnilo obcházet sankce, kterými jeho donedávna výstavní skříň vývozu, tedy obranný průmysl trpí.
Zdroj: Jamestown, Defense Security Asia, Topwar.ru
Autor/Licence fotografie: S-400,Dmitriy Fomin, CC BY 2.0