Sovětské ponorky třídy November (Projekt 627 „Kit“) byly první jaderné ponorky sovětského námořnictva. Stalin podle původního projektu předpokládal, že budou odpalovat gigantická jaderná torpéda T15 na velká americká města.
Sovětská posedlost „vzájemně jistým zničením“ je dodnes, téměř 70 let poté strategií Kremlu a neustále se na ruské straně objevují „zaručené zbraně“ totální zkázy. Nyní například jaderné torpédo Poseidon nebo střela Orešnik.
Druzí v závodě o jadernou ponorku
Krátce poté, co Sovětský svaz odpálil v roce 1949 svou první atomovou bombu, Sověti bedlivě sledovali vývoj USS Nautilus, první jaderné ponorky. Sověti zpočátku zakázali jakýkoli vývoj jaderného reaktoru pro ponorky ze strachu, že by to zpomalilo práce na atomové bombě. Po spuštění americké ponorky USS Nautilus s jaderným pohonem se však toto vnímání dramaticky změnilo.
Dne 12. září 1952 Stalin osobně podepsal dekret „O projektování a konstrukci Projektu 627“, který zahrnoval i jaderný reaktor v reakci na zprávy o stavbě jaderné ponorky USS Nautilus. Jakmile se k projektu zavázali, pustili se do stavby ponorky, která měla být lepší než americké plavidlo. Ve snaze dohnat americké námořnictvo po spuštění ponorky USS Nautilus v roce 1954 však Sověti šetřili na bezpečnosti posádky. Dílenské zpracování sovětské ponorky bylo nekvalitní a mnoho klíčových lodních systémů nefungovalo správně nebo vůbec.
Ponorky byly hlučné a posádku měly jen slabou ochranu proti radiaci. K-3 Leninsky Komsomol, první loď třídy November (označení NATO), byla spuštěna na vodu v roce 1958. K-3 podnikla svou první plavbu v červenci 1958 pod velením kapitána Leonida Osipenka s reaktorem navrženým pod dohledem renomovaného vědce Anatolije Alexandrova. Ponorka doutníkového tvaru měla lepší tvar než Nautilus, a proto dokázala dosáhnout rychlosti 30 uzlů, a zároveň se potopit mnohem hlouběji. Ponorky Projektu 627 se ponořovaly až do hloubky 340 metrů, což je o 140 metrů hlouběji než Nautilus.
Sovětské ponorky měly také dvojitý trup, přičemž tlakový trup byl rozdělen do devíti vodotěsných oddílů. Na papíře Nautilus tedy svými parametry podstatně převyšovaly. Byly dlouhé 107,5 metru, široké osm metrů a ponořené měly výtlak 4 750 tun. Poháněly je dva reaktory VM-A, každý s výkonem 70 MW. Tento systém generoval páru pro pohon turbín, což ponorkám umožňovalo dosáhnout rychlosti pod vodou až 30 uzlů oproti 22 uzlům Nautila. Pozdější verze také obsahovaly dieselové generátory a pomocné elektromotory pro záložní napájení. Lodě Projektu 627 byly také silněji vyzbrojeny a disponovaly osmi torpédomety ráže 533 mm oproti šesti u Nautila.
K-3 byla první ponorkou třídy, následovaná K-5, K-8, K-11, K-14, K-21, K-42 Rostovskij Komsomolec, K-50, K-52, K-115, K-133, K-159 a K-181.
Sovětská jaderná torpéda T-15
Sověti chtěli, aby se „Novembery“ vplížily do amerických přístavů a odpálily torpédo T-15 s termonukleární hlavicí. To by sice nesrovnalo americká města se zemí, ale kvůli vysokým dávkám radiace by je učinilo neobyvatelnými.
Torpédo T-15 bylo tak obrovské, že by v ponorce zabíralo 22% její délky. S průměrem přes 1,5 metru a hmotností 40 tun bylo pro většinu ponorek příliš velké, a tedy jako ideální nosič se jevily plánované ponorky Projekt 627. T-15 bylo nakonec kvůli své velikosti a nízké rychlosti shledáno nepraktickým a projekt byl opuštěn ve prospěch menších, konvenčnějších torpéd.
Třída November byla pro své posádky nebezpečnější než americký nepřítel. Navzdory výhodám, které Rusové do konstrukce třídy November zakomponovali, několik nevýhod nakonec dokázalo, že tyto lodě se americkým ponorkám nemohly rovnat. Výkonné reaktory byly velmi hlučné, proto je americké ponorky pod vodou snadno detekovaly, a to i přes použití nehlučných vrtulí a prvních bezodrazových sonarových dlaždic aplikovaných na jadernou ponorku.
Sověti také zanedbali radiační ochranu svých jaderných reaktorů, což vedlo k častým onemocněním posádky a také k několika nehodám, které si vyžádaly smrt členů posádky.
Zkáza ponorky K-8
12. dubna 1970, při návratu z cvičení Okean 70, největšího, jaké kdy sovětské námořnictvo uspořádalo, se K-8 dostala do potíží v Biskajském zálivu. Ponorka po zkratech v elektrických systémech v oddílech tři a sedm a následném požáru v klimatizační jednotce. Plavidlo se vynořilo a kouř a oxid uhličitý donutily většinu posádky vylézt z vnitřku ponorky na palubu. Oba reaktory byly vypnuty a pomocné dieselové generátory běžely po problému s chladicím systémem pouze hodinu. Kapitán ponorky Vsevolod Borisovič Bessonov zemřel a s ním i padesát dva členů posádky. K-8 se potopila i se 4 jadernými torpédy na palubě.
Nehody, mnohé z nich smrtelné, nadále pronásledovaly lodě třídy November. Navzdory tomu sloužily lodě 627 v sovětském námořnictvu po celá desetiletí. Poslední loď třídy K-14, byla vyřazena z provozu v roce 1990.
První ponorka této třídy s označením K-3 nyní slouží jako muzejní loď v Petrohradu.
Zdroj: Naval Encyclopedia, National Security Journal
Autor/Licence fotografie: K-3, Бобров Игорь – Own work, CC BY-SA 4.0