Během korejské války (1950–1953) se oblast vzdušného prostoru na severozápadě Severní Koreje stala dějištěm prvních rozsáhlých soubojů proudových stíhačů v dějinách. Tato oblast, kterou američtí piloti nazvali Alej MiGů, byla domovem sovětských letounů MiG-15, jež zde sváděly nelítostné souboje s americkými F-86 Sabre. Šlo o nejintenzivnější letecké bitvy války a současně o první přímý střet pilotů USA a Sovětského svazu, přestože Kreml zapojení svých letců nikdy oficiálně nepřiznal.
Smrt nad řekou Jalu
Alej MiGů se nacházela v severozápadní části Severní Koreje, poblíž řeky Jalu, která tvořila hranici s Čínou. Tato oblast měla strategický význam, nacházela se blízko severokorejských průmyslových cílů a zároveň nedaleko čínských a sovětských základen v Mandžusku, kde měly MiGy své bezpečné útočiště. Spojenecké síly zde nesměly podnikat nálety, čímž vznikla nerovnováha. MiGy mohly útočit a pak rychle zmizet za hranicí. Americké velení odpovědělo nasazením moderní stíhačky F-86 Sabre, která byla jediným strojem schopným čelit MiGům za stejných podmínek.
MiG-15 versus F-86 Sabre: Souboj titánů
Sovětský MiG-15 byl na svou dobu převratným strojem. Díky šípovému křídlu, výkonnému motoru a silné výzbroji tvořené jedním kanónem ráže 37mm a dvěma ráže 23mm šlo o letoun, který mohl snadno sestřelit i těžké bombardéry B-29. Jeho dostup a dosah převyšoval většinu tehdejší západní letecké techniky. Americký F-86 Sabre měl rovněž šípová křídla a v nižších výškách byl velmi obratný. Disponoval sofistikovanějším zaměřovačem a lepším chováním při vysokých rychlostech. Jeho hlavní výzbrojí bylo ale pouhých šest kulometů ráže 12,7 mm.
Oba stroje se střetávaly v rychlých a manévrových soubojích, často v extrémních výškách mezi 9 000–12 000 metry. Zkušenosti pilotů, taktika a schopnost reagovat v několika vteřinách rozhodovaly o životě a smrti.
Největší bitvy Aleje MiGů
Černý čtvrtek 12. dubna 1951
Při této misi se 48 amerických bombardérů B-29 pokusilo o denní nálet, chráněno asi stovkou doprovodných letounů F-80 a F-84. Američané však byli napadeni asi třiceti MiGy a utrpěli těžké ztráty, kdy šly k zemi tři B-29 a sedm dalších bylo poškozeno. Výsledek donutil Američany přejít k nočním bombardovacím misím. Nepřítel neutrpěl žádné ztráty.
Bitva 23. ledna 1953
V jedné z největších vzdušných bitev války se střetlo 60 MiGů s 36 Sabry. Američané tvrdili, že sestřelili až 8 MiGů bez ztráty jediného stroje. Sovětské zdroje to zpochybňují a uvádějí nižší ztráty.
Operace Moolah
USA nabídly 100 000 dolarů za přelet stroje MiG-15 se sovětským pilotem do Jižní Koreje. Během války se to nepodařilo, ale v září 1953 jeden severokorejský pilot s MiGem skutečně přeběhl, čímž poskytl cenné technické informace.
Letecká esa aleje MiGů
Joseph C. McConnell – 16 potvrzených sestřelů. Největší americké eso války, pilot 51. stíhacího křídla. Sám byl jednou sestřelen, ale přežil.
James Jabara – první americké proudové eso. Dosáhl 15 sestřelů, bojoval i ve 2. světové válce.
George A. Davis Jr. – 14 sestřelů, padl v boji v roce 1952. Vyznamenán in memoriam Medailí cti.
Nikolaj Suťagin – podle sovětských záznamů 22 sestřelů. Sovětský elitní pilot a dodnes největší eso na proudových strojích.
Jevgenij Pepeljajev – 19 potvrzených sestřelů. Napsal později i vzpomínky, kde popsal realitu sovětského nasazení.
Sergej Kramarenko – jediný sovětský pilot, který o své účasti otevřeně hovořil. Byl jedním z mála, kdo bojoval ve 2. světové i korejské válce.
Sovětská účast byla přísně utajována. Letci nosili čínské nebo severokorejské insignie a používali falešná jména. Teprve v 90. letech se díky otevření ruských archivů podařilo získat reálný pohled na jejich podíl v bojích.
Propaganda a sporné ztráty
Americké letectvo dlouho tvrdilo, že dosáhlo poměru sestřelů 10:1 ve prospěch F-86. Po otevření sovětských archivů se však ukázalo, že tento poměr byl výrazně nižší, pravděpodobně kolem 2:1. Obě strany si nároky na sestřely často nadsazovaly a zároveň zamlčovaly vlastní ztráty. Americké odhady uvádějí až 700 zničených MiG-15 (často bez potvrzení) a přibližně 78 ztracených F-86 Sabre v boji a stovky dalších strojů ztracených při nehodách, poškození nebo jiných akcích.
Zdroj: U.S. National Museum of the Air Force, CIA, MiG Alley: The Fight for Air Superiority” (U.S. Government Publishing Office), Novosti VPK, RIA Novosti
Autor/Licence fotografie: MiG-15, Public Domain