T-100 (v dokumentech často „Изделие 100“) byl experimentální sovětský těžký dvouvěžový tank konce 30. let, navržený jako možný nástupce vícevěžového T-35. Vozidlo se svým uspořádáním zařadilo mezi poslední pokusy o udržení vícevěžového konceptu tanků. V té době ale již bylo jasné, že budoucnost patří jiným tankům.
Stalin zasahuje do projektu
Projekt vznikl v konstrukční kanceláři závodu č. 185 v Leningradu pod vedením S. A. Ginzburga a E. Š. Poleje. Původní koncepce počítala se třemi věžemi, ale kvůli limitům hmotnosti a požadavků na odolnost proti průbojům byla nakonec realizována dvouvěžová varianta. Konstrukce tanku byla svařovaná z válcovaných pancéřových plechů. Třetí (zadní) věž nechal podle legendy odstranit sovětský diktátor Stalin, který stejně jako Hitler velice rád mluvil do práce nejen generálů, ale i konstruktérů. S největší pravděpodobností ale bylo rozhodnutí samotných konstruktérů motivované praktičností a hmotnostními úsporami.
Chcete vědět víc? Podívejte se na video od G_J_Rasputina
Výzbroj a pancéřování
T-100 nesl v hlavní věži 76,2 mm kanón L-11 a v přední menší věži 45 mm kanón, doplněné několika kulomety. Pancéřování mělo odolat hrozbám tehdejšího protitankového dělostřelectva známého ve 30. letech minulého století. Konstrukce tanku umožňovala i variantní instalace výrazně těžších děl (např. 130 mm nebo 152 mm) pro experimentální návrhy na variantu označenou T-100-Z.
Zkušební provoz a bojové použití
Prototyp byl dokončen v létě 1939 a byl podroben polním i továrním zkouškám. Souběžně s prototypy SМК a KV byl T-100 nasazen k ověření v bojových podmínkách během sovětsko-finského konfliktu, tzv. Zimní války. Právě tam prošly stroje praktickým testem proti opevněným pozicím na Mannerheimově linii. T-100 absolvoval stovky kilometrů po zkušebních tratích a během bojového nasazení dostal několik zásahů od 37–47 mm děl, aniž by byla jeho pancéřová ochrana překonána. Přesto se ukázaly technické slabiny, zejména problémy s chlazením a spolehlivostí pohonného systému. Po skončení sovětské agrese vůči Finsku byl tank převezen spět do SSSR a druhou světovou válku prototyp přečkal podle všech známých údajů v Čeljabinsku. Po válce se ztratil, nebo byl sešrotován.
Do série se T-100 nedostal
Komise v únoru 1940 konstatovala, že T-100 plní zadané takticko-technické požadavky, ale v porovnání s výkony KV-1 nebylo doporučeno jeho zavedení do sériové výroby. Tank KV-1 nabízel lepší kombinaci ochrany, mobility v jednověžové koncepci, která se ukázala jako výhodnější. Některé konstrukční prvky T-100 byly nicméně využity při vývoji samohybné dělostřelecké techniky (např. SU-100Y) či jako základ pro další experimenty. Projekt tak skončil jako zastaralý představitel přechodné éry konstrukce vícevěžových tanků.
Zdroj: Top war, Live Journal
Autor/Licence fotografie: Unknown USSR personnel, Volné dílo