Jaromír Nechanský byl jednou z mnoha obětí komunistické zvůle po mocenském zvratu v únoru 1948. Voják, odbojář a později vyhraněný odpůrce totalitního režimu skončil na popravišti v roce 1950.
Narodil se v roce 1916 v rodině poštovního zaměstnance, který se musel hodně otáčet, aby uživil rodinu. V roce 1935 Nechanský úspěšně odmaturoval na gymnáziu. O rok později nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka jezdectva v roce 1937. Potom si odbyl službu u 2. dragounského pluku v Olomouci. Po okupaci českých zemí 15. března 1939 byl Nechanský propuštěn z armády a vykonával civilní zaměstnání – stal se úředníkem u pražské exportní firmy.
Na konci roku 1939 odešel z Protektorátu Čechy a Morava do Francie. Absolvoval základní výcvik, kurz pro sabotážní operace, konspirační cvičení, stal se později velitelem skupiny Platinum-Pewter. V únoru 1945 byl se svou skupinou vysazen poblíž Nasavrk, měl falešné doklady. V čele skupiny navázal kontakt s Radou tří, organizací nekomunistického a protifašistického odboje v závěru války, a štábním kapitánem Karlem Veselým-Štainerem. Aktivní roli sehrál Nechanský v Pražském povstání, stal se předsedou vojenské komise České národní rady.
Přesvědčený demokrat a protikomunistický odbojář
Po válce se začal Nechanský politicky angažovat v sociální demokracii. Byl socialistou a souhlasil s pronikavými ekonomickými změnami a znárodněním klíčového průmyslu. Tvrdě se však stavěl proti autoritářským a totalitním metodám. Nechanský byl přidělen k Obrannému zpravodajství (OBZ), které vedl komunistický radikál Bedřich Reicin, později popravený těmi, pro které sám pracoval. Nechanský měl po válce dobré kontakty na CIA a americké diplomaty. To mu později při politickém procesu značně uškodilo, ač sám Reicin Nechanskému nařídil, aby své dřívější styky s Američany obnovil.
Únor 1948 Nechanský jako přesvědčený demokrat nikdy vnitřně nepřijal za svůj a ostře se proti němu vymezil. Zároveň navázal spolupráci s Američany, kteří jej pověřili zpravodajskými úkoly. Sám Nechanský začal budovat se svým přítelem Veleslavem Wahlem protikomunistickou odbojovou organizaci Holub-Slavík. Jejich aktivity však neušly bedlivému oku Státní bezpečnosti.
Smyčka se utahuje
Komunistické bezpečnostní orgány se začaly kolem Nechanského pohybovat velmi blízko, až byl v roce 1949 zatčen. Komunistická justice mu kladla za vinu, že měl „za úkol vybudovat za pomoci čs. reakčních, nacionalistických, klerikálních a fašistických živlů špionážní síť, která se měla stát věrnou složkou amerického imperialismu a zarytým nepřítelem čsl. pracujícího lidu.“ Souzen byl podle „gumových paragrafů“ zákona na ochranu lidově demokratické republiky, jenž byl přijat v roce 1948.
Nechanský byl brutálně mučen, aby prozradil citlivé informace. Jeho žena Olga se snažila krátce po jeho zatčení intervenovat prostřednictvím dcery ministra obrany Ludvíka Svobody, který byl později sám zatčen za to, že „zdržoval čistky“ v armádě, nicméně marně. Svoboda jí řekl, že případ je velmi vážný a místo toho se měla dát s Nechanským raději rozvést.
Kompromitace amerických „válečných štváčů“
Nechanský a Wahl stanuli na lavici obžalovaných na jaře 1950. Proces měl z hlediska komunistického režimu důležitou roli, protože měl především kompromitovat americkou diplomacii, která podněcovala „válečné štvaní“. Tak jako v jiných politických procesech proudily do soudní síně rezoluce ze závodů, které lačnily po krvi obžalovaných a požadovaly nejpřísnější potrestání. Dne 22. dubna 1950 byli Jaromír Nechanský s Veleslavem Wahlem uznáni vinnými ze zločinů velezrady a vyzvědačství, trest nemohl být podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky jiný než hrdelní.
Smutný dopis na rozloučenou
Před popravou 16. června 1950 napsal Nechanský dopis na rozloučenou své rodině: „Drahý tatínku! Používám ještě této příležitosti, abych se s Vámi všemi rozloučil. Píši tento svůj poslední dopis po půlnoci a doufám ještě, že mi bude umožněno, abych mohl spatřiti naposledy svou drahou Olgu. Dosud nebylo rozhodnuto definitivně o povolení její návštěvy. Jestliže toto mé přání, které jsem přednesl, nebude splněno, budu tím více utvrzen ve svých názorech na tento režim, který tímto naprosto jasně dokumentuje svoji ‘humanitu‘. Opakuji znovu, že jako socialista souhlasil jsem v podstatě s většinou sociálních opatření, ale měl jsem zásadní výhrady proti autoritářství, nedemokratičnosti a nespravedlnosti tohoto režimu.“
Nechanskému, který byl přesvědčeným protikomunistickým odbojářem, a činil proti němu aktivní kroky, bylo 33 let. Jeho synovec Pavel Nechanský se snaží po mnoho let svého života o nápravu křivd, které byly na československém vlastenci a válečném hrdinovi spáchány. I po roce 1989 se totiž objevily v publicistice některé názory, které vykreslovaly Nechanského jako komunistického agenta.
Zdroj: Historie a vojenství č. 2/2007, Historie a vojenství č. 3/2007
Autor/Licence fotografie: kpt. Jaromír Nechanský uprostřed v košili, Miloš Vorreith, Volné dílo