Podle předválečných koncepcí sovětského námořního umění byly křižníky určeny k obraně bitevních lodí, vedení dělostřeleckých bitev s křižníky a skupinami torpédoborců, působení na nepřátelské námořní komunikaci a obraně vlastní lodní dopravy, jakož i k pokládání min a poskytování palebné podpory pozemním silám.
Takové úkoly byly přiděleny 6 lehkým křižníkům Kirov. Samozřejmě pokud jde o jejich schopnosti, zejména pokud jde o dělostřelectvo hlavní ráže (180 mm), byly lepší než lehké křižníky cizích flotil, ale horší než ty těžké. Proto předválečný desetiletý program (1937-1946) stavby lodí počítal s vytvořením 15 těžkých křižníků Projektu 69 Kronštadt.
Kladivo na německé a italské bitevní lodě
Na podzim roku 1938 byl hotový předběžný projekt. V konstrukčním týmu stanuli F. Bespolov (hlavní konstruktér), N. Gorbatenko, T. Dželomanov a další. Technický návrh byl schválen 12. dubna 1940 již po položení kýlu vedoucí lodi uvažované série.
Podle výpočtů provedených Námořní akademií a konstrukční kanceláří těžké křižníky Projektu 69 Kronštadt měly být schopny způsobit fatální poškození německým bitevním lodím typu Scharnhorst na bojové vzdálenosti 72–122 kabelů při úhlech kurzu 33–50°. Mimo to zničit všechny lehké a těžké křižníky, s výjimkou těch, které mají výhodu v rychlosti, aniž by utrpěly poškození životně důležitých části lodi od 203 mm granátů, na bojové vzdálenosti větší než 55 kabelů, ve všech úhlech kurzu. Kronštadt také mohl vést bitvy na vzdálenosti 96-120 kabelů pod úhlem kurzu 33-50° s modernizovanými italskými bitevními loděmi typu Julius Caesar.
Výpočet ukázal, že v porovnání s francouzskou bitevní lodí Dunkerque by sovětský těžký křižník Projektu 69 tahal za kratší konce provazu. Bylo to vysvětleno větší ráží hlavního dělostřelectva francouzské bitevní lodi, vyšší počáteční rychlostí střely a také zvýšenou tloušťkou jejího vertikálního a horizontálního pancíře. Zároveň ale Sověti podotkli, že výhody v hlavní ráži a jednotlivých typech pancíře Dunkerque bylo dosaženo snížením rychlosti, příďovým dvouvěžovým uspořádáním hlavního dělostřelectva a zmenšením prvního a třetího pásu bočního pancíře.
Je třeba zdůraznit, že těžký křižník Projektu 69 Kronštadt pokud jde o výtlak, výzbroj a bojové schopnosti mohl být klasifikován jako bitevní loď.
Moderní vybavení a vysoká rychlost
Hlavní pohonná jednotka křižníku byla podobná jednotkám uvažovaných bitevních lodí Sovětskij Sojuz Typ 23. Strojovna měla 12 kotlů o výkonu 156 597 kW (namísto šesti kotlů na lehkých křižnících). Při ekonomické rychlosti měly pracovat dva kotle, při cestovní rychlosti čtyři a při plné rychlosti všech 12 kotlů. Čtyři turbogenerátory, každý o výkonu 1 200 kW, zásobovaly loď elektrickou energií. Stejný počet byl dieselagregátů o výkonu 650 kW.
Radiokomunikační vybavení těžkého křižníku se sestávalo z radiostanic Uragan-M, přijímačů Groza, Purga a Vichr. Loď měla disponovat dvěma hydroplány Berijev KOR-2. Šest 90cm světlometů bylo určeno k osvětlení cílů v noci. Počítalo se s instalací moderního technického navigačního zařízení, tepelného zaměřovacího a hydroakustického zařízení a neradarového identifikačního zařízení.
Nešťastný osud Projektu 69
Kýl těžkého křižníku Kronštadt měl být položen v listopadu 1938 a loď byla určena pro Baltskou flotilu. Vzhledem k řadě okolností, především kvůli nepřipravenosti skluzu (byl příliš krátký a záď se musela stavět samostatně), se termín pokládky posunul se svolením předsedy Výboru pro obranu při Radě lidových komisařů SSSR V. Molotova na 1. září 1939. Plánovaný termín dodání Kronštadtu flotile se předpokládal v roce 1943.
Válka však zabránila konstrukci, kov z trupu se použil částečně na opravy a stavbu dalších lodí. Přesto mohla loď přežít válku ale návrhy ji dokončit jako letadlovou nebo velrybářskou loď byly zamítnuty a zbytek trupu se v roce 1948 demontoval. Stejně dopadl i nedokončený trup sesterské lodi Sevastopol.
Parametry lodi
Délka 242 m
Výtlak 32 870 tun
Rychlost 32 uzlů
Maximální dosah 12 7800 km při rychlosti 16,5 uzlu
Posádka 960 mužů
Děla 9×305 mm, 8×130 mm, 8×100 mm
Protiletadlová děla 28×37 mm
Zdroj: ship.bsu.by, destinationjourney.com
Licence fotografie: vizualizace ze hry War Thunder, Imagery from WWII and Cold War Intelligence Files – volné dílo