První světová válka nebyla jen konfliktem technologií a obrovských armád, ale i dějištěm mnoha záhad a nejasností. Jednou z nich je příběh tzv. „ztraceného praporu“ z bitvy u Gallipoli v roce 1915, lehce evokující příběhy o ztracených římských legiích.
Kampaň v Gallipoli, probíhající od dubna 1915 do ledna 1916, měla spojencům otevřít cestu k ovládnutí Dardanel a vytvořit tlak na Osmanskou říši. V srpnu 1915 byl do bojů v oblasti Anafarty nasazen i pátý prapor pluku Royal Norfolk Regiment, složený převážně z dobrovolníků z východní Anglie. Jejich úkolem bylo podporovat útok na turecké pozice a prorazit směrem do vnitrozemí poloostrova.
Podle hlášení velitele praporu plukovníka Sira Horace Proctera-Beauchampa 12. srpna 1915 jednotka postupovala do prudkého kopce prorostlého olivovníky. Několik svědků zejména z novozélandských jednotek později tvrdilo, že oblast náhle zahalila hustá mlha či kouř, který nepocházel z dělostřelecké palby. Vojáci Norfolku do této mlhy vstoupili a už je nikdo nikdy živé neviděl. Zmizelo více než 250 mužů, aniž by existoval průkazný záznam o jejich smrti nebo zajetí.
Turecké velení po skončení bojů tvrdilo, že o osudu Norfolčanů nic nevědělo. Když v roce 1918 britské vyšetřovací týmy oblast prohledaly, nalezly jen rozptýlené lidské ostatky. Mnoho těl nebylo nikdy identifikováno a jejich rozmístění neodpovídalo běžnému průběhu boje. Jednotka zřejmě nebyla zdecimována v jednom okamžiku, ale jakoby se postupně rozplynula v nepřehledném terénu.
Legenda ztraceného praporu
V roce 1965 se objevilo senzační svědectví skupiny novozélandských veteránů. Ti tvrdili, že viděli, jak se nad bojištěm vznáší nehybný oblak, a jak do něj norfolští vojáci vstupují, načež oblak odplul vzhůru a zase zmizel. Tato výpověď rozvířila fantazii a dala vzniknout až neskutečným teoriím. Od nadpřirozených jevů až po mimozemský zásah. Historikové jsou samozřejmě k těmto tvrzením skeptičtí. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se vytvořila hustá směs prachu a kouře, která mohla v chaosu bitvy zmást vojáky i svědky, zatímco prapor byl rozptýlen a následně zničen tureckou palbou.
Moderní výzkumy naznačují, že zmizení praporu nebylo úplné, jak legenda tvrdí. Ostatky části jednotky byly nalezeny a zčásti identifikovány, takže představa „zmizení beze stopy“ není historicky přesná. Přesto zůstávají otázky. Proč Turci nikdy nepřiznali rozprášení jednotky ani zajetí vojáků, proč po tak velkém útvaru zůstalo jen minimum stop a odkud pocházel podivný mrak, který měl vojáky podle svědectví pohltit?
Podle webu Gallipoli Association už v roce 1916 bylo hlášeno, že „jen“ 137 mužů zůstalo nezvěstných, nikoli celý prapor. Po válečném příměří bylo v oblasti nalezeno mnoho ostatků, včetně 115 vojáků z 5. Norfolkského praporu, kteří byli pochováni na hřbitově Azmak.
Spíše se tedy jednalo o tragickou taktickou chybu, kdy se prapor ocitl před ostatními jednotkami a vpadl do tureckých linií, kde byl obklíčen a postupně zlikvidován. Nešlo o paranormální jev, ale o vojenský průšvih v chaosu bojů o Gallipoli. Příběh „ztraceného praporu“ se stal nicméně legendou, která žije dál v literatuře, dokumentech i konspiračních teoriích. Pro jedny je důkazem, jak snadno se rodí mýty tam, kde chybí jasná fakta, pro jiné symbolem nevysvětlitelného tajemství ukrytého v hrůzách Velké války.
Zdroj: Historic UK, Researchgate, The Vintage News
Autor/Licence fotografie: Útok australských vojáků na Anzac, U.S. National Archives and Records Administration, Public Domain