V ruských médiích se hojně objevuje informace o tom, že do Venezuely dorazili známí žoldnéři z polovojenské Wagnerovy skupiny, aby podpořili v případném boji Venezuelu proti USA. Jak ale dopadl jediný přímý střet ruských jednotek s Američany během bitvy u Chašámu v Sýrii?
Výsledek střetu amerických a ruských vojáků už víme
V únoru 2018 se malá skupina přibližně 40 amerických speciálních operátorů, mariňáků a jejich syrských spojenců ocitla uvnitř vyhořelé rafinerie zemního plynu ve východní Sýrii v obklíčení početně silnějšího protivníka tvořeného ruskými žoldnéři z Wagnerovy skupiny a syrských vojáků Asadova režimu. Zatímco se desítky ruských obrněných vozidel, včetně tanků, blížily k jejich pozici uprostřed spršky tankových granátů, dělostřelecké palby a minometů, americké jednotky se zakopaly, aby udržely své pozice tváří v tvář silnějšímu protivníkovi.
Po desetiletích přemýšlení o tom, co by se stalo, kdyby americké a ruské jednotky někdy změřily síly na bojišti, bitva u Chášámu nám nabídla jasný výsledek, přestože ruská vláda popřela jakékoli propojení s operací a soukromou vojenskou skupinou.
Rusko nasadilo své vojenské síly během konfliktu v Sýrii, ale silně spoléhalo právě na Wagnerovu skupinu. Tato organizace, založená v roce 2014 Putinovým bývalým cateringovým dodavatelem Jevgenijem Prigožinem, se od té doby stala důležitou součástí ruských zahraničních vojenských operací v Africe a na Blízkém východě a často vede bojové operace, v nichž Kreml svou účast veřejně popírá.
Nebezpečí střetu supervelmocí a konflikty v Sýrii
Vzhledem k vysokému napětí se USA a Rusko v říjnu 2015 nejprve připojily k Memorandu o porozumění v oblasti letecké bezpečnosti v Sýrii a následně byl zřízen kanál pro řešení konfliktů, v jehož rámci Rusko a USA mohly vzájemně komunikovat, aby zabránily vznikajícím problémům mezi vojáky na obou stranách. Dne 18. června 2017 syrské síly zaútočily na město ovládané Syrskými demokratickými silami (SDF) jižně od Tabky poblíž Eufratu. Zatímco se američtí představitelé pokoušeli spojit s ruskými vůdci prostřednictvím výše uvedeného kanálu, začal syrský stíhač Su-22 bombardovat SDF podporované Američany. Okamžitě zasáhl americký stíhač F/A-18 Super Hornet pilotovaný poručíkem Michaelem „Mobem“ Tremelem a sestřelil jej pomocí radarem naváděné střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM.
Pokud překročíte Eufrat, zemřete
K podobnému incidentu došlo v září 2017, kdy ruská letadla bombardovala pozici, o které se vědělo, že se zde nacházejí jednotky SDF a američtí poradci. Po tomto incidentu Brett McGurk, prezidentský vyslanec u globální koalice bojující proti ISIS, jasně uvedl, že Spojené státy nebudou váhat s obranou svých zájmů ani svých vojsk v Sýrii, a vyhlásil řeku Eufrat jako bod, odkud není návratu pro ruské nebo Ruskem podporované síly. V listopadu se američtí a ruští představitelé formálně dohodli, že na západní straně řeky ponechají syrské síly podporované Ruskem a na východní straně síly SDF. Přesto ruská i syrská vojenská letadla přelétala řeku Eufrat šestkrát až osmkrát denně. Odhadem až 10 % veškeré ruské letecké aktivity porušovalo dohodu o respektování hranice na řece Eufrat.
Ruské a syrské síly se těmito kroky snažily odhadnout, jak agresivně budou americké jednotky bránit oblast východně od Eufratu, kterou si SDF nárokovaly. Asadův režim chtěl zejména získat kontrolu nad lukrativními ropnými a plynovými poli na území kontrolovaném SDF, a zašel dokonce tak daleko, že Wagnerově skupině nabídl 25% podíl z produkce dobytých zařízení.
Rafinerie pro Prigožina a Rusko
Právě na tuto 25% provizi měl Wagner a ruská vláda zálusk, když plánovali dobytí rafinerie zemního plynu Conoco, která je všeobecně považována za jedno z nejdůležitějších zařízení v Sýrii díky své schopnosti zpracovávat přes 450 tun plynu denně. Závod, který v září 2017 dobyly jednotky SDF, se nacházel východně od Eufratu, na území kontrolovaném SDF, a sídlil v něm malý kontingent elitních amerických vojáků z řad Delta Force, speciálních jednotek a rangerů.
Dne 7. února 2018 se nedaleko rafinerie začala formovat síla složená převážně z žoldnéřů Wagnerovy skupiny, podporovaná menším počtem proasadovských vojáků. Do 15:00 se síla rozrostla na více než 500 vojáků a 27 vozidel, včetně obrněných transportérů, tanků T-55 a T-72 a nejméně jednoho dvouhlavňového protiletadlového kanónu ZU-23. Ze začátku se ruské síly snažily aktivitu maskovat jako cvičení, ale Američané o této běžné ruské taktice dobře věděli, takže bylo jasné, že je čeká boj. Kolem desáté večer ruští žoldáci zahájili palbu.
Všech amerických 30 vojáků se muselo schovat za obrněné vozy a narychlo vykopat hliněné náspy. Reaper, který jim kroužil nad hlavami, zničil jeden dělostřelecký systém útočníků a přenášel videozáznam bojů do velitelství. Na pomoc napadené jednotce se vydalo dalších deset Zelených baretů týmu QRF.
Beznadějný boj
Ruské síly rozpoutaly peklo, tanky začaly postupovat směrem k americkým pozicím, které neměly nic, čím by mohly valící se obrněné kolosy zastavit. Mezitím se američtí představitelé horečně pokoušeli kontaktovat ruské zástupce prostřednictvím linky pro řešení konfliktů. I poté, co se jim konečně podařilo někomu zavolat, Rusko odmítlo uznat, že Wagnerova skupina je součástí jeho sil.
Jednotky SDF, američtí speciálové, mariňáci měli k dispozici celkovou sílu méně než 50 mužů a šest vozidel, aby se postavili kombinované síle čítající více než 500 mužů, více než dvacet obrněných vozidel a několik tanků. Zatímco původní jednotka na místě rafinérie byla vyzbrojena pouze kulomety a ručními palnými zbraněmi, pět obrněných nákladních vozidel, s nimiž tým QRF přijel, bylo vyzbrojeno dálkově ovládanými věžemi ráže .50 s termovizní optikou, takže je Američané seřadili za náspem čelem k postupujícím Rusům. Ti zahájili palbu na násep a tanky se přiblížily na 2 000 metrů, za nimi čekalo asi 500 vojáků na svou příležitost obsadit rafinerii a zlikvidovat Američany. Dobytí by Wagnerově skupině poskytlo opěrný bod na východní straně řeky Eufrat, který by mohl být využit k pokračování v postupu na území kontrolované SDF.
Právě když se situace pro americké síly zdála být beznadějná, nejbližší tank vybuchl v záblesku světla a byl pohlcen v ohnivé kouli, která zastavila postup ruských obrněnců. Dvojice útočných vrtulníků AH-64 Apache spustila palbu na postupující Rusy.
„Pak přiletěly jejich zatracené vrtulníky a začaly všechny likvidovat,“ vzpomínal jeden z Wagnerových žoldnéřů v uniklé zvukové nahrávce.
Speciálové opět zahájili palbu ze svých kulometů ráže .50 a stopovací palbou osvětlili tanky, aby je Apači mohli zlikvidovat. Situace se lehce zkomplikovala, když rádio Američanům oznámilo, že se k pozicím blíží ruský bombardér, ale ten se nikdy na scéně neobjevil. Naopak na bojiště dorazily letouny F-15E Strike Eagle a F-22 Raptor. Jediným bombardérem nad hlavami bojujících tak byl přelétající americký B-52 a na scénu doputoval i těžce ozbrojený bitevní AC-130.
Orgie ničení
Po více než třech hodinách boje zničily americké letouny ruské síly během pouhých 45 minut, zlikvidovaly veškerou techniku vyjma jednoho tanku a obrněného vozidla, a zabily stovky lidí.
Jeden voják SDF utrpěl lehká zranění, kromě několika boulí a modřin nebyl zraněn ani jeden Američan. Sledovali skrz brýle s nočním viděním, jak se žoldáci skupiny Wagner a syrští vojáci vracejí, aby vyzvedli své mrtvé. Přesný počet obětí je stále předmětem mnoha debat, čísla se pohybují od 55 až po 300 mrtvých.
Podle zvukových nahrávek se jednotkám Wagnerovy skupiny podařilo přiblížit se k americkým pozicím na pouhých 300 metrů, než nápor letectva jejich postup zcela zastavil. Ruská vláda dodnes popírá jakoukoli účast na této operaci.
Zdroj: Sandboxx, The War Horse, The New York Times
Autor/Licence fotografie: PMC Wagner, CC BY-NC 4.0