Čínský stíhací letoun páté generace Chengdu J‑20 „Mighty Dragon“ je stále častěji považován za vážnou výzvu pro vzdušnou dominanci Spojených států v Indo‑Pacifickém regionu. Původně byl považován spíše za technologický experiment s omezenými schopnostmi, nicméně J‑20 zaznamenal v posledních letech dramatický vývoj a nárůst počtů vyrobených letounů.
Podle webu National Security Journal je důvodem této změny zejména pokrok v čínské technologické autonomii, radarových systémech, výzbroji a především schopnosti efektivního nasazení ve strategických oblastech. S tím, jak Čína navyšuje produkci letounů J‑20 a zároveň rozšiřuje jejich výzbroj a schopnosti stroje, roste i obava z využití J-20 v krizových scénářích zejména v oblasti Jihočínského moře, Tchajwanské úžiny a prvního ostrovního řetězce.
J-20 daleko před Su-57 šlape na paty Raptoru
Jedním z hlavních aspektů, který posunul J‑20 mezi světové elitu, je přechod od ruských motorů AL‑31F k domácím konstrukcím WS‑10C a nyní i k experimentálním WS‑15. Tyto nové pohonné jednotky přinášejí vyšší výkon a delší dolet, který je pro Čínu velmi důležitý. Kombinace stealth konstrukce s pokročilým AESA radarem a novými raketami PL‑15 s doletem až 250 km dělá z J‑20 vysoce nebezpečnou zbraň schopnou vést údery mimo vizuální kontakt s cílem. Jeho konstrukce je zároveň optimalizována pro nasazení s bezpilotními systémy tzv. loyal wingmen. V kombinaci s umělou inteligencí zvyšuje efektivitu J‑20 až do té míry, že podle čínských simulací dosahuje letoun s podporou dronů až 95% úspěšnosti v soubojích proti americkým F‑22!
Vládce prvního ostrovního řetězce
Obrana blízkých moří je čínský strategický koncept vážící se nejen k operačnímu dosahu čínského námořnictva. Dva ostrovní řetězce (two island chain) vymezují sféru čínského vlivu na moři. První ostrovní řetězec je linie procházející Kurilskými ostrovy, Japonským souostrovím, souostrovím Rjúkjú, Tchaj-wanem, Filipínami a Indonésií. Druhý ostrovní řetězec je vzdálenější půlměsíc procházející Tichým oceánem od Japonska až po Indonésii.
J‑20 díky doletu okolo 2 000 km a možnosti tankování za letu může zasáhnout cíle daleko za první ostrovní řetězec. J‑20 s podporou sítě radarů, systémů AWACS PLAAF představuje systémovou hrozbu pro Spojené státy v tomto regionu.
Letouny jsou dnes běžně dislokovány na základnách v jižní i východní Číně, odkud mohou bez problémů operovat nad Jihočínským mořem, Tchaj-wanem i Japonskem. Díky schopnosti tankování za letu a vysokému doletu nejsou vázány na omezený počet předsunutých letišť, což dává Číně operační flexibilitu. Naproti tomu americké letectvo by v prvních dnech ozbrojeného konfliktu mohlo čelit omezené použitelnosti svých základen, například na Okinawě, Guamu nebo v Japonsku, v důsledku předem očekávaných raketových útoků čínské armády. To výrazně komplikuje koncept rychlého rozmístění sil v regionu, který je klíčovým prvkem americké obranné strategie.
Kvantita je také kvalita
J‑20 je navržen pro boj mimo vizuální dosah, tzv. BVR (beyond-visual-range), a to nejen díky svým radarům a stealth vlastnostem, ale především díky dlouhému dosahu střel PL‑15. Tyto rakety jsou pravděpodobně schopny překonat i pokročilé západní střely AIM‑120 AMRAAM. Zatímco americké letectvo připravuje nové zbraně jako AIM‑260 JATM a námořní AIM‑174B, jejich plná integrace je otázkou několika let. USAF proto zatím čelí hrozbě, kde kvantita více než 400 provozovaných kusů J‑20 může dočasně převažovat nad kvalitou pouhých 186 Raptorů. Navíc 186 kusů není rozhodně počet, který by USA měly k dispozici.
Čína není Rusko
Jednou z nejsilnějších zbraní J‑20 je spojení se síťovými systémy čínského letectva. Letouny jsou schopny sdílet informace s AWACS, pozemními radary i drony, což vytváří komplexní a integrovaný bojový systém. V tomto prostředí může J‑20 plnit úlohu tichého koordinátora boje na dálku, detekovat a navádět útoky bez nutnosti fyzické blízkosti k cíli. To je extrémně nebezpečné pro klasické letouny typu F‑15, F‑16 nebo i F/A‑18, které nejsou schopny dlouhodobě přežít v prostředí s takto pokročilými hrozbami. Rusko se svou flotilou několika strojů AWACS a přibližně 20 kusy Su-57 je v této disciplíně zcela mimo hru.
V porovnání s americkým F‑22 Raptor je J‑20 stále v některých ohledech pozadu, zejména v oblasti manévrovatelnosti a stealth schopnostech. Celkově je však rozdíl stále menší a F-22 chybí integrace s bezpilotními systémy, které naopak Peking agresivně rozvíjí.
Pro udržení parity Spojené státy potřebují zrychlit vývoj i nasazení nových systémů včetně zmiňovaných střel AIM‑260, nasazení konceptu Collaborative Combat Aircraft (CCA), rozvoj předsunutých základen a schopnosti operovat z alternativních letišť.
Hrozba jménem Mocný drak
J‑20 je letoun, který je schopen vést boj v plně integrovaném prostředí 21. století, a představuje klíčový nástroj čínské strategie v Indo‑Pacifiku. Kombinace stealth schopností, dlouhého dosahu, integrace dronů, početní převahy a operační blízkosti k Tchaj-wanu a Jihočínskému moři vytváří scénář, že Čína může díky J-23 vážně ohrozit americkou vzdušnou dominanci v tomto regionu.
Zdroj: National Security Journal, The National Interest, Stimson
Autor/Licence fotografie: N509FZ – Own work, CC BY-SA 4.0