Klíčem k vítězství není zabránění prvnímu úderu, kdy americké síly utrpí ztráty v důsledku masívního útoku tisíců raket a dronů, ale vybudování odolné síly, která dokáže „bojovat s bolestí“.
Rozptýlit se, nebo zemřít: Plán přežití USAF ve válce s Čínou
Představte si první den války a možná tisícovku přilétajících raket a dronů na americké pozice v Pacifiku. Krátery na leteckých základnách, hořící palivové nádrže, uzavřené ranveje, poničená velitelská stanoviště, letadla uvězněná na zemi. Čína nasazuje obrovské tempo, aby srazila Spojené státy na kolena. Dokáže americká armáda absorbovat první úder, probojovat se druhým a zajistit, aby i třetí den stále existovaly použitelné síly, schopné pokračovat v boji a dokončit úkoly v požadovaném rozsahu?
Ztráty předsunutých leteckých sil v důsledku útoku prvního dne by byly tím nejhorším, co se může stát. Pozice amerických letišť jsou všem dobře známé a rakety by dopadaly přesně. Opakované údery na již poničené ranveje by zabraňovaly jejich opravám. Proto přechod letectva k agilnímu bojovému využití, rozmístění letadel po mnoha náročných lokalitách, časté přesuny, rychlé doplňování paliva a munice pod tlakem není jen módním slovem, ale spíše plánem na přežití USAF v případné konfrontaci s Čínou.
Samotné rozptýlení však americké síly nezachrání, pokud si nedokážou udržet velení pod palbou. Čínská úvodní akce se nezaměří jen na ranveje a palivo, bude narušovat synapse velení a řízení. Budou napadeny satelity, datové spoje, radarové a komunikační uzly. Čínská teorie vítězství není žádným tajemstvím. Raketové síly existují proto, aby ohrožovaly americké a spojenecké vojenské síly v širokém spektru, od pevných základen po pohybující se lodě. Velký arzenál konvenčních systémů dává Pekingu mnoho možností, jak od prvního do druhého dne vyvíjet tlak na USA.
Nic z toho ale nezaručuje nečekané vítězství. Zaručuje to však vysoce dynamický úvod, ve kterém iniciativu získá ta strana, která se rychleji zotaví a bude cílit chytřeji. Právě proto Spojené státy posilují Guam, rozšiřují přístup na Filipínách a mění geometrii své přítomnosti v Japonsku a napříč prvním a druhým ostrovním řetězcem. Rozptýlená pozice komplikuje čínské kalkulace, protože případné úvodní útoky musí být nyní rozsáhlejší, vytrvalejší a přesnější, aby dosáhly stejného potlačení.
Ministerstvo obrany každoročně vynakládá miliardy dolarů v rámci své iniciativy Pacific Deterrence Initiative, včetně milionů na modernizaci letišť a leteckých základen, aby čelilo hrozbám, které představuje čínský režim v indicko-pacifickém regionu.
Iniciativa zahrnuje vybudování Guamského obranného systému, což je vylepšený integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany, který chrání Guam před balistickými, hypersonickými a dalšími typy raket. Součástí iniciativy jsou také investice do letišť na Tinianu, Guamu, Saipanu a Palau v rámci druhého souostroví a výcvik pilotů přizpůsobených provozu na těchto letištích.
Buď máte zásobu zbraní, nebo ne
Spojené státy v souvislosti s tím, a i po zkušenostech z ruské agrese proti Ukrajině zvyšují produkce klíčových stíhacích letounů a raket na dlouhé vzdálenosti SM-6, LRASM, JASSM a dalších. Amerika reaguje na realitu sice pozdě, ale už se konečně probudila. Staví nové pobřežní pluky námořní pěchoty. Malé, mobilní, vyzbrojené raketami existující proto, aby úzká moře a průlivy učinily nebezpečnými pro flotilu plující pod jejich dosahem. Pobřežní pluk je součástí většího vojenského systému, jehož cílem je řešit výzvy vyplývající z neustálého vývoje charakteru válčení, konkrétně z rozšíření systému přesných úderů (Mature Precision Strike Regime).
MLR bude samostatně nasaditelná, multidoménová síla optimalizovaná pro kontaktní a úderné vrstvy. Bude trvale působit v rámci celého spektra soupeření, aby podporovala roli společných sil při zajišťování spojenců a partnerů, odrazování protivníků, provádění a umožňování kontaktních, úderných a nárazových aktivit společných sil.
Neviditelné bombardéry a američtí spojenci ve válce
Schopnost udeřit na dlouhou vzdálenost je pojistkou pro případ, že jsou narušeny přední pozice. První flotila bombardérů B-21 na Edwardsově letecké základně, která se neustále rozšiřuje, ponese neúměrný podíl úvodního útoku nepřítele. Jejich hodnota nespočívá jen ve schopnostech stealth, ale i ve schopnosti odpalování střel z velké dálky, obcházení tras kolem oslabené protivzdušné obrany a ohrožování velitelských center, radarů protivzdušné obrany a logistických skladů nepřítele.
Dalším faktorem, který mění aritmetiku první týdne konfliktu, je schopnost spojenců. Rychlý přechod Japonska k úderům na velké vzdálenosti, dnes Tomahawky, zítra vylepšené domácí japonské systémy proměňuje obrannou pozici v schopnost výměny úderů a podílení se na cílení v rámci celého bojiště. Na množství záleží, protože znásobuje počet odpalovacích bodů, na politice záleží, protože normalizuje účast spojenců v úderech proti nepříteli. Spojené státy by měly tento posun rozvíjet integrovaným plánováním, sdílenými sklady a výcvikem, který od prvního dne zachází se spojeneckými vojáky jako se součástí stejné sítě. Čím více odpalovacích zařízení a odpalovacích míst aliance nasadí, tím méně pravděpodobným se stává jakýkoli rozhodující prvotní útok, který by ihned na začátku rozhodl ve prospěch útočníka.
I tak prvních 48 hodin může být brutálních – napjaté dodavatelské řetězce, ztráty ve velení, zničené lodě a letouny, drtivě poškozené vzletové dráhy a přístavy. Cílem není eliminovat tyto ztráty, ale zabránit jejich kaskádě směrem k strategickému kolapsu.
Cílem jsou síly schopné bojovat i přes své poškození, protože počítaly s tím, že budou zasaženy, trénovaly v náročných podmínkách a zásobily se municí, aby mohly pokračovat v boji. To znemožňuje protivníkovi rychlé vítězství a prodlužuje boj na podmínky, které jsou výhodnější pro Spojené státy a jejich spojence.
Zdroj: National Security Journal, US Marines, The Epoch Times
Autor/Licence fotografie: F-22, U.S. Air Force photo by Staff Sgt. James Richardson, Public domain