Třída ponorek Oscar II (projekt 949A Antey) představuje vrchol sovětského inženýrství v oblasti jaderných ponorek. Byly navrženy jako reakce na americké svazy letadlových lodí. Ponorky třídy Oscar II měly být zabijáky amerických lodí. Jejich historie je však poznamenána nejen technickými úspěchy, ale i tragédiemi, z nichž nejznámější je potopení ponorky Kursk v roce 2000.
Sovětský zabiják letadlových lodí
Ponorky třídy Oscar II byly vyvinuty během studené války s cílem zničit americké letadlové lodě a jejich doprovodná plavidla. S délkou přes 155 metrů a výtlakem 24 000 tun byly největšími ponorkami svého druhu až do roku 2007. Jejich výzbroj tvořilo 24 řízených střel SS-N-19 Granit (NATO označení „Shipwreck“) s dosahem 550 km a rychlostí Mach 1,5. Tyto střely byly umístěny v šikmých odpalovacích šachtách mezi tlakovým a vnějším trupem ponorky. Kromě toho byly vybaveny torpédomety pro protiponorkové střely SS-N-16 a další druhy torpéd.
Design ponorek zahrnoval dvojitý trup s 3,5metrovým prostorem mezi vnitřním a vnějším pláštěm, což zvyšovalo jejich odolnost proti poškození. Byly také vybaveny systémem pro prorážení arktického ledu a moderními komunikačními a navigačními systémy.
Katastrofa ponorky Kursk: Selhání techniky a ruského velení
Dne 12. srpna 2000 se během cvičení v Barentsově moři potopila ponorka K-141 Kursk, jedna z nejnovějších jednotek třídy Oscar II. Příčinou byla exploze torpéda typu 65-76 „Kit“ v torpédové komoře, způsobená únikem vysoce koncentrovaného peroxidu vodíku přes vadný svár. Tato exploze následně vyvolala sekundární detonaci dalších torpéd, což vedlo ke zničení předních oddílů ponorky.
Z celkového počtu 118 členů posádky přežilo počáteční exploze 23 mužů, kteří se uchýlili do devátého oddílu na zádi ponorky. Navzdory jejich úsilí o přežití a vysílání nouzových signálů nebyli zachráněni kvůli pomalé a neefektivní reakci ruského námořnictva. Záchranné operace byly zahájeny s velkým zpožděním a nedopadly úspěšně. Teprve po pěti dnech přijalo Rusko zahraniční pomoc, ale bylo již pozdě.
Oficiální vyšetřování dospělo k závěru, že příčinou katastrofy byla vadná torpéda. Tato tragédie odhalila nedostatky v údržbě, školení posádek a krizovém řízení ruského námořnictva.
Současná výzbroj a modernizace
Původní výzbroj tvořilo 24 střel P-700 Granit (SS-N-19 Shipwreck) s dosahem přibližně 500 km. Modernizace na standard 949AM zahrnuje instalaci univerzálních odpalovacích zařízení, umožňujících nesení až 72 střel typu Kalibr, Oniks a hypersonických střel Zirkon. Střely Kalibr mají dosah až 4 500 km a mohou nést jaderné hlavice, zatímco střely Zirkon dosahují rychlosti až Mach 9 a jsou podle Rusů schopny překonat všechny známé systémy protivzdušné obrany.
Celkem bylo postaveno 11 ponorek třídy Oscar II. Aktuálně je v provozu následujících sedm jednotek:
K-119 Voroněž (v provozu od 1990)
K-132 Irkutsk (v provozu od 1988)
K-186 Omsk (v provozu od 1993)
K-266 Orel (v provozu od 1993)
K-410 Smolensk (v provozu od 1990)
K-442 Čeljabinsk (v provozu od 1990)
K-456 Tver (v provozu od 1991)
Ponorky K-132 Irkutsk a K-442 Čeljabinsk procházejí modernizací na standard 949AM, která zahrnuje nejen výměnu výzbroje, ale i modernizaci navigačních, komunikačních a dalších systémů.
Co s Oscary dál
Třída jaderných ponorek Projekt 949A Antey, známá pod kódovým označením NATO jako Oscar II, představuje významný prvek ruského námořnictva. Původně byly navrženy pro ničení amerických letadlových skupin, ponorky prošly posléze modernizací, která rozšířila jejich schopnosti i na útoky proti pozemním cílům.
Ponorky třídy Oscar II zůstávají i nadále klíčovým prvkem ruských námořních síl. Modernizace na standard 949AM výrazně zvyšuje jejich bojové schopnosti a prodlužuje operační životnost.
Zdroj: Sputnik Globe, Army Recognition, Strategy Page
Autor/Licence fotografie: Public Domain