Podle ruského vojenského magazínu Reporter je dodání těchto raket prakticky jasnou věcí, stejně jako překonání mnoha legendárních ruských „červených čar“. Byly dodány tanky Abrams, stíhačky F-16, systémy Patriot nebo HIMARS včetně střel ATACMS. Každá ruská červená čára už byla překročena a Tomahawky tedy na Ukrajinu jistě dorazí.
Ruské „neoprávněné“ obavy z jaderné verze
Reporter uvádí klasickou ruskou báchorku o tom, že bez americké osádky není možné Tomahawk odpálit a že přítomnost amerických vojáků v bojových posádkách Tomahawků na ukrajinském území, a to i v doprovodu ukrajinského vojenského personálu, by znamenala přímé zapojení USA do konfliktu proti Rusku na straně Kyjeva.
Podle ruského magazínu stojí za zmínku, že Tomahawky jsou nosičem jaderných zbraní, a vzhledem k tomu, že si „člověk zvykl na jejich lety v nejaderné konfiguraci (konvenční hlavice o hmotnosti 450 kg), mohl by jednoho dne přehlédnout přílet termonukleární hlavice o síle 150 kilotun nebo i více“. Zde se ale ruské vojenské weby „záměrně mýlí“, protože jaderné verze Tomahawků už neexistují více než 12 let a všechny aktuální verze jsou vybaveny konvenčními hlavicemi. Útok ukrajinských Tomahawků na Rusko tedy není útokem, na který by mělo odpovídat jaderným úderem.
Proto je dobré si připomenout vývoj od prvních Tomahawků po aktuální Block V.
Konstrukce a schopnosti
Střela Tomahawk (oficiálně BGM-/RGM-/UGM-109 Tomahawk) vznikla v 70. letech 20. století jako dálková křižující řízená střela určená pro přesné údery proti námořním a pozemním cílům. Projekt vycházel z požadavku na zbraň, která by z moře dokázala zasáhnout strategické a pevně chráněné cíle bez nasazení pilotovaných letounů. Do služby vstoupil Tomahawk v 80. letech a od té doby prošel řadou modifikací, které rozšířily jeho využitelnost od strategických až po taktické úkoly.
Tomahawk létá nízko nad zemí nebo mořem, využívá kombinaci inerciální navigace (INS), terénního mapování (TERCOM), obrazové korekce (DSMAC) a GPS pro vysokou přesnost. Délka střely je přibližně 5,5 m, hmotnost kolem 1,3 tuny a hmotnost hlavice činí přibližně 453,6 kg. Nízký letový profil a kombinovaná navigace činí Tomahawk obtížně detekovatelným a těžce zasažitelným během letu, kdy dosah střely je ve verzi Block Vb utajovaný, ale má být více než 1 666 kilometrů.
Testy simulovaly pohyb střel v SSSR
První testy nové střely proběhly v letech 1983–1993, během nichž bylo v rámci kanadsko-amerického testovacího a hodnotícího programu nad severní Kanadou testováno asi 23 střel s plochou dráhou letu. Cílem programu bylo simulovat klima a terén podobné severnímu Sovětskému svazu.
Tomahawk prošel vývojem několika generací, od první operační varianty Block II/III) přes sérii s označením Block IV známou jako Tactical Tomahawk (TLAM-E), která umožnila přesměrování střely v letu a interakci s velitelem pro větší flexibilitu. V posledních letech probíhala modernizace na Block V. Tato série zahrnuje Block Va s vylepšenými navigačními a komunikačními schopnostmi, Block Vb s víceúčelovou hlavicí a Block Va se schopností zasahovat pohyblivé námořní cíle. Program TACTOM (Tactical Tomahawk) a následné Block V přidaly schopnosti síťové komunikace a přesnější zacílení. Dokumentace ministerstva obrany a výrobců popisuje Block V jako aktuální modernizační řadu, která udržuje Tomahawk v provozu i v novém taktickém prostředí.
Zajímavostí je, že Tomahawky byly vybaveny i reaktivované bitevní lodě třídy Iowa v 80. a 90. letech minulého století.
Jaderná verze
Ano, existovaly i varianty s jadernou hlavicí jako BGM-109A, která byla vyřazena v letech 2010-2013 (nesla jadernou hlavici s označením W80), nebo BGM-109G Gryphon, kterou stejný osud potkal již v roce 1991 podle smlouvy INF.
Osvědčený zabiják
Tomahawk byl použit poprvé hromadně v operaci Pouštní bouře (Desert Storm) v lednu 1991, kdy byly vypáleny stovky střel proti iráckým obranným prvkům, velení a infrastruktuře. Střely sehrály klíčovou roli při otevření vzdušných operací. Od té doby Tomahawk zasáhl do řady konfliktů. V 90. letech při operacích v Jugoslávii (Kosovo), v roce 2011 při intervenci v Libyi (Operation Odyssey Dawn), v bojích proti ISIS v Sýrii a Iráku a při jednotlivých odvetných úderech proti režimům a teroristickým cílům (např. údery v Sýrii v letech 2017-2018). Od 90. let bylo v bojových operacích odpáleno několik tisíc kusů Tomahawků.
Nevýhoda subsonického systému a aktuální Block V
Tomahawk zůstává i nadále cenným nástrojem projekce síly, ale současně se objevují omezení poplatná době vzniku střely a změně na bojištích 21. století. Konkrétně subsonická rychlost střely usnadňuje její likvidaci protivzdušnými obrannými systémy nové generace, jako je například ruský S-400. Cena jedné střely je stále vysoká a moderní válečné prostředí klade důraz na schopnost zasahovat pohyblivé cíle a odolávat elektronickému boji.
Některé z uvedených problémů by měla řešit modernizace na Block V, která byla představena v roce 2021 s vylepšenými systémy navigace, schopností zaměřování během letu a síťově orientovaný boj, kdy střela využívá pro svou orientaci v prostoru data z více senzorů, ať už od letadel, lodí nebo pozemního vojska.
Americké námořnictvo uvedlo, že torpédoborce budou námořní variantou vybaveny do konce roku 2025, následovat budou ponorky v roce 2026. Všechny střely Block IV Tomahawk se převedou na standard Block V, zatímco zbývající střely Block III budou vyřazeny z provozu a demilitarizovány.
Zdroj: Reporter, Raytheon, Seaforces
Autor/Licence fotografie: U.S. Department of Defense Current Photos’s photo, Public Domain