Jen málo lodím v historii amerického námořnictva se dostalo takového pozornosti jako USS Monitor, plavidlu, které změnilo historii námořního válčení díky otočné věži s dělem.
Slavná Royal Navy se učila od mladšího bratrance
Když se Monitor, vyzbrojený pouze dvěma kanóny, 9. března 1862 utkal s mnohem silněji vyzbrojenou lodí Konfederace CSS Virginia (postavenou na ukořistěném trupu USS Merrimac) a souboj skončil remízou, svět si toho všiml. V roce 1870 britská admiralita převzala loď HMS Captain vybavenou otočnými věžemi s děly. O několik desetiletí později, v roce 1937, Winston Churchill napsal: „Boj Merrimacu a Monitoru způsobil největší změnu v námořním boji od doby, kdy byla na lodě před asi čtyřmi sty lety namontována děla a použit střelný prach.“
Revoluční Monitor se ale málem nepodařilo postavit. Okolo návrhu inženýra Johna Ericssona zuřila kontroverze a Abraham Lincoln se musel o lodě zasadit.
Úsvit nového válčení
Po vypuknutí občanské války v dubnu 1861 stavěla Unie 47 nových dřevěných lodí o výtlaku od 300 do více než 2 000 tun. Pokud měla být plánovaná blokáda jižanských přístavů úspěšná, nebylo času nazbyt. Lincolnovo námořnictvo ale značně zaostávalo za svým jižanským protějškem, co se týče inovací. V květnu 1861 Konfederace vyzdvihla potopenou fregatu USS Merrimac, a začala ji v loděnici Gosport Navy Yard v Portsmouthu ve Virginii přestavovat na velkou opancéřovanou dělovou loď CSS Virginia.
V opožděné reakci byla během mimořádného zasedání amerického Kongresu, svolaného 4. července 1861 na Lincolnovo doporučení, předložena zpráva, která uváděla, že Konfederace staví obrněnou loď. Následně Unie začala plánovat stavbu vlastní lodi, schopné se postavit konfederační hrozbě. Jeden z návrhů na nové plavidlo vzešel z pera švédského inženýra Johna Ericssona. Plán obrněné lodi s dělostřeleckou věží poslal 29. srpna 1861 přímo prezidentu Lincolnovi. Prezident dopis samozřejmě nedostal a návrh obrněné lodi smetli ze stolu hlavní inženýři námořnictva Benjamin Isherwood a John Lenthall, kteří na Ericssona žárlili a považovali obrněné lodě za podvod.
Šťastná náhoda a prezident Lincoln
V září 1861 doporučila rada Ironclad Board, kterou tvořili kapitáni Hiram Paulding, Joseph Smith a Charles Davis, aby byly uzavřeny dvě smlouvy. Jedna smlouva byla uzavřena s Corneliem Bushnellem z New Havenu v Connecticutu na loď Galena a druhá se společnosti Merrick & Sons z Filadelfie na novou obrněnou loď. Obě plavidla byla konvenčními válečnými loděmi s železnými pancéřovými pláty, stěžni a ráhny.
Ericsson byl zklamaný, ale poté ve svém domě na Franklin Street přivítal nečekaného návštěvníka, Cornelia Bushnella, který se chtěl se Švédem poradit, jak na Galenu umístit celých 400 tun požadovaného pancéřování. Kromě rady s Galenou mu ale Ericsson ukázal i jeho vlastní plány na nový typ obrněné válečné lodi s malým ponorem.
Loď vypadala docela jednoduše, jako vor s dělostřeleckou věží uprostřed. Ericsson se chlubil, že je odolná proti nejsilnějším střelám a je navržena pro akce v mělkých pobřežních vodách, jako jsou Hampton Roads. Vysvětlil Bushnellovi, že i v úzkých průlivech může v bitvě jeho návrh získat výhodu, protože stačí otáčet věží, a ne celou lodí.
Bushnell byl ohromen a naléhal na Ericssona, aby svůj model a plány předložil ministrovi námořnictva. Protože se Ericsson zdráhal, Bushnell se zeptal, zda by si je mohl vzít s sebou, a Ericsson souhlasil. Bushnell pak plány odnesl svému starému příteli Wellesovi do jeho domu v Hartfordu ve státě Connecticut.
Načasování bylo dobré, protože Welles měl obavy kvůli postupu Jihu na stavbě Virginie. Welles naléhal, aby byly plány revoluční lodi předány do Washingtonu k dalšímu prozkoumání radou Ironclad. Bushnell si ale domluvil schůzku přímo s Abrahamem Lincolnem.
12. září Lincoln přijal Bushnella v Bílém domě. Jedinečné vlastnosti Ericssonovy lodi, která připomínala vor a její věž, na prezidenta zapůsobily a Bushnella doprovodil na ministerstvo námořnictva, kde se následující den setkali s představenstvem Ironclad Board k diskusi. Přítomen byl náměstek ministra námořnictva Gustavus Fox a několik dalších námořních důstojníků. Všichni pozorně naslouchali Bushnellově prezentaci. V místnosti se ozývalo mnoho negativních řečí a názory na tuto zvláštní válečnou loď se rozcházely, ale prezident ji otevřeně podpořil. Když držel v ruce kartonový model a studoval jeho jedinečné tvary, poznamenal: „Musím jen říct, co řekla ta dívka, když strčila nohu do punčochy. Napadlo mě, že v tom něco je.“
Následujícího dne měla správní rada Ironclad během oficiální schůze rozhodnout o Ericssonově návrhu. Paulding a Smith dohodli, že stavbě podpoří, protože byla levná a mohla být hotová do tří měsíců. Třetí člen rady, kapitán Davis, ale švédskému inovátorovi nedůvěřoval. Téhož večera Bushnell odjel do New Yorku, kde Ericssona přesvědčil, aby osobně kapitánu Davidovi vysvětlil svůj návrh. Povedlo se a smlouva na výstavbu „obranné, střelám odolné parní baterie“ byla připravena 4. října 1861.
Smlouva na stavbu lodi obsahovala klauzuli o vrácení peněz, pokud se ukáže jako selhání. Dále stanovila, že loď musí být vybavena stěžni a plachtami a že musí dosáhnout rychlosti 6 uzlů pod plachtami a 8 uzlů na parní pohon. Loď měla být dokončena a připravena k plavbě do sto dnů od data podepsání smlouvy. USS Monitor byl postaven za 98 dní a na vodu byl spuštěn 30. ledna 1862 v železárnách Continental Iron Works v Greenpointu v Brooklynu ve státě New York.
Loď byla vybavena dvěma mohutnými 11palcovými děly Dahlgren. Její posádka strávila následujících několik týdnů řešením závad zbrusu nové lodi. Její jedinečný vzhled vynesl plavidlu přezdívku „sýrová krabička na voru“.
Souboj rytířů nového věku
8. března vplul konfederační obrněnec Virginia do Hampton Roads a během krátké doby vyřadil dvě unijní lodě USS Cumberland a Congress. Třetí loď, USS Minnesota, uvízla na mělčině, ale během souboje se jí podařilo poškodit komín konfederačního obrněnce. Ten se s večerem vydal zpět do Norfolku s tím, že ráno svoji práci dokončí a prorazí blokádu.
Následujícího dne však posádku Virginie čekalo překvapení. Mezi konfederační obrněnou lodí a Minnesotou uvízlou na mělčině stála zvláštní loď, USS Monitor. Vypadala jako vor s krabicí na sýr. Následoval souboj železných bestií, které po sobě střílely více než čtyři hodiny. Menší a obratnější a nízko nad hladinou sedící Monitor prokázal sliby Ericssona a silněji vyzbrojené, ale konvenční Virginii dokázal vzdorovat.
Virginie dokonce do Monitoru narazila a jeden z jejích granátů dočasně oslepil kapitána Johna Wordena a donutil ho předat velení poručíku Samuelu Dan Greeneovi. Když den skončil, Virginie odplula s nesplněným úkolem prorazit blokádu a zničit Minnesotu. Dva obrněné stroje udržovaly na „svých stranách Hampton Roads“ neklidnou patovou situaci. V následujících měsících Virginie ještě několikrát vyplula, aby vyprovokovala střetnutí s Monitorem, ale to se nepovedlo.
Zkáza Virginie a odkaz „sýrové krabičky“
Když 9. května 1862 dobyly síly Unie jižanský Norfolk, Virginia přišla o svůj domovský přístav. Únik přes otevřené moře vzhledem k schopnostem lodi nepřipadal v úvahu, po řece to nešlo kvůli ponoru. Kapitán Virginie komodor Josiah Tattnall ji nechal 11. května 1862 u ostrova Crane vyhodit do povětří, aby nepadla do rukou Unie.
Ericsson si své peníze ponechal. Jeho „sýrová krabička“ navždy změnila tvář námořního válčení. Svého soupeře ale Monitor o dlouho nepřežil. 31. prosince 1862 se během bouře potopil u mysu Hatteras poté, co vlny uvolnily těsnění mezi trupem a věží. Lodní čerpadla neměla dostatečný výkon k čerpání pronikající vody a Monitor šel ke dnu.
Jeho odkaz ale nezepřel a kombinace těžkých děl v otočné věži a nízkého pancéřovaného trupu představovala tak zásadní technologický pokrok, že Unie objednala téměř padesát dalších plavidel tohoto typu, přičemž většina byla dokončena ještě před koncem války.
Konkrétně šlo o tyto třídy a lodě:
• USS Roanoke – přestavba trupu fregaty, monitor s třemi věžemi
• USS Onondaga – dvouvěžový říční monitor
• Třída Passaic – 10 lodí, nejbližší potomci Monitoru
• Třída Miantonomoh – 4 oceánské monitory
• USS Dictator a USS Puritan – velké jednověžové monitory
• Třída Canonicus – 5 lodí
• Třídy Milwaukee a Casco 24 monitorů s malým ponorem (1864–65)
Po bitvě u Hampton Roads americké námořnictvo zrušilo veškeré plány na stavbu dalších dřevěných válečných lodí. Třída lodí typu monitor se udržela jako hlavní pobřežní a říční válečná loď v Severní i Jižní Americe, Evropě a Rusku až do přelomu století.
V 90. letech 19. století bylo postaveno šest monitorů se dvěma věžemi. Čtyři monitory uvedené do služby v letech 1902–1903, vyzbrojené dvanáctipalcovými děly, byly posledními americkými monitory tohoto typu. Podle jiných zdrojů byly monitory v americkém námořnictvu ještě zapsány v roce 1917 (třída Arkansas z roku 1900) a poslední americký monitor USS Wyoming (přejmenovaný na Cheyenne) byl vyřazen teprve v roce 1937.
Zdroj: American Battlefield Trust, The Mariners’ Museum and Park
Autor/Licence fotografie: USS Monitor a CSS Virginia, Louis Prang & Co, Public Domain