Rusko plánovalo třídenní válku. Více než čtyři roky poté způsob, jakým skutečně bojuje, vypráví zcela jiný příběh. Příběh, který přehlídky a propaganda pečlivě zakrývají. Za rétorickými fasádami a propagandou se skrývá vojsko „vyškrabající dno každého sudu“, který vlastní. Takto vypadá válečné tažení, jemuž docházejí muži, stroje i munice. Tažení, které Putin takto neplánoval.
Pronajatá armáda ze Severní Koreje
Nejmarkantnějším znamením, jak hluboko se Rusko dostalo do personální nouze, je fakt, že si přivezlo celý cizí kontingent, aby za něj bojoval. Přibližně 11 000 až 12 000 severokorejských vojáků bylo nasazeno do ruské Kurské oblasti a na začátku roku 2026 jich tam podle jihokorejské rozvědky zůstávalo přibližně 10 000 bojových vojáků a 1 000 ženistů, kteří pomáhají Moskvě vytlačit ukrajinské síly z dobytého území.
Cena, kterou tito vojáci zaplatili, je otřesná. Jihokorejská rozvědka odhadla ztráty Severní Koreje v Kursku na přibližně 6 000 zabitých nebo zraněných, což je míra ztrát odpovídající jejich nasazení jako frontální útočné pěchoty, nikoli podpory zázemí. Severní Korea přesto pokračuje v přísunu mužů do Putinova mlýnku na maso.
Je to pro oba diktárory jen obchod. Severní Korea dostává hotovost, potraviny, technologie a bojové zkušenosti pro svou armádu, Rusko za to dostává muže, které nemusí mobilizovat z vlastních měst. Když si jaderná velmoc musí najímat pěchotu od nejizolovanějšího režimu na světě, nějak ty počet bojové síly nevychází.
Tanky starší než jejich posádky
Rusko vstoupilo do války s jedním z největších tankových parků na světě, a toto dědictví sovětské éry spotřebovává tempem, které žádná výrobní linka nestačí doplňovat. Na začátku roku 2026 mělo Rusko po zničení více než poloviny svých obrovských sovětských zásob přibližně 2 000 tanků, přičemž domácí výroba se zasekla kolem 250 tanků ročně (včetně úprav starších vozidel), zatímco bojové ztráty šly do tisíců.
Analýza satelitních snímků ruských skladišť odhalila, že Rusko vytáhlo do války již téměř 5 000 ze svých 7 342 uskladněných tanků, přičemž ve skladech zůstalo pouhých 19 procent předválečného stavu. A vozidla vycházející z těchto skladů nejsou moderní stroje. Rusko nasazuje tanky T-62 konstruované na počátku 60. let a vytahuje modely T-54 a T-55 pocházející z let těsně po druhé světové válce, což je technika starší než dědečkové některých jejich posádek.
Armáda, která musí posílat muzejní techniku na drony ovládané bojiště, prostě vyčerpala zásoby moderních strojů.
Útoky na motorkách
Vyčerpání obrněné techniky vyvolalo taktickou regresi, která by byla v roce 2022 nepředstavitelná. Protože obrněné transportéry a bojová vozidla pěchoty jsou ničena rychleji, než je lze nahradit, ruští velitelé sahají po čemkoliv, co dokáže dopravit vojáka k ukrajinskému zákopu. Ruské síly začaly využívat neortodoxní dopravní prostředky jako motocykly, čtyřkolky a civilní vozidla a občas i koně. Původní bojové platformy jsou pryč.
Vzdušná obrana v rukách soukromníků
Nejjasnějším signálem přetížení ruské válečné mašinérie je to, co se děje s protivzdušnou obranou. Ochrana průmyslových objektů před leteckými útoky je základní funkcí státu, odpovědností, které se žádná vláda dobrovolně nezbavuje. Rusko se jí přesto zbavuje, protože nedokáže pokrýt vše, co pokrýt potřebuje. Jak ukrajinské hluboké údery zasáhly rafinerie a infrastrukturu hluboko na ruském území, Kreml přesunul zodpovědnost za financování protivzdušné obrany na velké podniky a daňové poplatníky.
Stát, který nutí soukromé firmy, aby si samy zajišťovaly ochranu před nepřátelskými leteckými útoky, tím nejkonkrétnějším možným způsobem přiznává, že jeho armáda je za hranicí schopnosti bránit vlastní území.
Symptomy vyčerpání
Každý z těchto symptomů sám o sobě by mohl být vysvětlen jako improvizace na bojišti. Dohromady ale tvoří výmluvný obraz vyčerpání desítky let hromaděných sovětských zdrojů. Nasazení severokorejských vojáků bylo americkým ministrem obrany označeno za jasný znak Putinova zoufalství, spolu s odhadem, že Rusko do té doby přišlo o více než 700 000 mužů zabitých a raněných a v nejhorších obdobích přichází denně o téměř 1 500 vojáků.
Hlubší problém Moskvy spočívá v tom, že žádná z těchto výše uvedených záplat skutečně nic neřeší. Najatí severokorejští vojáci v Kursku umírají a musejí být nahrazeni další vlnou. Muzejní tanky planou od zásahů dronů stejně dobře jako moderní, ale rychleji kvůli zastaralému pancéřování. Útoky na motorkách znamenají další mrtvé. Každá z těchto záplat jen odkládá systémový problém, místo aby mu předcházely.
Rusko zůstává nebezpečným protivníkem, stále schopným na části fronty postupovat a způsobovat Ukrajině těžké ztráty. Nic z toho není zpochybňováno. Způsob, jakým ale nyní bojuje, odhaluje skutečný stav válečného stroje pod vrstvou propagandy.
Zdroj: National Security Journal, Militarnyi
Autor/Licence fotografie: Ilustrační obrázek zničeného tanku T-90, Creative Commons Attribution 4.0 International