F-15SE Silent Eagle byl neúspěšným projektem společnosti Boeing, jehož cílem bylo transformovat osvědčený stíhací letoun F-15 do podoby se sníženou radarovou viditelností. Navzdory technickým inovacím a úpravám však tento projekt nenalezl své místo na trhu a zůstal pouze ve fázi demonstrátoru. Snaha převést stíhačku vyvinutou pro rychlost a mimořádné výkony na schopnost stealth selhala.
Reakce na vlastnosti MiGu-25, které neexistovaly
F-15 byl zkonstruován v době, kdy hlavní prioritou stíhaček byla hrubá síla a poté, co se „Strýček Sam“ vyděsil vymyšlenými historkami o schopnostech sovětského MiGu-25, USA vynaložily značné prostředky na vytvoření protipólu MiGu-25.
V roce 1969 tedy americké letectvo udělilo společnosti McDonnell Douglas kontrakt v hodnotě 1,1 miliardy dolarů na návrh a stavbu prvních 20 kusů nového amerického superstíhače. V dnešní hodnotě je to zhruba 9,75 miliardy dolarů za prvních 20 F-15, tedy asi 485,5 milionu dolarů na jednoho „orla“. To znamená, že první várka F-15 byla dražší než F-35 a dokonce i než F-22 Raptor.
Ale vložené finance se ukázaly jako dobrá investice, protože F-15 Eagle se stal absolutní stíhací jedničkou pro konec 20. století a dodnes si udržuje nikým nepřekonaný rekord 104 vítězství a nulových ztrát ve vzdušných soubojích. A nejnovější iterace Eagle, známá jako F-15EX, je nejlepší stíhačkou 4. generace na světě.
Snaha o modernizaci klasického zabijáka
V roce 2009 představila společnost Boeing koncept F-15SE Silent Eagle, který měl kombinovat osvědčené vlastnosti F-15 s prvky stealth technologie. Cílem bylo nabídnout zákazníkům alternativu k páté generaci stíhaček, jako je F-35, ale s nižšími náklady a známou, již implementovanou platformou.
Klíčové úpravy pro snížení radarové viditelnosti
Aby bylo dosaženo snížení radarové odraznosti, byly na F-15SE provedeny následující úpravy:
Konformní zbraňové šachty (CWB): Namísto tradičních podvěsných palivových nádrží byly integrovány zbraňové šachty do trupu letounu, což umožnilo vnitřní nesení výzbroje a snížení radarového profilu.
Šikmé svislé stabilizátory: Svislé ocasní plochy byly nakloněny o 15° směrem ven, což nejen přispělo ke snížení radarové odraznosti, ale také zlepšilo aerodynamické vlastnosti letounu.
Použití radar absorbujících materiálů (RAM): Na kritických částech letounu byly aplikovány materiály pohlcující radarové vlny, čímž se dále snižovala radarová viditelnost.
Výkonnost a technologické vybavení
Demonstrátor F-15SE, označený jako F-15E1, poprvé vzlétl v červenci 2010. Byl vybaven moderním radarem APG-82 AESA a systémem fly-by-wire, což zlepšilo jeho manévrovatelnost a schopnosti v boji. Letoun dosahoval maximální rychlosti Mach 2.15 a měl dolet přibližně 3 900 km.
Omezený stealth potenciál
Navzdory výše zmíněným úpravám zůstávala radarová odrazová plocha F-15SE výrazně vyšší než u stíhaček páté generace. Zatímco F-22 Raptor má efektivní odrazovou plochu přibližně 0,0001 m2 a F-35 Lightning II kolem 0,0015 m2, F-15SE dosahoval hodnoty přibližně 5 m2, což je stále pětkrát více než u letounu F/A-18 Super Hornet, který nedisponuje schopností stealth.
Výkonné motory F-15 a filozofie designu zdůrazňující syrové bojové schopnosti se nakonec ukázaly jako neslučitelné s požadavkem na stealth. Úsilí Boeingu jasně potvrdilo jednu věc, F-15 Eagle se stále nejlépe hodí jako stíhačka pro vybojování vzdušné převahy než kradmý infiltrátor.
Neúspěch na mezinárodním trhu
Boeing nabízel F-15SE několika zahraničním zákazníkům, včetně Jižní Koreje, Izraele, Saúdské Arábie a Japonska. Všechny tyto země však nakonec upřednostnily nákup F-35, který nabízel vyšší úroveň stealth schopností. Například Jižní Korea zvolila F-35 i přes vyšší pořizovací náklady, protože poskytoval lepší schopnosti v oblasti přežití a průniku do nepřátelského vzdušného prostoru.
Zdroj: 19fortyfive.com, airforce-technology.com
Autor/Licence fotografie: F-15C, Volné dílo