Ruská jaderná ponorka Projektu 09851 Chabarovsk se poprvé vydala na moře k testovacím plavbám. Podle otevřených zdrojů se jedná o druhé plavidlo ruského námořnictva určené k nošení jaderných torpéd (podvodních dronů) Poseidon, po ponorce Belgorod Projektu 09852 (Oscar II).
Podle zpráv čínského serveru Military Watch Magazine a ukrajinského Defense Express, který cituje příspěvek na síti X od Massima Frantarelliho, opustila ponorka Chabarovsk přístav Severodvinsk a míří do Bílého moře, kde by měla podstoupit zkušební plavby. Jde o klíčový milník ve víceletém programu stavby plavidla, kdy teprve po úspěšném absolvování všech zkoušek může být ponorka formálně přijata do služby ruského námořnictva.
Ponorka Chabarovsk byla objednána v létě 2012 a kýl lodi byl položen v létě 2014. Ponorka byla spuštěna na vodu v listopadu 2025, přičemž dostavba na hladině trvala necelých deset měsíců. Mezi položením kýlu a zahájením zkušebních plaveb tak uplynulo zhruba dvanáct let. Tento údaj vypovídá o komplexnosti a technologické náročnosti projektu, ale i o omezené kapacitě ruského loďařského průmyslu zvládat souběžně více strategických programů.
Poseidon jak strašák Západu
Informace o systému Poseidon (rovněž známý pod staršími označeními Status-6) poprvé pronikla na veřejnost v listopadu 2015, kdy ruská televize NTV při přenosu Putinova projevu „nedopatřením“ ukázala snímek dokumentu popisujícího tajný „oceánský multifunkční systém“ s tímto názvem. Podle dostupných analýz americká zpravodajská komunita předpokládá, že šlo o záměrný únik informací, nikoli o chybu. Rusko následně poprvé testovalo prototyp torpéda v listopadu 2016 v Arktidě, a to z paluby speciálně upravené ponorky Sarov.
Poseidon je popisován jako autonomní jádeerným reaktorem poháněné podvodní plavidlo o délce zhruba 20–24 metrů a průměru kolem 2 metrů, které má nést jaderný nálož s udávanou silou v řádu jednotek až desítek megatun. Tato konkrétní hodnota není potvrzena a různé zdroje uvádějí rozptyl od přibližně 2 do 100 megatun. Deklarovaný dosah se pohybuje kolem 10 000 kilometrů, což z něj podle ruské prezentace činí zbraň s prakticky neomezeným operačním rádiem, protože je limitována pouze výdrží jaderného pohonu. Rychlost je udávána v rozmezí od zhruba 100 do 185 km/h a maximální hloubka ponoru kolem 1 000 metrů.
Účelem zbraně má být podle ruských i západních analytiků zejména kontaminace a devastace přístavní infrastruktury a pobřežních oblastí radioaktivním spadem, respektive vyvolání ničivé mořské vlny, ačkoliv reálná fyzikální proveditelnost scénáře „radioaktivní tsunami“ zůstává mezi odborníky předmětem sporu a analytické odhady se v tomto bodě výrazně liší.
Chabarovsk: Specializovaný nosič
Za návrh ponorky odpovídá petrohradské konstrukční byro Rubin, stavbu provádí loděnice Sevmaš v Severodvinsku, což je stejná kombinace projektanta a výrobce, jaká stojí za většinou současných ruských jaderných ponorek. Projekt 09851 vychází podle dostupných analýz z konstrukce strategické raketové ponorky třídy Borej (projekt 955), ovšem bez charakteristického oddílu pro balistické rakety, který byl nahrazen prostorem pro torpéda Poseidon.
Chabarovsk by měla mít délku kolem 135 metrů a šířku 13,5 metru, přičemž některé zahraniční odhady uvádějí i vyšší hodnoty délky (blížící se 140 metrům) a výtlak kolem 10 000 tun. Ponorka Chabarovsk by měla disponovat šesti odpalovacími šachtami pro torpéda Poseidon, zatím není potvrzeno, zda a v jakém počtu bude vybavena i klasickými torpédomety pro konvenční výzbroj. Pohon zajišťuje jeden reaktor, který má ponorce zajistit rychlost kolem 30–32 uzlů. Posádka se odhaduje na přibližně 100 osob. Po zařazení do služby má být Chabarovsk přidělena Tichooceánské flotile.
Zařazení druhého nosiče do zkušebního provozu potvrzuje, že Rusko i přes tempo omezené kapacitami loďařského průmyslu pokračuje v postupném rozšiřování flotily určené pro Poseidon. Podle ruského dokumentu „Nástin rozvoje národní výzbroje na léta 2018–2027″ má být vyrobeno až 32 torpéd Poseidon, nesených celkem čtyřmi (podle jiných odhadů až osmi) speciálně upravenými ponorkami (Chabarovsk by tak měla být teprve druhým z plánované série plavidel), přičemž další dvě až tři jednotky jsou podle otevřených zdrojů ve výstavbě.
Reálná bojová hodnota Poseidonu zůstává mezi odborníky sporná. Nízká rychlost ve srovnání s balistickými raketami a strategickými bombardéry z něj činí zbraň nevhodnou pro rychlou reakci. Vysoká rychlost provozu má být navíc spojena s výraznou hlučností, což zvyšuje riziko detekce protiponorkovými silami, naopak v pomalém, tichém režimu v menších hloubkách (odhadem 50–100 metrů) má torpédo dosahovat lepší skrytosti. Západní analytici rovněž diskutují možnost zničení torpéda pomocí nových generací hypersonických prostředků odpalovaných z ponorek, případně jaderných hlubinných náloží analogických zaniklému americkému systému Subroc, ale žádný z těchto konceptů však zatím nebyl operačně nasazen, takže reálná schopnost Západu Poseidon zachytit zůstává neověřená.
Zdroj: Military Watch Magazine, Defense Express
Autor/Licence fotografie: Ponorka třídy Oscar II (původní nosič Poseidonu Belgorod je této třídy), By Mil.ru, CC BY 4.0