Ještě před havárií Tu-95 v amurském regionu uváděl ukrajinský Defence Express na základě údajů ukrajinské vojenské rozvědky celkem 38 bojeschopných Tu-95MS z celkem 47 oficiálně vedených. Havarovaný strategický bombardér Tu-95MS s plnou posádkou se přesouval na letiště Olenyja.
V současné době neexistují přesné údaje o počtu obětí a zraněných. Podle serveru Mash tři členové posádky zahynuli a čtyři byli hospitalizováni. Exilenova+ hlásí šest obětí a jednu zraněnou osobu.
Tupolev Tu-95, známý pod kódovým označením NATO jako „Bear“, je symbolem ruské strategické letecké síly již od 50. let 20. století. Navzdory svému věku zůstává bombardér klíčovým prvkem ruské schopnosti provádět dálkové údery. To zejména díky své schopnosti nést moderní střely s plochou dráhou letu. Jeho nahrazení však představuje značnou výzvu, a to jak technologicky, tak logisticky.
Tu-95: Ze stovek sovětských bombardérů zbývají desítky
Tu-95 poprvé vzlétl 12. listopadu 1952 a do služby vstoupil v roce 1956. Výroba tohoto strategického bombardéru probíhala až do roku 1994, přičemž bylo vyrobeno přes 500 kusů v různých verzích, včetně námořní varianty Tu-142. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k masivnímu omezování strategického letectva.
V současnosti ruské letectvo provozuje přibližně 45 – 46 letounů Tu-95MS a modernizovaných Tu-95MSM. Z toho může být okolo 36–38 bojeschopných.
Vedle strategických Tu-95MS disponuje Rusko také námořní verzí stejné konstrukční rodiny s označením Tu-142. Jde o dálkové protiponorkové letouny určené především k vyhledávání a sledování ponorek.
Podle dostupných údajů má ruské námořní letectvo v roce 2026 přibližně 22 až 24 Tu-142, z toho zhruba 12 strojů ve verzích Tu-142M/MK určených pro protiponorkový boj a přibližně 10 letounů Tu-142MR specializovaných na spojení s ponorkami. Počet skutečně provozuschopných strojů je ale nižší a přesné údaje Rusko nezveřejňuje.
Ruské bombardéry Tu-142 jsou slyšet dříve, než vidět
Tu-95 jsou vybaveny čtyřmi turbovrtulovými motory Kuzněcov NK-12, nejvýkonnějšími svého druhu, a jsou schopny nést až 16 střel s plochou dráhou letu, včetně moderních typů Ch-101 a Ch-102. O motorech Tu-95 se říká, že jsou tak hlučné, že posádky západních ponorek námořní verzi bombardéru dřív vidí, než slyší.
Modernizace na verzi Tu-95MSM zahrnuje nové motory, avioniku a navigační systémy, což prodlužuje životnost těchto letounů až do 40. let 21. století. Výroba Tu-95 byla ukončena v roce 1994, což znamená, že ztráty těchto letounů nelze nahradit. Ruské letectvo se sice snaží modernizovat flotilu Tu-160, avšak výroba těchto letounů postupuje pomalu.
Nový stealth bombardér PAK DA je stále ve vývoji a jeho uvedení do provozu se očekává nejdříve v roce 2030.
Špatné skladování a havárie a bojové ztráty
Útoky ukrajinských dronů v rámci „Operace Pavučina“ vedly k poškození nebo zničení několika strategických letounů, včetně Tu-95, což dále zkomplikovalo situaci. Tyto útoky odhalily zranitelnost ruské letecké infrastruktury a poukázaly na potřebu modernizace a lepší ochrany strategických objektů a infrastruktury.
Tu-95 bylo vyrobeno přes 500 kusů v letech 1952–1994, ale dnes jich aktivně létá jen okolo maximálně 36 strojů. Velké množství bombardérů Tu-95 bylo v 90. letech a po roce 2000 sešrotováno kvůli odzbrojovacím dohodám (START I, START II), vysokým provozním nákladům, konci životnosti draků a motorů a samozřejmě nedostatku náhradních dílů.
Šrotování probíhalo např. na základnách Uzin (Ukrajina) nebo Semipalatinsk (Kazachstán). Některé kusy byly „zakonzervovány“ v leteckých skladech, ale kvůli rzi, nedostupnosti dílů a zastaralým verzím (např. Tu-95K) byly později rozebrány. Po rozpadu SSSR zůstalo přes 20 Tu-95 na Ukrajině, které nebyly nikdy předány Rusku. Většina byla v 90. letech zničena za pomoci USA v rámci programu Cooperative Threat Reduction (Nunn–Lugar Program).
Rusko nemá žádný srovnatelný „boneyard“ jako USA a skladování se dělo často pod širým nebem, což v ruských klimatických podmínkách vedlo k rychlému stárnutí uložených strojů.
Rusko v současnosti tedy pouze opravuje a modernizuje stávající letadla ze sovětské éry. Ztráta každého bojeschopného raketového nosiče tak snižuje flotilu, kterou nelze rychle doplnit novými letadly.
Zdroj: Militarnyi, Defence Express, The War Zone
Autor/Licence fotografie: Tu-95, Sergey Kustov, CC BY-SA 3.0