Dlouhá válka s Íránem začíná mít důsledky, které mohou výrazně přesáhnout hranice Blízkého východu. Spojené státy během konfliktu spotřebovaly mimořádné množství nejmodernějších protiletadlových a protiraketových střel a podle analýzy think-tanku CSIS mohly přijít přibližně o 65 % předválečných zásob interceptorů Patriot. Znepokojivě klesly také zásoby střel systému THAAD. Otázkou proto není pouze schopnost USA pokračovat ve válce s Íránem, ale také to, jak tuto situaci vyhodnocují Moskva a Peking.
Článek 19FortyFive upozorňuje právě na strategický rozměr problému, kdy rozsáhlé nasazení americké protivzdušné obrany může být signálem, který Vladimir Putin interpretuje jako příležitost k dalšímu testování Západu.
Patriot ničím nenahradíš
Systém Patriot je dnes jedním z nejdůležitějších pilířů západní protivzdušné a protiraketové obrany. Jeho interceptory, především PAC-3 MSE, jsou určeny nejen proti letadlům a řízeným střelám, ale zejména proti balistickým raketám. Jejich význam dramaticky vzrostl po ruské invazi na Ukrajinu. Patriot se stal jedním z mála systémů, které mohou účinně čelit některým nejnebezpečnějším ruským balistickým a hypersonickým hrozbám. Současně je Patriot základním prvkem obrany amerických základen v Evropě, Indo-Pacifiku a na Blízkém východě.
Podle odhadů CSIS měly USA před konfliktem s Íránem přibližně 2 330 interceptorů Patriot. Po několika měsících intenzivních bojů se zásoba mohla snížit na přibližně 759 až 827 střel. Jde o odhad založený na veřejně dostupných informacích, nikoliv o oficiálně potvrzené údaje Pentagonu, ale samotný rozsah poklesu je mimořádný.
Problém se netýká pouze Patriotů, americké zásoby tají
Ještě vážnější je skutečnost, že konflikt s Íránem spotřebovává celý komplet amerických zbraní. Podle dalších zpráv mizí i zásoby střel ATACMS, PrSM, Tomahawků a dalších přesně naváděných zbraní. Některé americké zásoby byly podle zdrojů agentury Reuters spotřebovávány takovým tempem, že Pentagon musí stále více řešit otázku, které budoucí konflikty mají prioritu.
To představuje zásadní strategický problém. Americká vojenská síla byla po desetiletí založena na schopnosti rychle přesunout síly do prakticky jakéhokoliv regionu světa. Tento model však předpokládal, že Spojené státy budou mít dostatečné zásoby munice pro více současných krizí.
Válka na Ukrajině, konflikt s Íránem a rostoucí napětí kolem Tchaj-wanu ukazují, že moderní průmyslově vyspělá válka může spotřebovávat munici rychleji, než ji dokáže obranný průmysl nastavený do mírových podmínek vyrábět.
Putin, jeho okno příležitostí a Evropa v ohrožení
Právě zde vstupuje do hry Rusko. Moskva dlouhodobě testuje hranice toho, co je NATO ochotno tolerovat. Neznamená to automaticky, že by Rusko plánovalo přímý útok na členskou zemi NATO. Vyčerpání amerických zásob však může Moskvu povzbudit k agresivnějším krokům v takzvané šedé zóně.
Mohlo by jít například o intenzivnější sabotážní a zpravodajské operace v Evropě, kybernetické útoky, narušování vzdušného prostoru, sabotážní útoky proti infrastruktuře, demonstrativní vojenské operace v blízkosti hranic NATO.
A právě nedostatek interceptorů Patriot může mít význam i zde. Pokud jsou zásoby omezené, velitelé musí rozhodovat, proti kterým hrozbám je použijí. Analytici CSIS upozorňují, že nižší zásoby mohou vést například ke změně taktiky. Namísto několika interceptorů proti jednomu cíli může být použit menší počet střel nebo může být některý cíl ponechán bez zásahu, pokud nepředstavuje bezprostřední hrozbu.
Pro NATO je problém zvlášť citlivý v Evropě. Zde Patriot chrání nejen americké jednotky, ale také kritické vojenské základny a spojenecké území. Nedávné zprávy upozorňují na mimořádně napjaté zásoby Patriotů v Evropě, zatímco americké zásoby interceptorů jsou současně spotřebovávány na Blízkém východě a při podpoře Ukrajiny. Pentagon závažnost některých těchto hodnocení zpochybňuje, samotný tlak na zásoby však nepopírá.
Z evropského pohledu je to další argument pro urychlení výroby vlastních systémů protivzdušné obrany. Evropské státy sice disponují systémy jako SAMP/T, IRIS-T nebo dalšími prostředky, Patriot však zůstává jedním z nejdůležitějších systémů proti nejnebezpečnějším balistickým hrozbám.
Největším problémem je čas
Raketu lze spotřebovat během několika sekund. Její výroba však může trvat měsíce. Zvýšení produkce není jednoduché, protože výroba moderních interceptorů vyžaduje specializované elektronické komponenty, senzory, raketové motory a velmi komplexní dodavatelský řetězec. Obranný průmysl USA sice produkci navyšuje, ale obnovení zásob může trvat roky.
To vytváří strategické období, kdy jsou americké zásoby výrazně menší než před konfliktem. A právě toto období budou protivníci Spojených států pozorně sledovat. Jedná se o slabost, nebo pouze dočasné omezení?
Bylo by přehnané tvrdit, že USA jsou nyní bezbranné. Spojené státy stále disponují největší vojenskou silou na světě a rozsáhlými zásobami dalších typů zbraní. NATO má navíc vlastní systémy protivzdušné obrany a průmyslové kapacity. Problém je však v něčem jiném. Odstrašení není založeno pouze na tom, kolik zbraní stát vlastní, ale také na tom, zda protivník věří, že je může a chce použít.
Pokud Moskva dospěje k závěru, že Washington je příliš zaměstnán Íránem, má omezené zásoby interceptorů a zároveň musí myslet na Čínu, může být ochotnější testovat hranice NATO. Válka s Íránem tak vytváří paradoxní situaci, kdy konflikt vedený tisíce kilometrů od Evropy může nakonec ovlivnit bezpečnost Polska, pobaltských států nebo dalších zemí na východním křídle Aliance.
A právě proto nejsou vyčerpané zásoby Patriotů pouze logistickým problémem Pentagonu. Jsou potenciálně geopolitickým signálem, který sledují nejen v Teheránu, ale také v Moskvě a Pekingu.
Zdroj: 19FortyFive, CSIS, Reuters
Autor/Licence fotografie: THAAD, The U.S. ArmyRalph Scott/Missile Defense Agency/U.S. Department of Defense – Successful Mission, Public Domain