Satelitní snímky potvrdily poškození ruského strategického raketového bombardéru Tu-95MS na letecké základně Engels-2 v Saratovské oblasti. Analytici ze skupiny AviVector zveřejnili snímky letiště s jasně viditelným poškozeným Tu-95.
K útoku na ruskou leteckou základnu došlo v noci na pátek 28. srpna. Drony s dlouhým doletem obsluhovali příslušníci Centra speciálních operací „А“ Bezpečnostní služby Ukrajiny. V důsledku útoku utrpěl ruský bombardér vážné poškození pravého křídla, jehož část se dokonce odlomila.
Ruská letecká základna Engels-2 je domovem strategických bombardérů Tu-95MS a Tu-160, které pravidelně útočí na Ukrajinu střelami s plochou dráhou letu Ch-101.
Sovětský „B-52“
Tu-95 poprvé vzlétl 12. listopadu 1952 a do služby vstoupil v roce 1956. Výroba tohoto strategického bombardéru probíhala až do roku 1994, přičemž bylo vyrobeno přes 500 kusů v různých verzích, včetně námořní varianty Tu-142. V současnosti ruské letectvo provozuje přibližně 58 letounů Tu-95MS a modernizovaných Tu-95MSM. Tyto stroje jsou vybaveny čtyřmi turbovrtulovými motory Kuzněcov NK-12, nejvýkonnějšími svého druhu, a jsou schopny nést až 16 střel s plochou dráhou letu, včetně moderních typů Ch-101 a Ch-102. O motorech Tu-95 se říká, že jsou tak hlučné, že posádky západních ponorek námořní verzi bombardéru dřív vidí, než slyší.
Navzdory plánům na vývoj nového stealth bombardéru PAK DA, jehož uvedení do provozu se očekává nejdříve v roce 2027, zůstává Tu-95 klíčovým prvkem ruské strategické síly. Modernizace na verzi Tu-95MSM zahrnuje nové motory, avioniku a navigační systémy, což prodlužuje životnost těchto letounů až do 40. let 21. století.
Náhrada Tu-95 neexistuje
Výroba Tu-95 byla ukončena v roce 1994, což znamená, že ztráty těchto letounů nelze nahradit. Ruské letectvo se sice snaží modernizovat flotilu Tu-160, avšak výroba těchto letounů postupuje pomalu. Nový stealth bombardér PAK DA je stále ve vývoji a jeho uvedení do provozu se očekává nejdříve v roce 2030.
Útoky ukrajinských dronů v rámci „Operace Pavučina“ vedly k poškození nebo zničení několika strategických letounů, včetně Tu-95, což dále zkomplikovalo situaci. Tyto útoky odhalily zranitelnost ruské letecké infrastruktury a poukázaly na potřebu modernizace a lepší ochrany strategických objektů a infrastruktury.
Tu-95 bylo vyrobeno přes 500 kusů v letech 1952–1994, ale dnes jich aktivně létá jen okolo 58 strojů, přičemž většina zbývajících byla vyřazena a sešrotována. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k masivnímu omezování strategického letectva. Velké množství Tu-95 bylo v 90. letech a po roce 2000 sešrotováno kvůli odzbrojovacím dohodám (START I, START II), vysokým provozním nákladům, konci životnosti draků a motorů a samozřejmě nedostatku náhradních dílů. Šrotování probíhalo např. na základnách Uzin (Ukrajina) nebo Semipalatinsk (Kazachstán).
Některé kusy byly „zakonzervovány“ v leteckých skladech, ale kvůli rzi, nedostupnosti dílů a zastaralým verzím (např. Tu-95K) byly později rozebrány. Rusko nemá žádný srovnatelný „boneyard“ jako USA a skladování bombardérů se dělo často pod širým nebem, což v ruských klimatických podmínkách vedlo k rychlému stárnutí uložených strojů.
Zdroj: Militarnyi, The War Zone, Military Watch, US Air Force
Autor/Licence fotografie: Tu-95, Tu-95, Sergey Kustov, CC BY-SA 3.0