V důsledku útoku Izraele na Írán slíbil Teherán tvrdou odvetu. V pátek večer zasáhlo židovský stát zhruba 150 raket a tím akce s největší pravděpodobností nekončí. Jaký je však íránský potenciál, co se týče hlavně balistických střel?
Je nutno hned na úvod uvést, že Írán investoval v průběhu uplynulých dekád velké finanční prostředky do vývoje různých typu balistických raket, kterými na Izrael útočí. Teherán disponuje jedním z nejrozvinutějších balistických raketových programů v celé oblasti Blízkého východu. Íránskou taktikou je pokud možno zahltit izraelskou protivzdušnou obranu, především systémy Davidův prak nebo Iron Dome.
Spolupráce se Severní Koreou
Na zdokonalování svých raket začal Írán pracovat již od konce osmdesátých let, začátkem let devadesátých spolupracuje se Severní Koreou v oblasti raketových kapalných paliv. Jak uvádí švédský mezinárodní institut SIPRI, hlavní hrozba pramení z toho, že by se íránský program balistických raket mohl propojit v praxi s jaderným programem.
Silné zázemí raket středního doletu
Současně musíme uvést, že jsou to právě balistické střely, které jsou nejsilnějším prostředkem Íránu k útokům na Izrael. Aby byl raketami židovský stát zasažen, potřebuje Írán vyvinout střelu s doletem větším než 1 000 km. Hovoříme o balistických raketách středního doletu (MRBM), do této kategorie spadají střely s maximálním doletem mezi 1 000-3 000 km.
Takové rakety Teherán ve výzbroji má. Izrael znepokojuje například raketa Qadr-110, která tvoří jednu z nejdůležitějších součástí íránského balistického raketového programu. Hovoříme o upgradované verzi rakety Šaháb-3, což je první íránská balistická střela středního doletu na kapalné pohonné hmoty a je k dispozici ve třech variantách.
Qadr-110 má dolet 1 800-2 000 km, nicméně některé zdroje uvádějí u novějších variant 2 500 km, nadsazené i 3 000 km. Tento dolet umožňuje zasáhnout kromě vybraných cílů v Izraeli například americké základny v Iráku, Sýrii nebo část jihovýchodní Evropy. Raketa může nést konvenční hlavici, teoreticky i jadernou, pokud by Teherán vyvinul nukleární zbraň. Qadr-110 může být odpalován z mobilních platforem.
Chorramšahr je z podobné kategorie s dosahem 2 000 km. 13 metrů dlouhá raketa na kapalné palivo, která může být rovněž odpalovaná z mobilních platforem, byla testována Íránem v roce 2017. Může nést hlavici o hmotnosti 1 800 kg. Emad na kapalné palivo představuje další raketu středního doletu, která má dolet 1 700 km. Střela má pokročilý naváděcí systém.
Střely krátkého doletu
Pokud hovoříme o střelách krátkého doletu s potenciálem zasáhnout především regionální cíle a dosahem do 1 000 km (SRBM), zmiňme zde především známou jednostupňovou střelu Fateh-110 na tuhé palivo. Její vývoj začal v polovině devadesátých let. Je vysoce přesná, dolet činí asi 300 km, některé zdroje uvádějí až 350 km. Hlavice má hmotnost 500 kg. Írán dodal střely mimo jiné i teroristickému hnutí Hizballáh, který je podporován právě z Teheránu. V roce Írán představil protilodní balistickou raketu Khalij Fars, která má dolet 300 km, a je odvozena z Fatehu-110.
Jinou raketou je potom Zolfaghar, což je modernizovaná verze střely Fateh-110. Dolet Zolfagharu činí asi 700 km. Jde o střelu na pevné palivo, je rychlá a vysoce přesná. Je zaměřena na zásah především regionálních cílů, například Kuvajtu či Iráku. Zolfaghar může být odpalována z mobilních platforem. Výhodou střely je nepochybně její výroba v masovém množství. O raketu projevilo vážný zájem také Rusko. V roce 2024 dodal Teherán Moskvě asi 400 raket Zolfaghar. Modernizovaná střela má název Dezful, nese hlavici o hmotnosti 600-700 kg a její dosah je přes 1 000 km, čili už se jedná o kategorii MRBM.
V budoucnu i mezikontinentální balistické rakety?
Írán sice zatím nemá k dispozici mezikontinentální balistické rakety (IRBM/ICBM), to znamená střely nad 5 500 km, nicméně Chorramšahr-4, kterou Teherán testoval v roce 2023, má ambici se jí teoreticky stát. Uvidíme, jak se bude Íránu dál dařit v tomto směru.
Ještě stojí z to zmínit hypersonické balistické střely středního doletu, především Fattah-1 s doletem 1 400 km a Fattah-2. První jmenovaná byla představena v roce 2023, je podle íránských zdrojů vysoce manévrovatelná, což pomáhá se vyhnout nepřátelské protivzdušné obraně. Na konci roku 2023 pak Teherán představil verzi Fattah-2. Ta by mohla nést i jadernou hlavici.
Írán tedy má objektivně střely, kterými může Izrael ohrozit, nicméně na straně židovského státu je především silná protivzdušná obrana, která dokáže tyto rakety zlikvidovat. Jinou otázkou je samozřejmě další potenciál íránských střel a jejich budoucí upgrady, co se hlavně týče dosahu a penetračního účinku.
Zdroj: Breaking Defense, SIPRI
Autor/Licence fotografie: vytvořeno pomocí AI, Volné dílo